THE BEST THING THAT EVER HAPPENED TO US

🌹30🌹

Dneska už může ten prcek ven. Museli jsme čekat měsíc. Hned na první kontrole nám totiž doktor řekl, je má rýmu, takže musíme čekat dokud si nebudou všichni jistí, že je zdravý.

Tak. A jak jsem předpokládala, jako první se pořádně podívá kam jinam než na stadion. Sice je tam obrovská zima, ale doktor to povolil. Kuba mají dnes trénink a tak se půjdeme podívat na to jak tatínek hraje.

Taky se poprvé uvidí s hráčema. Jelikož byl pořád nemocný nebo nachlazený, řekli jsme si že se s ním poprvé uvidí až tam.

🌹🌹🌹

,, Co se tak tlemíš Vránič?"
Zařval na něj Gudas, když jsme si to mířili k šatnám. V tu chvíli viděl pouze Kubu a ne mě jak vezu kočárek.

,, Taky by ses tlemil. Možná i budeš za chvilku. No jen se pojď podívat." To už zahlédl i nás a mávl.
Pomalu přišel k nám a naklonil se ke kočárku.

,, Panebože ten je roztomilej. Máš pravdu. A je ti fakt podobnej. Celej tatínek. Škoda že ne maminka, to by byl hezčí." Zasmál se a Kuba ho praštil do ramene.

,, Tak já ti ho Kubo vytáhnu. Ty si ho dáš do náruče a tady Gudas ti otevře dveře do šatny. Když už tady je, tak ať je užitečnej."

Jak jsem řekla tak to taky bylo. Vešli jsme do šatny. Hned co nás kluci zahlédli, začali tleskat a seskupili se kolem nás. Všichni začali jak je roztomilej, jak ho budou rozmazlovat jakožto strýcové a tak dále.

🌹🌹🌹

Opravdu rychle to uteklo a my už slavili první rok s Willem. Je to neuvěřitelné. Dokonce už Kuba začal mlít něco o tom jestli bych nechtěla být zase těhotná. Za ty kecy ho fakt zabiju. Přijde mi, že on chce v kuse dělat děti. Docela se bojím jestli už někde na světě neběhá jeho malá kopie.

Nejhorší na tom je to, že jak o tom pořád mluví, začala jsem mít pocit ze už by měl mít William sourozence. Aby od sebe nebyli moc dlouho. To nedělá dobrotu.
Možná už by bylo na čase.

Kluci z týmu splnili to co slíbili.
Jsou ti nejlepší strýcové co můžou být. Pořád dávají Willovi dárky. Jakmile se zmíníte že už vyrostl z dresu, hned za pár dní vám donesou novej. Prej aby měl v čem fandit. Ano. Musíme pravidelně chodit na zapasy.

🌹🌹🌹

Dneska mě zase probudil ten brouček. Vezmu si ho do náruče a jdu s ním do kuchyně, kde mu dám lahvičku s mlékem. Vím že některé maminky kojí bůhví jak dlouho, ale i kdybych chtěla nemůžu. Po třičtvrtě roce mi došlo mlíko a tak si musel zvyknout na sunar. Myslím že to nemůže být tak špatná změna.

Will sedí ve své židličce a já si chci připravit snídani. Jakmile se ale predklonim abych si podala jablko co mi spadlo, přetočí se mi snad všechny orgány a já běžím na záchod. S hlavou v záchodě slyším jak Stanley pláče ale nemůžu přestat zvracet. To už probudí Kubu, kterej po včerejším zápase spal jak miminko.

Slyším dupání na schodech a následně v kuchyni. Kroky se přibližují až najednou matně slyším jak na mě někdo mluví. Je to Kuba ale jsem moc zabraná do zvracení takže nedokážu vnímat co říká.

Po půl hodině konečně zvracet přestanu. Kuba už nemá v náruči Stanleyho ale bere si tam mě.
Já se ale hned rozkašlu. Motá se mi hlava a není mi úplně nejlíp.

,, Kde je Stanley?"
,, Je u Niky. Rychle jsem ji napsal zprávu že zvracíš a tak jestli ho na chvilku nepohlídá. Vzala si ho na celý den.
,, Je moc hodná."

Řekla jsem ale hned jsem se zase rozkašlala. Nedalo se to zastavit.
Bylo to jakobych měla nějakej záchvat. V tom mi Kuba začal sahat na různé části obličeje.