The last darkest Hope

3. Kapitola

Do sálu přišla hlavním vchodem, s úsměvem na tváři, přičemž jí nikdo nevěnoval pozornost. To ji moc nepotěšilo, a tak usoudila, že je to vlastně dobře. Sál byl plný k prasknutí, byli zde všichni šlechtici z okolí, obličej měli zakrytý maskami různých tvarů, velikostí i barev. U trůnů si všimla sedícího velvyslance z Eimhiru s kulatou matně černou maskou na obličeji, který s králem zapíjel uzavřené obchody.

Eimhir sice nebyla tak velká země jako Wormhill, rozkládala se na jižním pobřeží a dosahovala až ke středohoří. Byla však bohatá a měla velmi úrodnou půdu a silnou armádu. Pěstovali plodiny, které se zde pěstovat nedaly a král si rád dopřával dobrého vína a exotického ovoce. On jim na oplátku prodával otroky, většinou mezi ně patřili lidé, které královi nohsledi posbírali žebrajíc na ulici, sirotci, nebo rodiny nevyhovující svému okolí. Ti pak dělali na plantážích do konce svého života. Nikdo jim neplatil, tudíž neměli šanci se vyplatit ze služby a žít jako normální lidé. Pracovali pouze za jídlo a ubytování. I přes výhodné obchody, chtěl král Eimhir dobýt a nechat si jeho úrodné bohatství pro sebe. Už mu patřila většina kontinentu, až na pár odolávajících království na jihu, jako byl Eimhir.

Byla překvapená jeho přítomností. Velvyslancova pozornost se většinou upíná k poněkud jiné zábavě, než je tradiční maškarní ples. Myslela si, že opět obdaří svou přítomností jeden z vykřičených domů ve městě. Nyní však byla za jeho přítomnost vděčná, alespoň si jí král nevšimne a bude se věnovat dnešnímu hostovi. Král se tvářil dost neutrálně a Freye se nedařilo přes zlatou škrabošku z jeho tváře nic vyčíst. Avšak podle jejich popíjení usoudila, že se jim obchod zdařil. Počká si na zítřejší večeři, kdy se jim určitě se vším pochlubí.

Hudba hrála, lidé se věnovali tanci a všeobecné zábavě. Rozhlížela se po místnosti hledajíc známé tváře. Od jednoho procházejícího sluhy si vzala pohár se šampaňským, napila se té nazlátlé tekutiny, když tu k ní přistoupil mladík se svůdným úsměvem na rtech. Byl středně vysoký s černými kudrnatými vlasy, pleť měl nazlátlou od slunce a jeho čokoládové oči se z pod černé masky se zlatými ornamenty upíraly do jejích.

„Rád Vás zase vidím madam," řekl s úklonou a natáhl k ní paži „zatančíme si?"

„Mile ráda, pane," odvětila s úsměvem, přičemž vložila svou ruku do jeho. Položil jí dlaň na kříž a vedl ji na parket. Zaujali místo uprostřed, on jí dal pravou ruku kolem pasu a levou nastavil, aby mu vložila svou do jeho a levou mu položila na lopatku. Hudba začala hrát a oni se nechali unést v jejím rytmu. „Dlouho jsem Vás neviděl, Freyo" sdělil jí žertovně.

„Máte moc povinností, když obletujete tolik děvčat." „Snad nežárlíte," zasmál se.

„Ale kdepak," teď se zasmála ona, „já to moc dobře znám." Zvážněl, přistoupil k ní blíž, pošeptal jí do ucha a jemně se při tom dotkl svými rty jejího ušního lalůčku, „Milá Freyo nepokoušej mě, víš, jak dlouho jsme se neviděli?" Při jeho slovech a to, jak vyslovil její jméno, jí přejel mráz po zádech. „Frederiku, ano je to již dlouhá doba, půjdeme se projít?" Zeptala se šeptem. Než stihl něco odpovědět, tak si vedle nich někdo hlasitě odkašlal. Ohlédla se na Kasiuse tvářícího se naštvaně a protočila oči. „Rád bych si se slečnou zatančil," narovnal se do výšky s vražedným výrazem. Frederik se neodvažoval nic namítat, jen přikývl a odešel. „Musíš mi kazit zábavu?" zeptala se ho naštvaně. „Tomu říkáš zábava? Dělej si, co chceš, s kým chceš, ale ne s ním a tady a teď," odvětil s vážným výrazem. „Zaprvé ty mi nebudeš říkat co mám a nemám dělat," obořila se na něj, „zadruhé, už je stejně pozdě."

Kasius nevěřil vlastním uším, věděl, že už měla dost partnerů na jak tomu ona říkala „pobavení", ale nevěděl že jedním z nich byl Frederik. Byl to syn jednoho z nejvyšších šlechticů a pokud on sám věděl, tak navštěvoval nevěstince v jednom kuse. Nenavštěvoval jen kurtizány, ale i dcery šlechticů a bohatých pánů. Zavrtěl hlavou. Nelíbilo se mu to, ani ta představa. Byla jen otázka času, kdy se některá ukáže u jeho dveří s dítětem v náručí. Ze zamyšlení ho vytrhl náhlý vpád stráží do sálu, vláčející mezi sebou nějakého muže. Popadl Freyu za ruku, odvedl ji ke zdi a sám se šel připojit k otci usazenému na trůně.

Stráže muže dovlekly ke stupínku, který vedl k trůnu, hodily ho před krále a sami poklekly. Ten se nezdál být překvapen jejich příchodem, avšak nebyl rád, že jejich přítomnost vyrušila hosty. „Našli jsme ho Vaše výsosti, byl ..." začal jeden z nich. „Odveďte ho. Hned!" přerušil ho král bouřlivým hlasem. Freya přešla blíž k trůnu, aby si muže lépe prohlédla. Stráže ho však rychle popadly a odvlekly do žaláře pod hradem. Hudba opět začala hrát a hosté se dali do tance. Po chvíli si Freya všimla králova zmizení a s ním i zmizení jeho nejstaršího syna. Všimla si Velvyslance tancujícího na parketu s královnou. Chtěla zjistit, co byl ten muž zač. Zamířila tedy zpět do svého pokoje, aby se mohla převléknout, špehovat v lodičkách nebylo zrovna pohodlné. Po cestě přemýšlela, co bylo pro krále tak důležité, zvlášť pokud kvůli tomu odešel z plesu tak brzy, i přes velvyslancovu přítomnost. Ten jistě bude požadovat vysvětlení.