The last darkest Hope

4. Kapitola

Když přišla do svého pokoje, strážný spal na místě, kde ho při odchodu nechala. Musela mu pro jistotu zkontrolovat dech, protože až uvěřitelně připomínal mrtvolu. Rychle se převlékla do tmavě modré košile a černých kalhot, připevnila si pouzdra s noži k tělu a nazula vysoké kožené boty. Zrovna stála před zrcadlem a splétala si vlasy, když se zpoza dveří ozvaly rychle se blížící kroky. Následovalo krátké zabušení a pak se dveře rozlétly a s hlasitým prásknutím narazily do zdi. Spící strážce na chodbě se ani nehnul. Asi to s tím Kozlíkem trošku přehnala. Freya se obrátila na nově příchozího, založila si ruce na prsou a zvedla pečlivě vytvarované obočí v otázce. „Vidím, že jsi připravená, tak jdeme, chce tě otec," rozkázal Darius, otočil se a vykročil na chodbu. „Místo cvičené opice, pro mě poslal jednoho ze svých psů," prohodila jen tak mimochodem, „kam jdeme?"

„Moc dobře to víš, vzhledem ke stavu tvého strážce, kterého jsi uspala, aby ses mohla vytratit na ples," otočil se na ni s vědoucím výrazem. Všímavý, pomyslela si a musela se při tom usmát. „Takže přece jen nejsi tak hloupý, jak vypadáš. Co přesně po mě vlastně král chce?"

„To, co jsi posledně nedokončila," odvětil a v tónu jeho hlasu se objevil náznak úsměvu. Freya najednou ztuhla, nevolností se jí rozklepaly ruce i nohy a v břiše ucítila nepříjemný roj můr. Můr se bála, přilétaly s předzvěstí temných okamžiků plných mrazivého strachu následovaného bolestí a zmaru životů. Vzchop se, přikazovala si, to zvládneš. Darius si nejspíš všiml jejích laních očí, ve kterých se odrážel strach, když řekl, „přece sis nemyslela, že to nechá jen tak být."

„Nemyslela, jen..." hlasitě polkla „...jen jsem si myslela, že to nebude tak brzo."

„Čím dřív tím líp, do té doby tě nenechá být." Zbytek cesty šli oba mlčky, jen jejich kroky se rozléhaly ztichlými chodbami.

Vešli do sítě chodeb pod hradem, do části, kde byly cely a mučírny. Ostatní chodby byly zasypané, rozpadající se nebo se nepoužívaly, jiné byly neprozkoumané a staré. Nikdy se pořádně nezjistilo, jak je jejich síť rozlehlá a kam vede. Většina lidí o tom nemá ani tušení. Objevili ty chodby s Kasem náhodou, když se ukrývali před bratry. Jako malí si tu hrávali a při každé návštěvě měli dojem, že se chodby mění. Chtěli to místo zmapovat, aby se tu vyznali a měli tak své vlastní útočiště. Ocitli se až v zadním tunelu, který vedl hluboko pod hradem, když uslyšeli zapraskání a strop se postupně bortil. Jen tak tak stihli utéct před padající sutí, od té doby do tajemných chodeb nevkročili.

Freya následovala Dariuse do boční části k mučírnám. Procházeli kolem cel s vězni. Vzduch v nich byl prosycený zápachem nemytých těl, výkaly a smrtí. Kobky byly přeplněné, a tak se stávalo, že strážci nalezli mrtvolu mezi lidmi až po několika dnech, kdy se začala rozkládat a zavánět. Nenáviděla to tu, jednou měla tu čest strávit tu několik dní zavřená spolu s ostatními. Prý aby věděla, jaké jsou důsledky jejího počínání bez předchozího přemýšlení. Při vzpomínce na tu hrůzu, kterou tehdy zažívala se jí ježily chlupy na těle. Náhle si uvědomila, za jakým účelem sem přišla a opět se jí udělalo nevolno.

Ruce měla jako kusy ledu, ve chvíli, kdy vstoupili do kamenné místnosti s mužem v bezvědomí uvázaným ke křeslu zabudovaným v podlaze. Zpoza křesla se na ně zamračil král. „Potřebuji od něho získat informace, a vzhledem k tvé předešlé neschopnosti, ti dávám další šanci." Sdělil jí s jistým a neskrývaným odporem. „Tento muž patří k protestantům, pomáhá pašovat otroky ze země. Dnes ho chytili v přístavišti na jedné z lodí, které plují za obchodem do zámoří. Je jen na tobě, co s ním uděláš, ale chci vědět s kým spolupracuje a kam je posílají. Chci informace!" Freya místo odpovědi rychle přikývla, přes strach jí vyschlo v ústech. Král opustil místnost se slovy, „máš čas do rána." Zavřel dveře a zamkl za sebou. V ten moment se Freya pozvracela.