The last darkest Hope

5. Kapitola

V koupelně na ni už čekala horká koupel plná bublinek s levandulovou vůní, alespoň to jí král zařídil. Hned si do ní lehla a spokojeně zavrněla. Pozorovala, jak jí zaschlá krev pomalu mizí z kůže rozpuštěná ve vodě. Opět se začala v teplé vodě uvolňovat a její bolavé svaly si dopřávaly zasloužený odpočinek. Nechtělo se jí přemýšlet, byla unavená a noční zážitek vytěsnila. Pomalu se jí zavíraly oči až nakonec neodolala a usnula. Vzbudil ji chlad vody, vzmohla se pouze na to vstát a přejít do měkké postele.

Před večeří ji přišel vzbudit Kasius. „Viděl jsem toho muže," sdělil jí se soudem v očích. „To, co jsi mu provedla..." odmlčel se, „...ještě jsem nikdy nic tak hrozného neviděl." Sedl si k ní na postel. Freya si rychle vytáhla přikrývku až k bradě. Při přecházení do postele byla tak unavená, že se zapomněla obléct.

„Udělala jsem pouze to, co se ode mě očekávalo, dostala z něj informace."

Kasius zakroutil hlavou, „ty jsi toho muže zohavila a rozdrtila mu všechny kosti v těle!" Tvářil se zároveň znechuceně a zklamaně. „Já vím. Nesuď mě tak rychle, dělala jsem jen co chtěl on, stejně jako ty a ostatní," řekla podrážděně se sklopeným pohledem. Nemohla se studem na něj podívat. Opět se jí řinuly slzy do očí, nenáviděla se za to. „Podle jeho stavu to vypadalo, jako by sis to užívala," jeho vyčítavý pohled nemohla už dál snášet. „To je to poslední, co bych dělala! Prosím tě, věř mi, že moc dlouho netrpěl," podívala se na něj s prosbou v očích a slzy se jí z nich rychle spustily a ona nestihla zadržet. Snaha setřít je byla marná. Ucítila, jak ji sevřely silné paže, opřela se o něho a chvíli tak spolu seděli na posteli.

„Jen tak mimochodem," pronesla po chvíli, „uvědomuješ jsi, že jsem nahá?" Rychle ji pustil, vyskočil z postele a se začervenáním si odkašlal „Tak já tě tu nechám, nachystej se, za chvíli je večeře, uvidíme se tam," a s tím vyběhl z místnosti za doprovodu jejího hlasitého smíchu. Počkala, až bude, co nejdál, aby se mohla obléct. Někdy se Kasius vážně choval jako malý kluk, ale dost ji zamrzelo, že jí nevěřil. Nechtěla přemýšlet o tom, co se stalo, proto vstala z postele a připravila se na večeři.

                                                                                         ...

Na večeři přišla poslední, všichni už byli usazeni u stolu. Rozhlédla se po menší jídelní síni s dlouhým stolem, která byla určena pouze pro královskou rodinu. Stůl, ozařován velkými svícny visícími na stěnách, byl již prostřený. „Děkujeme, že jsi nás poctila svou přítomností," jízlivý hlas Dalie nebylo možné přeslechnout, ona se na ni omluvně usmála a usedla na konec stolu vedle zachmuřeného Kasiuse.

Sluhové přinášeli na stůl různé pokrmy, pocházející snad ze všech koutů světa. Různé druhy pečeného masa, vařené brambory, sýry, salámy, chleba, ale i cizokrajné ovoce, sladké košíčky a dortíky. Podivila se nad tou hostinou, většinou mají pouze hovězí na zelenině s chlebem. Všimla si, že i Kasius a jeho bratři jsou poněkud zaskočeni. „Co slavíme?" Směřoval svou otázku Darius na otce. „Povedl se nám rozšířit obchod s levnou pracovní sílou a velvyslanec s Eimhiru s sebou přivezl všechny tyto dobroty," odpověděl král a hurónsky se zasmál. „Máš na mysli obchod s otroky" ohradil se Kasius opovržlivě. Král se jen na něho zlostně podíval, byl to jen letmý okamžik, který by nezasvěcený člověk nepostřehnul, ale pak dělal jako by jeho syn nic neřekl a ani se neobtěžoval reagovat.

Každý v rodině věděl, jaký názor mají Freya a Kasius na obchodování s lidmi. Králi odporovat nemohli, to jim ovšem nebránilo se v noci vytrácet z hradu a kazit obchody přiživujícím se šlechticům a obchodníkům v přístavu. Darius a Balderik dělali vždy, co jim otec nařídil. Darius, jakožto následník trůnu chtěl být s otcem za dobře a snažil se některá otcova nařízení za jeho zády diplomaticky obejít. Freya jenom doufala, že je chytřejší a nesdílí královy názory. Balderik byl králi podobnější, měl sklony k sadismu a tyranii. Plnil všechny otcovi rozkazy, jako poslušný voják, nepřemýšlel nad nimi, ale užíval si špinavou práci. Z pár lepších nevěstinců ho vyhodili, protože byl k některým nevěstkám surový. Ostatní vykřičené domy své „zaměstnankyně" neochrání, protože potřebují peníze a Balderik platí za své násilnosti příliš štědře.

Královna Dalia se zajímala pouze o pletichy šlechticů a nejnovější drby. O královy obchody se nikdy nezajímala, i když o nich vše věděla. Ve společnosti je vždy milá a plná úsměvů, ale pod tou dokonalou maskou se skrývá had. Had a jeho nejoblíbenější zbraň - jed. Je dobré mít se před ní na pozoru, kolikrát už sama Freya pocítila její zbraň. Za těch osm let se naučila rozeznávat jedy a umět si připravit protijed. Škola královny ji naučila, nikdy nepodcenit soupeře, a tak se naučila mít u sebe vždy jednu ampulku protijedu. Také tajně ve své ložnici požívala menší dávky různých jedů, aby si na ně vypěstovala odolnost. Poradila jí to sama královna při jednom jejich sezení.

„A taky..." odmlčel se král a vytrhl při tom Freyu ze zamyšlení, „... musíme oslavit úspěch tady naší Freyi, dobrá práce!" Zvedl pohár s vínem do vzduchu na znamení přípitku. Ostatní toto gesto napodobili, dokonce i nesouhlasně se tvářící Kasius.

„Děkuji Vám pane," odpověděla zdvořile. „Už jste podnikli kroky k dopadení těch zločinců?"

„Ano, avšak nic jsme nenalezli, zřejmě jsou schopni dost dobře po sobě zahlazovat stopy," král se se zachmuřením napil vína. „Ale jsme na stopě muži, jehož popis jsi mi dala."

„Co s ním budete dělat, až ho najdete?"

„To je otázek. Nejspíš to samé, co s tím posledním, vyslechneme a popravíme."

„Mohla bych ho vyslechnout já?" Kasovi sedícího vedle ní při její otázce zaskočilo sousto, které právě žvýkal a začal se dusit. Freya ho rychle poplácala po zádech a upřela svou pozornost zpět na krále.

„Jistě, proč by ne. Ta dnešní práce se mi opravdu líbila, ale i tak se musíš ještě pocvičit," upřímně se na ni usmál, zdálo se jí, že v něm zachytila dokonce hrdost. S díky na rtech se opět pustila do jídla.

Po večeři ji Kasius doprovodil do jejího pokoje. Celou cestu hradem zarytě mlčel. Freya rychle ztrácela svoji trpělivost, pomalu slyšela, jak se mu v hlavě otáčejí kolečka. Když se blížili ke schodům do její části hradu, mlčení už dál nesnesla, stoupla si před něho, aby ho zastavila.

„Tak už to vyklop," nevydržela to.

„Co?" Zeptal se nechápavě a založil si ruce na prsou.

„No to, co mi chceš celou cestu říct. No dělej, tak nadávej, ale hlavně už něco řekni. Viděla jsem, jak ses tvářil, když jsem se ho požádala o výslech."

„Je jedno, co ti řeknu, ty vždy uděláš pravý opak, ale o to tu nejde."

„Tak o co?" pohlédla na něj se zdvihnutým obočím čekajíc na odpověď.

Dlouze si povzdechl, nevěděl, zda chce slyšet odpověď: „Proč jsi toho muže tak moc zřídila?"

Než mu odpověděla, její oči sklouzly stranou, „Protože jsem musela, byl to jediný způsob, jak se zbavit krále. Copak nechápeš, že by mi nedal pokoj?" Z části jí věřil, ale podle něj mu neříkala pravdu. „Když ses ho tedy teď zbavila, tak proč chceš mučit dalšího muže a navíc dobrovolně? Myslím si, že je za tím něco víc." Na to mu nic neřekla, jen se otočila na podpatku, vyběhla vřetenové schodiště a zmizela ve tmě.