College Room [ Larry Stylinson AU cz ] book2

5.

*AN* Hned na začátek, neříkala jsem náhodou, že nebudu přidávat do roku 2015? Lol, nějak se to nedaří. A víte proč? Protože mám tuhle story zatraceně ráda.. lalala, baví mě to psát víc, než by mělo.  A taky protože to chtěla moje drahá Ňaninka :DDJo a taky, opravdu si myslim, že čím dýl se Larry daj dohromady, tím líp. Ne, že bych to chtěla nějak protahovat, to ne, jen mám prostě pocit, že kdyby se dali dohromady třeba v kapitole 6 nebo 7 tak bych to musela ukončit o dost dřív, než jsem původně zamýšlela. Chtěla jsem, aby CR mělo tak 20-25 kapitol a pak už bych asi neměla o čem psát, že jo. To asi chápete. No nic, nezapoměňte dávat hvězdičky, protože moji story milujete 😂 :D a taky komentujte, protože mi to dělá obrovskou radost. Love you loads...! -A.

****

Harry se ztěžkle posadil na postel a oddychl si.

"Harry?" ozvalo se ze spodní postele a kudrnáč se zprudka nadechl.

"Vzbudil jsem tě?"

"Ne." ujistil ho Louis a vyhrabal se ze svojí postele, aby mohl vyézt nahoru za Harrym, i když se ho o to nikdo neprosil. Mladší chlapec se na svého bývalého přítele podíval, ale bylo mu to tak trochu k ničemu, protože ve tmě stejně nic neviděl.

"Co se stalo, Harry? Může za to Nick?" Naklonil se Louis k druhému chlapci a teprve teď ho do nosu uhodil pach alkoholu. "Jsi opilý?"

"Jako prase," opáčil Harry. "A ne, nemůže za to Nick. Nebo jo? Nevím, asi za to spíš můžu já. Pohádal jsem se s ním. Nick měl a asi pořd má pocit, že už ho dost nemiluju, a já jsem mu to ani nijak nevyvrátil a přitom k němu pořád něco cejtim. Prostě jsme se pohádali a já se pak opil a upadl jsem a bolí mě celý tělo." Vysypal ze sebe a opřel si hlavu o Louiho rameno. "Vadilo by ti tady na chvilku zůstat? Se mnou? V posteli?"

Louis zavrtěl hlavou, ale pak mu došlo, že to Harry stejně neviděl. "Jasně, že ne."

Harry si lehnul a stáhnul Louiho k sobě. "Víš, já tě pořád hrozně nenávidím, víš. Protože jsi mě opustil. Miloval jsem tě."

"Miluješ mě pořád?" zeptal se Louis, ale odpovědí mu bylo už jen Harryho zachrápání. Usnul sakra rychle. A tak se Louis trochu uvelebil a usnul taky.

***

Ráno se probrali oba zhruba ve stejnou chvíli. Harry si plně uvědomoval, co se předchozí noc stalo a bylo mu trapně. A taky byl zmatený z toho, jak se cítil v Louiho přítomnosti. Měla by mu být nepříjemná. Jenže nebyla. A taky musel uznat, že se mu líbilo se takhle k němu tulit.

"Jsi vzhůru?"zašeptal s hlavou odvrácenou od Louiho, takže si nebyl jistý, jestli ho dotyčný slyšel, ale nehodlal riskovat, že by se Louis pozvracel, kdyby mluvil přímo na něj. Přece jen, zrovna se probudil, takže zuby si ještě nečistil, a navíc včera vypil dost alkoholu. Vražedná kombinace.

"Jsem." odpvěděl mu Louis s hlavou zabořenou v polštáři (ze stejných důvodů), takže si Harry spíš odvodil, co Louis říkal.

"Chceš kafe? Mám tu dobrý kafe." Ani nečekal na odpověď a hnal se dolů. 

"Harry?" naklonil se Louis přes zábradlí, aby na něj viděl.

"Hm?" Zvedl mladší hlavu a podíval se do těch krásně modrách očí.

"Proč to takhle není furt? Proč se k sobě nechovámě hezky pořád?"

Harry se zamyslel a nakonec pokrčil rameny. "Není to dobrý nápad, Lou. My dva jsme přece úplně rozdílný světy. Nechci je slučovat."

*AN* Heya again, jo jasně, tohle je jen filler, ale nestěžujte si ok? :D ok. -A.