College Room [ Larry Stylinson AU cz ] book2

13.

Nebyl si jistý, jestli to byly minuty nebo hodiny, jen tak seděl a zíral do zdi. Jako kdyby od rozchodu s Harrym dělal něco jiného. Všechen jeho čas požíraly přednášky a brigáda, ale stejně se našla chvilka na to, aby jen seděl a litoval, že ho opustil.

Na druhou stranu, udělal dobře. Slyšel o tom, že on a Tomlinson jsou spolu. Netrvalo to zas tak dlouho.

Tajně doufal, že je Tomlinson jen náplast na bolavé srdíčko, že ho Harry nemiluje. Jen má být způsob, jak na Nicka nemyslet. Ale věděl, že to tak není. Přitažlivost mezi Harrym a Louim nelze popřít. A on, on byl jen pátý kolo, nikdy do Harryho srdce doopravdy nezapadal, Harry ho nikdy doopravdy nemiloval. Kdyby ano, neopustil by ho.

Ale - nebyl Nick ten, kdo si přál dát si pauzu? Není tohle celé nakonec jeho vlastní chyba? Mohl o Harryho bojovat. Ale on jen stáhl ocas mezi nohy a utekl, vzdal se.

Prudce zavrtěl hlavou. Ne, kdepak. Věděl moc dobře, že udělal chybu. A byl připraven ji napravit. On Harryho miluje. Ano. Tím si je jistý. Byli spolu tak dlouho. A bylo jim krásně. Dokud se do toho všeho nezačal míchat Tomlinson.

Pamatoval si, jak pozval Harryho na rande a Harry se na něj podíval jako na blázna. Pak se rozhlédl kolem dokola a zeptal se "To se ptáš mě?"

Nickovi trvalo dva měsíce, než ho získal. A klidně je obětuje i teď. Musí ho dostat zpátky. Bez něj... Se cítí tak hrozně osaměle. Potřebuje znovu cítit jeho tělo na svém, chce zabořit obličej do tech úžasných kudrlin. Chce ho znovu líbat. A kdo ví, třeba už by byl Harry připravený se s ním milovat. Nespěchal na Harryho, věděl, že svoje poprvé chce speciální. Ale teď už by to mohlo vyjít. Ano, vyjde to. Vyspí se spolu a Harry si uvědomí jak moc miluje Nicka a na Tomlinsona zapomene.

A mělo by k tomu dojít co nejdřív, dokud je Louis v nemocnici.
*****

Harry se odtáhl a věnoval Louimu poslední letmý polibek na tvář a pak se znovu usadil na židli. Louis ho chvilku pozoroval a pak prohlásil: "Jsi pořád stejně krásnej, jako kdysi."

Harry cítil, jak mu hoří tváře.

"Kdysi jsem vypadal hrozně."

"Nevypadal." namítl Louis a kousnul se do spodního rtu. "Byl jsi roztomilej.  Teď jsi jen víc sexy."

Harry sklopil hlavu, aby Louis neviděl jak se červená, a starší z páru se zasmál a natáhl se, aby mohl chytit Harryho ruku. "Pojď sem."

A tak Harry šel. Usadil se na kraj postele, sklonil se k Louimu a věnoval mu další nikdy nekončící polibek, ze kterého se jim oběma motala hlava. Louis vsunul pravou ruku do Harryho vlasů a něžně za ně zatahal, což způsobilo, že kudrnáč slabounce a tiše zasténal.

Louiho levá ruka vklouzla pod Harryho triko, ale ten se odtáhl. "Neblbni. Jsme v nemocnici, kdykoliv sem někdo může přijít."

"Nemůžu za to." bránil se Louis. "Jsi neskutečně krásnej a já tě moc chci."

"Až se vrátíš z nemocnice." slíbil Harry a políbil Louiho na čelo. "Musím jít."

Rozloučili se a jakmile byl Harry pryč, Louis se pohodlně uvelebil v posteli a zavřel oči. Nemůže se dočkat, až se vrátí z nemocnice.
***
*AN* Cože? Já jsem někdy řekla, že budu updateovat po čtyřech dnech? :D to jsem byla hodně naivní. Každopádně, teď, když jsem se dostala přes můj "spisovatelskej blok" se zas budu povídkám věnovat. V rámci možností...

Co si myslíte o této kapitole? Čím víc komentářů, tím dřív updateuju. -A.