College Room [ Larry Stylinson AU cz ] book2

6.

FOUR MONTHS LATER:

Tvrdit, že se za ty čtyři  měsíce stalo něco převratného, by bylo obrovské nedorozumění.

Mezi Harrym a Louim to bylo stále stejné - nijaké. Během prvního měsíce ovšem Harry zjistil, že Louiho trápí noční můry. Nejprve nevěděl, co má dělat. Po čase se naučil prostě počkat, dokud se Louis nevzbudí (nikdy ho nebudil sám; někde četl, že by to mohlo spícího uvést do kómatu - pokud se snažíte vzbudit někoho, kdo má noční můtu; a to bylo to poslední, co Harry chtěl) a pak se jen jednoduše zeptal, jestli je v pořádku. A Louis vždycky řekl ano, protože by před Harrym nikdy nepřiznal, jak je vyděšený. A ačkoliv si byl vědom, že to všechno je jen sen, ty obludné vzpomínky ho pronásledovaly ještě hodiny a hodiny po probuzení, takže toho nikdy moc nenaspal, což se odráželo na jeho pozornosti při přednáškách. Nebylo neobvyklé, že občas usnul, hlas přednášejícího ho nejednou ukolébal. Naštěstí ho během dne zlé sny nemíval.

A mezi Harrym a Nickem se toho taky moc nezměnilo. Stále spolu chodili (ať už to bylo z lásky nebo ze zvyku) a Nick měl stále pocit, že něco není v pořádku. Nikdy ho ani nenapadlo, že by ho jeho přítel podváděl. Harry nebyl takový typ. Ale i tak měl pocit, že ho nemiluje. A Harry sám si svými city ke svému dlouhodobému příteli nebyl vůbec jistý. Stále tu něco bylo; něco, co ho přimělo se usmát pokaždé, když Nicka viděl. Ale už to nebyl člověk, na kterého myslel dvacet čtyři hodin denně, sedm dní v týdnu. Nevěděl, kdy přesně se to zlomilo. Ale mrzelo ho to.

A pak tu samozřejmě byly ty zvláštní city, co Louis cítil k Harrymu. Každý den cítí něco jiného. Byla rána, kdy stačilo Harryho vidět hned po ránu, celého ještě zmuchlaného, a jeho srdce se divoce rozbušilo, tváře zčervenaly a on chtěl mladšího chlapce k sobě přitisknout a už ho nepustit.
Pak tu ovšem byly dny, kdy kudrnáče nemohl ani vidět. Neměl ponětí proč, ale prostě ho pohled na jeho bývalého přitele (ačkoliv už to byly celé tři roky) rozčiloval. Ten jeho úsměv, oči, celé jeho bytí.
Snažil se tím moc nezabývat, jenže to skoro nešlo, protože pokud se mu nějak záhadně podařilo na Stylese nemyslet, zmínil ho Stan a všechno jelo odznovu.

A v tomhle duchu proběhly celé čtyři dlouhé měsíce.
***

Harry ráno vstal zvesela. Konečně se pořádně vyspal (Louiho nepronásledovaly zlé sny a on nemusel jako sudička bdít nad ním a čekat až se vzbudí) a tak měl náladu hned o mnoho lepší. Došel se osprchovat a vzal si na sebe hezké oblečení, protože měl hned po první přednášce domluvené rande s Nickem. Těšil se na něj, po dlouhé době stráví nějaký čas jenom spolu.
Potom, co si vyčistil zuby se vrátil zpátky do druhé části pokoje, popadl batoh a odešel.
Louis se probudil hodinu po Harryho odchodu. Jemu začínala první přednáška až v deset a protože to k budově univerzity trvalo pěšky asi čtyři minuty, klidně mohl stávat v devět, dát si sprchu, nasnídat se a všechny další ranní nezbytnosti.

Po cestě k posluchárně ho někdo popadl za zápěstí. Louis zlomek vteřiny přemýšlel, jestli by bylo dost mužné začít ječet (uznal, že by nebylo) a pak se teprve podíval do tváře tomu, kdo ho tak nevybíravě odtáhl stranou.

"Stane? Co děláš?"

"Jen jsem tě chtěl vystrašit. Pojď sem." Odtáhl ho do posluchárny a pak se společně posadili úplně dozadu.

"Prosím tě, vysvětli mi, co se děje." zamračil se Louis a jeho kamarád se na něj podíval jako na blázna.

"Jen tak mimochodem jsem narazil na Grimshawa se Stylesem. A hádali se."

Louis zakroutil očima. "Jen tak náhodou? To je stalkuješ nebo co?" A dřív, než mohl něco dalšího dodat, Stan ho přerušil. "Hádali se kvůli tobě, Loui. Grimmymu se moc nelíbí, co k tobě cítí jeho přítelíček."

"Cítí? Co cítí? Maximálně taak nenávist a hlubokej odpor." odfrkl si Louis a pak rychle nasadil neutrální výraz, když se na něj podíval přednášející. Stačilo, že občas na jeho přednáškách spal, nemohl si dovolit, aby ho nachytal při rozhovoru.

"Ále nemel, ty kecko. Styles se asi úplně nezbavil toho, co k tobě cítil kdysi. Řekl ti přece, že tě miluje, ne?"

"Jo, před třemi lety. Stane... já ale nechci, aby mezi námi něco bylo. Navíc je to celé pitomost. Harry mi sám řekl, že naše světy nechce slučovat."

***

Nadcházející noc se Louimu ten sen zdál znovu. Opět seděl na lavičce v kampusu, tiskl se na něj chlapec, který okupoval jeho mysl posledního čtvrt roku. Jeho ne-už-tak.kudrnaté vlasy se Louimu pletly do obličeje, ale jemu to nevadilo. Byl rád, že může alespoň držet vedle sebe někoho, ke komu chová tak zvláštní city.

"Je tu hezky, viď?" ozval se Harry a Louis pouze přikývl. Nijak netoužil po tom, aby jeho hlas narušoval tolik vítané ticho. Ovšem, když mluvil Harry, to bylo něco jiného. Jeho překvapivě hlubokému hlasu by mohl naslouchat stále, bez přestávky.
Když mladší chlapec už nic dalšího neřekl, rozhodl se Louis přece jen něco prohlásit.

"Třeba ta budka pro nás byla osudová."

"Kdyby ano, nezapomněl bych na tebe." odpověděl klidně Harry a do jeho tónu proklouzl chlad. "A docela mi vyhovovalo, že jsem nevěděl, že existuješ." Teď už byl jeho hlas přímo ledový. Louis se pokusil Harryho odstrčit, ale nešlo to, jako by k sobě byli přilepeni. Byl nucen sedět tam a poslouchat, jak mu Harry všechno vyčítá a jak říká, že mu bez něj bylo líp.

"Všechno jsi zkazil. Měl jsem s Nickem krásný vztah, ale všechno jsi zničil. Nikdo tě tady nechtěl."***

Louis se zprudka posadil a už nedokázal zadržet slzy, které se mu pod víčky naskupily. Mocný vzlyk se vydral z jeho úst, a to probudilo Harryho spícího nahoře. Tentokrát mu bylo jasné, že nebude stačit, se jen zeptat, jestli je v pořádku. Podle pláče bylo jasné, že v pořádku není. Slezl dolů a posadil se vedle Louiho. "Zase noční můra?"

"Já nevím. Nejsou noční můry o věcech, které neexistují? Protože tohle byla jen  krutá pravda." řekl tiše Louis. Ochranářský pud, který Harryho náhle přemohl, ho přiměl Louiho k sobě přivinout. "Jestli chceš, můžeš brečet."

"Dík, že jsi mi to dovolil." zasmál se hořce a ochraptěle starší ze dvojice, ale i tak Harry za chvíli ucítil, jak mu teplé slzy kapou na rameno.

♫♫♫

*AN* Čuus :D Takže nová kapitolka v novém roce :3 v příštím díle budu trošku rozepisovat tu hádku Harryho a Nicka, takže don't worry, pokud máte pocit, že jsem vás o něco ošidila. Taky vám moc chci poděkovat za všechny vaše komentáře. Mám pocit, že jsem zatím negativní kritiku u téhle povídky nenašla a ani nemáte ponětí, jak moc mě to těší. Vždycky mi dokážete zvednout náladu :3 ilysfm <3 V jednom z příštích dílů pro vás mám překvapení ;D Okay okay, to je ode mě vše d: nezapomeňte dávat hvězdičky a komentáře. -A.