College Room [ Larry Stylinson AU cz ] book2

7.

*AN* Takže je něco po půl třetí ráno,já poslouchám Amnesia a 18 od 1D a moje nálada je nulová. Ale i tak si zasloužíte update. Další poznámka na konci nebude.
(Stejně to zveřejnim kolem poledne)
Snad to nebude depresivní nebo podobný blbosti.
Votes+comments? Xx-A.

****
*Hádka mezi Harrym a Nickem *

Harry došel na smluvené místo na vteřinu přesně. Nick už tam na něj čekal. Chytili se za ruce a chvilku se procházeli. Asi po dvaceti minutách se zastavili. Harry se podíval na bezmračné nebe a najednou byl opravdu rád, že je s Nickem. Usmál se na něj, ale jeho úsměv rychle pohasl, když si všiml jak se Nick tváří.
"Musíme si promluvit."
"Už zase? Nicku. Myslel jsem, že už ses přes to dostal." protočil Harry oči. Snažil se to podat jako vtip,ale bylo evidentní, že pro Nicka to vtipné není ani trošku.
Harryho už jeho výkyvy nálad přestávaly bavit. Bylo čím dál těžší s ním normálně vycházet. A s takovým člověkem se těžko udržuje vztah.
"Prosím nemluv o něm." varoval ho hned ze začátku.

"Musím,Harry. Protože pro tebe pořád hodně znamená." zamumlal Nick a Harry ucítil pachuť vzteku na jazyku.
"No a co, proboha! Není to jedno? Chodim s tebou!"
"Jenže jeho miluješ." Řekl to s tak ledovým klidem, až to Harryho zarazilo. V tu chvilku nevěděl, co na to říct.
Miloval Louiho? Po tom všem? Po těch letech?
Nevěděl.
"Nicky.." začal, ale Nick ho odbyl mávnutím ruky.
"Musíme si dát pauzu."
Ale bylo jasné, že pojem pauza ve skutečnosti v Nickově podání znamená rozchod. Na dobro.
"To nemůžeš." Harry cítil v očích slzy. "Mám tě rád, Nicholasi!"
"Ale nemiluješ." Grimmyho hlas byl čím dál chladnější.
"Je to kvůli Louimu? Přestanu se s ním bavit! Slibuju!"
Ale čím víc Nicka přemlouval, ať zůstane, tím bylo jasnější, že má jeho, teď už bývalý, přítel pravdu.
Louis není Harrymu lhostejný a asi nikdy nebude.
"Promiň." sklopil hlavu. Nick se jen hořce zasmál.
"Přátelé?" naděje v hlase mladšího chlapce byla více než patrná.
"Ne." zavrtěl Nick hlavou.

* přítomnost *
Teplé slzy z Louiho očí pomalu zasychaly na Harryho triku. Louiho tělo ochablo. Usnul.
Harry ho opatrně položil zpět na postel a lehnul si k němu.
Potichu a jako úchyl pozoroval spící tvář modrookého chlapce.

Hlavou se mu hnaly miliony myšlenek. Když Louiho poprvé viděl tady v pokoji a všechny ty vzpomínky se mu vrátily, doufal, že ho dokáže nenávidět. Zatím dokázal pouze pravý opak.

Přitulil se k Louimu blíž a povzdechl si. "Co mi to provádíš?" zašeptal co nejpotišeji, aby to toho spícího človíčka nemohlo probudit.
Položil si hlavu tak nějak mezi Louiho rameno a hruď, a krátce přitiskl rty na jeho klíční kost.
Všechno to na něj dolehlo a tížilo ho to jako obrovský balvan, který mu někdo tiskne přímo na srdce.
Cítil, jak mu pomyslný balvan drtí hrudní koš a ta bolest je k nevydržení.
Ale protože je všechno jen pomyslně, nedostavuje se bolest fyzická, ale psychická. A to je milionkrát horší.
***
Netrvalo dlouho, než Harry usnul, tělo natisknuté na to Louiho.
Když si toho po probuzení vsiml, zprvu nevěděl, jak reagovat a co si myslet. Ale neprobudil ho. Jen se vymanil z jeho sevření, přikryl ho a krátce ho pohladil po kudrnatých vlasech.
Do tváře se mu vloudil úsměv. Takový, který nedokázal způsobit nikdo jiný, než on.
Bylo tomu tak už před lety a je tomu tak i teď.

Kéž by Harry opětoval jeho city, pomyslel si. I přes všechny ty neshody v minulosti by to mohli dát dohromady. A tentokrát by to bylo lepší. Protože už jsou oba starší a rozumnější.

Odešel do sprchy a když se pod tekoucí vodou umýval, na kratičký okamžik ho napadlo, jaké by to asi bylo, kdyby se ho dotýkal Harry. Kdyby tady byl s ním. A jak by asi vypadal? Celý mokrý a vlasy by se mu lepily na čelo. A Louis by ho k sobě přitisknul a začal by ho líbat tak, jako ještě nikdy předtím...
Celá tahle představa Louiho vyděsila tak, že skoro upadl.
Takhle by přece o Harrym neměl přemýšlet.
***