Neohlížej se, prostě běž! (TMR Fanfiction)

19. Telepatie

„To nezní jako nějaký kód.” ozval se Newt. „Plout a lov?” pozvedl obočí. „Nezní to jako něco, co by nás odsud mohlo dostat ven.” vysvětlil a opřel se zády o stůl ve zbrojnici.

Asi o minutu zjistili, že druhé slovo je ve skutečnosti lovit. Nebyly to sice úplně užitečné slova, ale nesměli vzdávat naději.

„Rozhodně to není náhoda.” zamumal si Minho a na obličeji Thomase se objevil pyšný úšklebek. Asi byl konečně rád, že ho kápo běžců začíná brát vážně.

„Musíme v tom pokračovat.” ozvala se Teresa a ukázala na dřevěné bedny, ve kterých byly další mapy. „Musíme je probrat všechny.”

„Jo, ale my vám nepomůžeme.” prohlásil Minho a Thomas se na něj nevěřícně podíval. „Zapomněl jsi snad, že ty i Ashley jste běžci?” povytáhl obočí.

„Ale tohle je důležitější!” prohlásil Thomas a rozmáchl rukama.

„Ať už je to sebevíc důležitý právě teď a právě kvůli tomuhle vynechat nemůžeme.” odpověděl Minho. „Musíme vyhnat běžce vyhnat do labyrintu.”

„Ale-” začal odmlouvat Thomas, ale Ashley mu skočila do řeči. „My to bez tebe zvládneme, génie.” ušklíbla se a chytila Minha za paži. Aniž by počkala na odpověď už vycházela ze zbrojnice pryč.

Shromáždili běžce a vydali se k labyrintu. Ostatní běžci už tam stáli a začali se protahovat. „Co to bylo?” zeptal se Ashley Minho, když kráčeli ke zbytku běžců. „Myslím tam ve zbrojnici.” upřesnil, když viděl její nechápavý výraz.

Ashley pokrčila rameny. Nevěděla co to do ní vjelo. Měla prostě vztek - nejen na Thomase - a ten si vybila právě na hnědovlasém kamarádovi.

Ozvalo se za nimi dupání a oba se otočili, aby mohli spatřit Thomase, který běžel za nimi. Zastavili se a počkali, až je jejich kamarád doběhne. Ashley sklopila pohled, když se na ní Thomas podíval. „Měla jsi pravdu.” oznámil ji a ona vytáhla obočí. „Jsem běžec a tohle je důležité. Navíc jestli máme vyřešit nějaký kód, musí tomu šéfovat holčičí hlava. A ta tvoje na to jako stvořená.” pousmál se na ni.

Ashley zvedla koutek úst. „To je sice hezký, ale pokud jsi zapomněl, já jsem běžcem taky.” připomněla mu.

Thomasův úsměv povadl a podíval se na Minha. „To je v pohodě, Čóne. Zvládli jsem to bez jednoho člověka doteď, zvládneme to i teď.” řekl a tím dovolil zůstat Ashley na Place.

„Tak dobře tedy. Hodně štěstí.” popřála jim.

Minho zakroutil očima. „Jako kdyby bylo potřeba.” a Ashley se ušklíbla.

„Tak běžte už.” popohnala je. Chlapci opravdu na nic nečekali a společně se rozeběhli ven. Ashley se otočila a vydala se pryč ztracená ve svých myšlenkách. Posadila se do trávy - zrovna ji něco napadlo. Soustředěně se podívala před sebe a zavřela oči.

„Jak se jmenuješ?” zeptala se, ale hned otevřela oči. Tyto slova vyšla z jejich úst, ne pomocí telepatie. Ano, chtěla se spojit s člověkem, který se ji dřív sám ozval.

Zkusila to znova. „Jak se jmenuješ?” zeptala se znovu, ale opět to bylo slyšitelné. Zkusila to ještě jednou. „Kdo jsi, jak se jmenuješ?”

„Ashley?” ozvalo se a ona leknutím naskočila. Byl to divný pocit, když vám hlas promluví přímo v hlavě - ozývá se tam pořád dokola jako ozvěna. Ale ona to dokázala, dokáže mluvit telepaticky.
Dokázala to!

„ Jo,to jsem já, ale kdo jsi ty?” zeptala se a právě se musela smát sama sobě, musela u toho vypadat strašně vtipně. Teď byla ráda za to, že se ji nikdo nevšímá.