Neohlížej se, prostě běž! (TMR Fanfiction)

23. Nový začátek 2/2

Pak, ale někdo udělal něco, co nikdo nečekal. Byl to Alby a právě i teď udělal několik kroků k jejich nepřítelům. „Možná bych měl -” byl odmlčen Newtem, který se hodlal vydat za ním, ale Ashley ho zatáhla za tričko.

„Alby vrať se. Nevzdáme se jim tak snadno, jasný?” řekl mu. „Tak pohni zadkem.” vyzval ho, ale Alby neměl v plánu se vrátit. Otočil se na patě a zahleděl se Newtovo do očí.

„Ty to nechápeš Newte.” spustil. „Tam venku...Myslíte si, že jdete za životem, že jdete domů, za svými rodiči.” protočil očima. „Jenomže tam venku není nic. Není tam žádnej život. A já se tam vrátit nechci.”

„Ale proč ne?” Zeptal se ho Thomas.

„Ty to pořád nechápeš co, bažante?”odfrkl si Alby. Následně se otočil zády k nim a dal se znovu do chůze.

„Alby neblbni,” oslovila ho Ashley, ale chlapec se dal do běhu. Rmut naproti němu se rozběhl taky a Albyho tělo bylo za pár sekund čvachtavě zabořeno do kovové příšery.

Zůstali v šoku. Chlapec, bez kterého by byli už několikrát mrtví, chlapec, který Plac vybudoval a dal mu řád, chlapec který byl přísný, ale přesto měl velké srdce, jejich vůdce - obětoval se za ně. A teď jim ležel u nohou, nebo aspoň to, co z něho zbylo.

Na Albyho tělo se vrhli i další Rmuti jako pumy na mršinu. Ashley přišla za Newtem, který stál úplně v popředí. A... a brečel. Svoji ruku obmotala kolem jeho ramen, ale nic neříkala. Newt se na ni po pár minutách podíval. „Obětoval se pro nás.” řekl ji.

I ona popotáhla nosem, protože ji pohled na chlapce rozesmutněl. „Stejně byl pořád pomatený z té proměnné.” prohlásil, „od té doby nebyl sám sebou.” pousmál se na ni.

„Slyšela jsi, co říkal?” zeptal se ji, „že se nemáme kam vrátit?” Ashley přikývla. „Co tím myslel, co když je pravda?”

Ještě dřív, než Ashley stačila říct jediné slovo, Minho zařval. Všichni se otočili na něj, ale pak se otočili zase zpátky, když uviděli Minhovu nataženou paži. Ukazoval za ně a podle jeho pohledu to nebylo nic hezkého. „Myslím, že máme problém.” Prohlásil.

Rmuti si přestalo všímat Albyho a opětovně se rozešli k nim, načež vrčení a klapání bylo vzteklejší a hlasitější než Ashley kdy slyšela.

„Ashley, musíme jít!” někde zezadu uslyšela Thomasův hlas. Teresa i Chuck už stáli u něj - byl čas skočit do rmutí nory.

Na nic nečekala, rozběhla se ke svému kamarádovi až se všichni čtyři zastavili na konci útesu.

„Jsi připravená?” zeptal se Thomas Teresy, která měla být první na řadě.

„Jo.” přikývla Teresa, ale nohy se ji roztřepaly, když se podívala směrem dolů.

„Neboj,” uchlácholil ji Thomas. „Roztáhni ruce, já tě tam hodím.” řekl ji, načež Teresa zbledla a chtěla z plánu vycouvat.

Thomas zakoulel očima. „Věříš mi?” zeptal se jí. „Fajn, tak roztáhni ty ruce.” řekl jí, když Teresa přikývla. Následně opravdu rozpažila ruce a Thomas ji chytl za boky, načež ji zvedl do vzduchu a v další minutě po Terese nebyly ani stopy.

Chuck to celé s údivem pozoroval. „No nekoukej, teď jsi na řadě ty.” oznámil mu Thomas a malý chlapec v obličeji zbledl.

„Nechci nic říkat, ale měli byste si pospíšit!” zakřičel na ně Minho.

„Neboj, Teresa na tebe už čeká dole.” usmála se na něj Ashley, načež i jeho Thomas chytl a stejně jako Teresa zmizel během jedné sekundy.