Neohlížej se, prostě běž! (TMR Fanfiction)

5. Rmut

Rozlehno se obrovské ticho. Tedy ne, ticho nebylo, neboť všichni, kteří uslyšeli Newtovo volání přiběhli a ptali se, co se stalo.

Newt Ashley něco říkal, ale ona nevnímala. Dost upřeně dívala na zeď labyrintu, kde před chvílí zmizeli její tři přátelé.

Nemohla tomu uvěřit. Musela jít pryč.

Newt se jí snažil zastavit a zastoupil ji cestu. „Teď ne, Newte," odsekla mu, dost tvrdě do něj ramenem strčila a odkráčela na své oblíbené místo. Newt na ni ještě něco pořvával, ale ona tomu nevěnovala pozornost.

Toho večera ležela úplně na odlehlém místě. Ležela kousek od krchálku. Dál od všech. Koukala na černou oblohu a přemýšlela, jestli ještě někdy usne, neboť kdykoliv zavřela oči, uviděla vyčerpaného Minha a Thomase, který za ním utíká. Vždy si její představivost našla cestu a ona si představovala, co by se všechno mohlo v labyrintu stát. Přemýšlela, jestli chlapce ještě někdy uvidí.

Ačkoli chtěla být sama, ani krchálek nezabránil Chuckovi, aby si vzal svůj spacák a připojil se k ní. Pro jednou uvítala jeho vtíravou povahu.

Jako každý den se zamyslela nad tím, proč tu je. Proč tu jsou. Je to nějaké vězení? Udělali v minulosti něco zlého a proto je poslali sem? Nebyli například vrazi nebo zločinci?

„Myslíš, že jsou-"

„Ne, Chucku. Nemyslím si, že jsou mrtví." odpovídala svému společníkovi, když už asi popáté položil tu stejnou otázku. Je to přece Thomas. Ten by se nenechal jen tak zabít. Ani Minho.

***

Jako ani předchozí rána se Ashley neprobudila sama. Ovšem když se ozvalo další zaklepání jejím tělem otevřela oči a její plán na válení se celý den ve spacáku ztroskotal, když uviděla Newta jak stojí před ní.

„Čas stávat, zelenáči." Řekl jí a zvedl jeden koutek úst.

Ashley se ušklíbla. „To vážně po tom všem budete pracovat?" zeptala se a Newt přikývl.

„Makat. To je to nejlepší, co teď můžeš udělat." Řekl a poskládal si nohy pod sebou, takže seděl v tureckém sedu. „Přestaneš na to myslet, aspoň se zabavíš." řekl a v jeho obličeji byla poznat zkušenost.

Porozhlédla se kolem sebe a zjistila, že je ještě tma. „Kolik je hodin?" zeptala se.

Newt si zvedl zápěstí na kterém měl připevněné digitální hodiny. „Bude šest." odpověděl.

Ashley si povzdechla. „Fajn, u koho dnes pracuju?" zeptala se a flákla sebou zpátky do trávy.

„Zemvrtáci, bažo." odpověděl. „Ty dělaj v zahradách, obstarávají půdu a všechno, co v zahradách je potřebný."

„Kdo je jejich kápo?"

„Zrt, hodnej kluk, teda pokud se v práci neflákáš."

„Tak proč mě nepřišel zbudit on?"

„Chci ti ještě něco ukázat. Proto jsem tě vzbudil tak brzo, abychom je stihli."

Ashley nevěděla o kom mluví, ale neměla čas o tom přemýšlet. Newt se totiž zvedl a čekal, až udělá to stejné. Když už oba dva byli na nohou, Newt se rozběhl směrem k labyrintu. Ashley za ním.

Zastavili u jedné ze zdi. Newt odhrnul šlahouny břečťanu stranou. Ukázalo se, že šlahouny zakrývaly sklo, které fungovalo jako okno. Už chtěla přinést nějakou trefnou poznámku, ale neudělala to, protože ji došlo, že ji sem Newt vzal z nějakého důvodu.