Neohlížej se, prostě běž! (TMR Fanfiction)

22. Nový začátek 1/2

A jak řekla, tak se taky stalo. Jak se později dozvěděla od Thomase, Newt nakonec přesvědčil Kápy, aby se zítra vydali zítra na cestu z labyrintu pryč. A tak se ještě ten den roznesla tato zpráva opravdu rychle. Tak či onak se nic se v labyrintu neudrží dlouho v tajnosti, ale několik lidí z tohoto byla dost nespokojená.

A taky to nebylo jediné, co se od něho dozvěděla.

Důvod, proč chtěl aby byla na shromáždění, byl jednoduchý a ona se ho dozvěděla hned ještě ten den, kdy společně se svým nejlepším kamarádem seděli pod jejím oblíbeným stromem.

„Tohle bylo kdysi tajné místo.” zamračila se na něj, ale pak se přece jen usmála.

„Správně, bylo.” ušklíbl se na ni Thomas a pak se odmlčel. Ashley trpělivě vyčkávala, ale po několika minutách ji to začalo značně vadit. Chtěl s ní přece mluvit, tak ať mluví. Sedět mohla kdekoliv jinde.

„Hele,” oslovila ho.  „buď začneš mluvit nebo odcházím. Nejsi zrovna mezi mými prioritami a nemám čas sedět tady s tebou celý den.”

Thomas se na ni podíval s pozvednutým obočím a úšklebkem na rtech. „Děláš jakoby jsi měla něco na práci.” odpověděl ji, načež se Ashley tvrdohlavě opřela o strom a zafuňela.

„Není to jen tak jednoduchý, jasný?” otočil se na ni Thomas. „Do hlavy se mi vrátilo spoustu vzpomínek a je těžké je zformulovat tak, aby aspoň něco dávalo smysl.”

„Co kdybys začal úplně s tím nejjednodušším” odfrkla si Ashley a Thomas se na ni nechápavě podíval. „Co jsi chtěl říct tím, že jsi labyrint pomáhal postavit?”

A aniž by si to Ashley uvědomovala, právě nakousla tu nejtěžší věc vůbec. Thomas si povzdechl. „Nebyl jsem to jen já. Byla to i Teresa. I ty.” pověděl ji, načež se Ashley narovnala tak rychle, až se Thomas lekl, že ho praští tak jak nejednou udělala.

„Štípni mě.” řekla mu a natáhla k němu svou ruku.

„Cože?” zeptal se nechápavě Thomas.

„V hlavě na mě mluví neznámá holka a ty jsi mi právě řekl, že jsem pomohla postavit místo, které z celého srdce nenávidím.” vysvětlila mu. „Tak dělej, štípni mě.”

Thomas to však neudělal. „To je přesně to, o čem mluvím.” začal vysvětlovat. „Myslím, že my tři jsme toho byli součástí už od úplného začátku.” pokračoval. „ A nejen to, myslím, že jsme spolupracovali s Tvůrci.”

„To je blbost.” odrkla si Ashley. „Proč by nás sem teda posílali?”

„To je právě to, co nevím.” povzdechl si Thomas. „Vím, že já a Teresa jsme tady určitě být měli. Jako kdybychom byli celou dobu součástí tohohle testu.” mluvil, díval se do země a Ashley se dívala na něho a byla zticha. Konečně začal mluvit, tak to nechtěla překazit.

„A já?” zeptala se pak. „Já jsem tu být neměla?”

„To je právě to, co taky nevím.” znovu si povzdechl.

„Každopádně jsme se znali i předtím. Všichni. Sedávali jsme u jednoho velkého stolu, ty, já, Newt, Minho, Chuck i Teresa.” smutně se na ni podíval. „Znali jsme se a oni nám ty vzpomínky vzali.”

Ashley se zamyslela. Znali se i předtím? Byli kamarádi? Dobrými?

„A my si jdeme pro ty vzpomínky zpátky. Už zítra.”

Určitě další hodinu si ještě povídali - Ashley mu řekla vše, co se tady dělo, když bxl v bezvědomí, Thomas ji zase pověděl svoje vzpomínky. Když se dostali dostali do bodu, kdy se chtěli začít bavit o dívce, která občas navštěvuje mysl Ashley, přiběhl k nim Oliver. Ten chlapec, který i před pár dny ukázal, v jakém pokoji má spát.