V pasti času

Přízraci minulosti

 Následujícího dne se Sherlock připravoval na další návštěvu baroneta, když se ve dveřích objevila známá tvář doktora. Vypadal zamyšleně. Jako kdyby ho něco trápilo. Možná, kdyby Holmes chtěl, mohl by se i zeptat, co jeho starého přítele trápilo, ale neměl na to náladu. Připadal si, jako kdyby si s Watsonem již neměl co říct.
„Jak se máš, starý brachu?" zeptal se doktor.
„Oproti předchozím dnům celkem dobře. I když momentálně mám trochu naspěch," odvětil neutrálně.
„Koukám, že pořád řešíte ten případ s baronetem," řekl a vešel do místnosti.
„Přesně tak," a ještě jednou se spěšně podíval do zrcadla, aby si upravil vlasy a oblek.
„Kam se tak fintíte? Máte snad rande?" zeptal se se smíchem.
„A co když ano? Vadilo by Vám to snad? Určitě ne, přeci máte Mary," neodpustil si Sherlock.

„Ne, vůbec ne. Je to přeci jen Váš život," zalhal. „Kdopak je ten šťastlivec? Nebo že by se vrátila slečna Adlerová?"
„Irene jsem neviděl od Blackwooda," odvětil a nevypadalo to, že by měl v plánu sdělit, kdo to byl. Yon byl však chytrý.
„Neříkejte mi, že je to ten baronet? Vy jste se snad už dočista zbláznil? Chodit s podezřelým?" začal vyšilovat.
„Můj drahý Johne, Vy mi máte o tom co povídat. Mary byla naše klientka a také jste si s ní začal. Navíc Vás musím zastavit, jelikož můj vztah s Thomasem Sharpem je na profesionální úrovni. A jedu za ním, jelikož mě požádal o pomoc se strojem. Navíc, je to pro mne výborná příležitost zjistit více informací o podezřelém. Navíc, pokud se nemýlím, mám tu případ k vyšetření," vysvětlil. „Navíc jsem si myslel, že jste s případy skončil," dodal.
„Taky že ano. Jen jsem Vám přišel oznámit, že se s Mary budeme stěhovat," řekl, i když ho to pořád trochu bolelo, takhle Sherlockovi lhát.
„Gratuluji, mám Vám snad sbalit věci?" zeptal se.
„To samozřejmě ne."
„Tak nevím, o co se to tu pokoušíte," řekl a přešel ke dveřím, když zaslechl zaklepání na vchodové dveře. „Když dovolíte, mám tu drožku. Pokud budete tak laskav, můžete zamknout až si sbalíte, nebo proč jste přišel. Já již musím jít," řekl a s tím odešel. Zanechal tam tak Johna v naprosté nevíře. Myslel si, že ho bude Sherlock opět odrazovat a podobně. Nebo mu vyčítat, že ho nechal, ale nic. To nic ho štvalo snad ještě víc. Jak to, že se přes to dokázal dostat tak rychle, když on toho stále litoval? Pouze si povzdechl a přešel k pavoučí síti, na které se nacházely veškeré informace k případu a pořádně si prohlédl fotku baroneta. Musel uznat, že nevypadal špatně, ale za Sherlocka by ho rozhodně nevyměnil. Něco mu na té fotce však nesedělo a on nedokázal určit, co to bylo. Možná že jenom žárlil, pomyslel si. Opět vrátil fotku na své místo a odešel.

Sherlock dorazil na Crimson Peak a nalezl Thomase, jak opravoval stroj. Dnes měl na rozdíl od svého saka na sobě pouze šedivou košili, která bývala pravděpodobně bílá a tmavé kalhoty. Ruce měl špinavé od stroje a čelo se mu lesklo potem. Sherlock netušil proč, ale nějak to baroneta dělalo v jeho očích ještě víc přitažlivějšího. Detektiv šel dál, dokud se nedostal až k Thomasovi.
„Pěkný den, přeji," pozdravil Sherlock a zcela svým příchodem Thomase zaskočil, jelikož sebou cukl, když detektiv pozdravil.
„Sherlocku, tobě taky," usmál se baronet a otřel si čelo. Jak měl špinavé ruce, zůstal mu na čele černý flek.
„Neruším?" zeptal se Sherlock.
„Vůbec ne. Akorát dodělávám úpravy, o kterých jsme mluvili včera," odvětil.
„A už funguje?" nedokázal skrýt svou zvědavost.
„Ještě nevím. Ale můžeme to zjistit," řekl a zatáhl za velikou páku. Stroj začal hučet, Thomas ještě zatáhl za menší páčku a stroj se dal do pohybu. Už to vypadalo, že bude fungovat, když v něm začalo něco chrastit. Nakonec si stroj škytl, prdl a za rachtání a dýmu se zastavil.
„Ach, to ne. Co je zase špatně?" nechápal Thomas a dával jasně najevo svoje zklamání.

„Přehřátí... S tím se dá něco dělat. Dáme hlavy dohromady a opravíme to," pokusil se ho uklidnit.
„Myslím, že bude lepší, když se chvilku zaměřím na něco jiného," povzdechl si. „Zajdeme dovnitř? Jestli chceš, můžu ti ukázat i jiné plány a stroje, které jsem vymyslel," nabídl Thomas.
„To budu poctěn," usmál se Sherlock a následoval baroneta do domu.
„Vypadá to, že máme hosty. Udělám Vám čaj?" přivítala je Lucille. Baronet na to ani nic neříkal.
„Ne, děkuji. To nebude nutné," odvětil Sherlock.
„Prosím Vás, nemusíte být tak skromný. Já Vám ho připravím," nenechala se oblomit a odešla do kuchyně.