V pasti času

Nepřátelé minulosti

 Omráčeného Yon-Rogga i Tonyho Straka, který byl stále v bezvědomí svázali a odvezli do města v jehož středu se nacházela jakási obří aréna spolu s vysokou moderní věží. Odvezli je přesně do nejvyššího patrna oné věže, kde byl dech beroucí místo na celé město. I na skládku, která ho obklopovala, A to vše jenom kvůli tomu, že na toto místo padalo vše, co spolklo tucet červích děr. Yon-Rogg pomalu nabral vědomí, i když měl vše napůl v mlze. Před ním stáli celkem tři osoby. Dva muži a jedna byla pravděpodobně žena. Jeden z mužů měl na sobě zlaté roucho a pod ním měl modrou tuniku. Vypadalo to, že tento muž měl v oblibě zlatou, jelikož i na rukou měl zlaté chrániče předloktí. Měl lehce opálený obličej, který mu zdobil modrý proužek, jenž mu vedl po bradě až ke spodnímu rtu. Muž musel být již postaršího věku, jelikož měl bílo-šedé, krátké vlasy.
Vedle něj stál muž, jehož obličej Yon moc dobře poznával. Jeho mrtvolu doteď proklínal, jelikož mu ukradl detektiva. Byl to Loki. Výrazné rysy v obličeji, zelené pronikavé oči a černé havraní vlasy. Jeho nemesis v lásce.

Loki se dostal na Conjuction poté co pomohl Thorovi opustit Sakaar. Po tom všem, co se událo se rozhodl, že trůn nebyl určen němu. Zvlášť, když žádný trůn již neexistoval. Velmistr byl však pitomec a on ho dokázal svým stříbrným jazykem přesvědčit, že stál po celou dobu na jeho straně. Dokonce mu pomohl najít novou planetu a následně se stal jeho pravou rukou. Měl tady vše a nic mu nescházelo. Tedy nic z toho, co se dalo koupit.
Tento den pro něj začal jako každý druhý den na této planetě. Jednou za čas jim červí díra přinesla nějakou loď a občas i s pasažéry, ale poté, co Thanos vymazal polovinu vesmíru už jich sem tolik nepadalo.
Proto bylo teď celkem pozdvižení, když v jedné lodi nalezli hned dva pasažéry. U takové události samozřejmě nesměl chybět. V hlavní místnosti spolu s velmistrem vyčkali, než před ně přivedou nové přírůstky. Oba dva muže přivezly připoutané ve speciálních židlích. Loki okamžitě poznal omráčeného muže. Muže, kterého jednou málem zabil a kterého se více než jednou musel vzdát. Poznal i muže vedle, jelikož po svém odchodu chodíval za Heimdallem. Ten sice více spolupracoval s jeho bratrem, ale občas mu něco řekl. Okamžitě se mu v mysli vytvořil brilantní plán, díky kterému ho získá sám pro sebe
„Pokud mohu něco navrhnout, tak je tento muž v Kree uniformě, podle mého skromného názoru velmi schopný bojovník. Určitě by se mohl postavit šampiónovi," řekl velmistrovi polohlasně.
„Hmm, myslíš?" zeptal se nejistě a prohlédl si Yon-Rogga. Moc mu jako bojovník nepřipadal. Spíše jako průzkumník
„Jsem si tím naprosto jistý. A jestli mi nevěříte, tak ho zkuste dát do arény a pak poznáte, co s ním dál. Alespoň uvidí lidi novou tvář. Stejně pořád chtěli něco nového," jako vždy byl velice přesvědčivý. A kdyby jeho slova takhle nefungovala, měl v plánu použít i ždibec přesvědčování magie, kterou použil i tenkrát v Londýně, když se vydával za baroneta.
„Dobrá,... když myslíš. Pokud se osvědčí, můžeš si vybrat jakoukoliv odměnu, jakou budeš chtít," zamumlal nejistě a mávl rukou. Díky tomuto gestu byl Yon odvezen na židli pryč. Tonyho zatím odvezly na ošetřovnu. Tohle byl přesně ten výsledek, kterého chtěl Loki dosáhnout.

Yon-Rogg byl vybaven novým brněním a poslán do arény. Prošel velkou bránou a uvítal ho jásot ze všech strany. Vedle něj se nacházel stojan se zbraněmi a bylo tam napsáno, že si smí vybrat pouze jednu zbraň. Vybral si speciální rukavice, které mu byly předtím odebrány a nyní se nacházeli ve zbrojnici. Okamžitě si jí nasadil. Jakmile rukavici vyjmul z držáku, veškeré zbraně vevnitř se zamkli a skříňka se zasunula do země.
Vešel do kruhu a naproti němu se otevřely a vevnitř stál muž dvakrát tak větší než on s mnohonásobně většími svaly. Vypadl jako velká, naštvaná hromada svalů a v rukou měl dva meče. Dvakrát s nimi o sebe bouchl, než udělal několik složitých pohybů. Dav zajásal mnohem víc, než když tam vešel Yon. Vypadalo to, že se rád předváděl. Yon si ho změřil pohledem a usoudil, že nemá cenu na něj běžet hned po hlavě. Nejdříve si ho trochu oťukne. A jak očekával, nepřítel se na něj vrhl v touze zasadit mu jediným máchnutím meče smrtelnou ránu. Nečekal s tím, že se Yon tak lehce vyhne. Opět se na něj vrhl a tentokrát mu šel po krku. Doslova. I většině těchto útoků se vyhnul, i když nepřítel ho řízl asi jenom jedno do stehna. Rána však nebyla nijak hluboká a tak Yona neomezovala v pohybu.
Vypadalo to, že byl jeho soupeř z části unaven, a tak teď přišla jeho chvíle. Zkušeným pohybem aktivoval rukavice a dal se do práce. V hlavě si vytvořil dokonalou strategii, kterou během okamžiku přenesl do praxe. Jeho protivník neměl ponětí, co se to stalo. Když mu chtěl Yon zasadit finální ránu, projel jeho tělem elektrický výboj, stejný jako když ho omráčili, když ho zajali a on padl k zemi. Dav jásal nadšením. Fanoušci tleskali, hvízdali a házeli do arény nejrůznější věci. Od květin až po spodní prádlo. Nosiči následně oba oba dva muže odvezli pryč z arény, jelikož se lidé již těšili na další zajímavý zápas.

Mezitím celý zápas sledoval velmistr spolu s Lokim z centrální věže, ze své speciální lóže.
„Musím říct, není špatný. Jeho styl boje je lehce nezvyklý, jelikož tady se do toho každý vrhá po hlavě, ale zdá se, že přirostl publiku k srdci. A kdo jsem já, abych mým miláčkům upíral to, co mají rádi, hmm? Líbí se mi," řekl velmistr nadšeně.
„Říkal jsem Vám to," odvětil Loki jednoduše s lehkým úsměvem na rtech.
„Dobrá, kolik jednotek za něj chceš? Nad dva tisíce ale nejdu," zeptal se s povzdechem.
„Nežádám o jednotky, ale o něco jiného. Cenného pro mě."
A o co tedy? Snad ne moje postavení?" začal ho podezírat.
„"Nemusíte se bát, Vaše postavení nechci. Žádám o muže, který byl s ním na lodi. Ten, který nebyl při vědomí."
„Vážně? A nechceš něco jiného. Ten chudák je ze Země, takže toho moc nevydrží," řekl, jelikož si myslel, že byl ten pozemšťan na odpis. Žádná velká škoda. A podle jeho názoru by si měl vybrat lépe.
„Vaše nabídka je lákavá, ale chci jeho. Nic jiného," odvětil rozhodně, ale zároveň tak, aby to nevypadalo, že mu rozkazoval.
„Budiž," odvětil poraženě a mávl rukou na jednu ze služek. Ta se uklonila a přišla k němu blíže. „Jak se jmenuješ děvče?" zeptal se jí.
„Emily, Pane," odvětila dívka slabě.
„Emily, ať je nově přijatý pozemšťan připraven tady pro mého přítele. Od teď patří jemu," zavelel a otočil se na Lokiho. „Kam ho chceš poslat?"
„Do mého pokoje."
„Slyšela jsi? Tak šup šup," popohnal jí.
„Jsem Vám neskutečně vděčný za Vaší štědrost," poděkoval lehce přehnaně.
„Dohoda byla dohoda a teď jsi jdi užívat svého nového mazlíčka," odmávl ho a posadil se na židli, aby mohl sledovat další zápas. „Kde mám sakra popcorn!" křikl na jednu ze služebných, která k němu okamžitě běžela. Loki pouze zakroutil hlavou a vydal se ke svému pokoji.

Loki se vrátil do svého pokoje, kde již byl Tony položený v jeho posteli. Již vypadal o něco lépe, ale bylo na něm jasně vidět, jak byl stále vyčerpaný. Loki se posadil na okraj postele a vzal ho lehce za ruku.
„Čím jsi asi musel vším projít, než jsi ke mně našel cestu?" zeptal se ho slabě a pohled mu spadl k hrudi. Jak si pamatoval z posledního setkání, zářil mu tam modrý kruh. Teď tam ale nic neměl. Opatrně pustil jeho ruku a jemným pohybem mu přejel po hrudi, kde si pamatoval byl chladný kov místo srdce. Lehce se mu ulevilo, jelikož tam nic takového necítil. Cítil, jak Tonymu bilo srdce a jak příjemně hřála jeho kůže oproti jeho studenému tělu.
Náhle se mu v hlavě zrodil nápad. Pomocí magie se mu v ruce objevilo jeho kopí se zbytkovou silou teseraktu. V kopí zbylo dost síly na jedno poslední kouzlo. Soustředil se a přiložil hrot kopí k Tonyho srdci. Kopí modře zazářilo a ona modrá energie se vlila do hrudi jeho milého. Jak se tak stalo, Tony otevřel oči a šokovaně se posadil. Kdyby Loki nebyl dost rychlý, mohl se Tony o jeho kopí zranit.

Pozemšťan měl vytřeštěné oči a snažil se zjistit, co se stalo. Naposled si pamatoval, jak byl na lodi a jak se tam objevil někdo jiný. A teď ležel v posteli a před ním seděl Loki. Celé tohle se jeho mysli zdálo naprosto absurdní. Na malý okamžik si myslel, že již umřel a pravděpodobně se ocitl v pekle. Nebo někde na půl cesty. Z těchto myšlenek ho ale vyvedl fakt, že ho neskutečným způsobem bolela hlava a hruď. Měl pocit, že pouhé myšlení způsobovalo tu bolest.
„Anthony?" zeptal se Loki s náznakem starostí v hlase. Asi jako kdyby si teprve teď znovu uvědomil, že byl ve stejné místnosti jako byl jeho bývalý nepřítel, začal se automaticky hrnout dál od něj.
„Nechci ti ublížit," řekl jemně a chytil ho za ruku, aby ho zastavil. Tony se na něj šokovaně podíval a chtěl se vyprostit, ale neměl na to dost sil. Loki ho chytil i druhou rukou a zavřel oči. Z jeho rukou se začalo linout zelené příjemné světlo, které když pominulo tak se Tonymu zdálo, že z něj spadl veliký kámen. Jako kdyby se mu do těla vrátila síla a energie. I zranění, které utrpěl v boji bylo pryč. Zmateně se na Lokiho podíval. Byl to přeci záporák. Nepřítel. Tak proč mu pomáhal? Proč ho vyléčil?
„Trochu se prospi, Sherli, můj milý," a políbil ho na čelo. Do toho polibku vložil trochu uspávací magie, takže když se odtáhl, klesly Tonymu víčka a usnul. Byl to však spánek neklidný, jelikož mu do mysli proudili jakési vzpomínky. Připadalo mu, že patří někomu cizímu, ale zároveň jemu samotnému. Nacházel se v naprosto neznámém prostředí, i když podle budov soudil, že se nacházel v Londýně. Ale nebyl to Londýn, jak si pamatoval. Tenhle byl o dost starší. Viděl muže, který ho zachránil z lodi, jak mu byl ve vzpomínkách blízký. Jak se s ním potkal. Stali se přáteli ale velmi často se hádali. Dokonce v nich viděl Lokiho, ale pod zcela jiným jménem. A bez bratra. Tam měl sestru. Viděl Lokiho smrt. Vše se začalo točit a veškeré barvy se rozplynuly. Muž po jeho boku se s ním přestal hádat a vypadalo to i na vztah. Tedy dokud nespatřil svůj vlastní konec.