V pasti času

Dětské dny

 Jak čas plynul, Loki se přizpůsobil k pobytu na Zemi a Shirley mezitím vyrostla v nádherné sedmileté děvčátko. Měla dlouhé, tmavě hnědé, neposlušné vlasy. Často je nosila rozpuštěné. Obzvlášť, když se nudila. Většinu času je však nosila svázané buď v culíku nebo v nějakém copánku. Stejně jako Loki měla ráda zelenou barvu. Tedy alespoň na oblečení, kdy velmi často nosila zelené šaty. Milovala, když jí otec četl různé knížky. Ať to byly naučné knihy nebo pohádky. Milovala oba žánry. Obzvlášť ty o ásgardských legendách.

Jednoho večera, když Loki ukládal svou malinkou princeznu ke spaní se na něj podívala svýma velkýma očima a jako kdyby se na moment zamyslela.
„Otče, mám taky maminku jako ostatní děti? Všichni ostatní ji mají," řekla svým nevinným dětským hláskem.
„Ne, Sherly," odvětil stroze, ale bylo znát, že nad tím přemýšlí. Snažil se vytvořit větu, která by dávala smysl. Věděl, že by to nemělo být nic těžkého, obzvlášť když byla jeho dcerka tak chytrá a vnímavá.
„Oh," bylo její odpovědí a bylo znát, jak nad tím přemýšlela a taky to, že jí to trápilo.
„Nemáš důvod být zklamaná. Ty má milá máš totiž dva tatínky," vysvětlil mile se slabým úsměvem.
„Vážně?" a bylo znát, jak se do jejích oči vlila nová jiskra naděje. Jak celá najednou ožila při představě, že má oba rodiče. „A kde je druhý táta?" zeptala se nakonec.
„Víš táta..." při vzpomínce na jeho zesnulou drahou polovičku mu došly slova. Shirley ho vzala za ruku na důkaz toho, že tu byla pro něj. „...táta bohužel musel odejít do Valhally."
„A kde je ta Valhalla?" zeptala se. To jméno již slyšela, ale momentálně si nemohla vybavit v jakém kontextu o něm slyšela.
„Do Valhally se mohou dostat pouze ti největší válečníci a hrdinové Ásgardu a tvůj otec byl ten největší hrdina ze všech."
„A pojedeme ho někdy navštívit? Určitě kdyby mohl, tak by nás taky přijel navštívit. Jsem si jistá, že se mu stýská stejně jako nám."
„Bohužel táta se nachází v jiném světě, kam my dva nemůžeme," odvětil smutněji než zamýšlel.
„To je škoda... chtěla jsem ho poznat," postěžovala si.
„Ani nevíš, jak rád bych byl, kdyby tu byl s námi. Dal bych za to všechno..." zklamal ho hlas.
„Já vím," a objala ho kolem krku. Věděla, že její otec nebyl příliš velkým příznivcem objímání, ale teď na něm jasně viděla, že jedno potřeboval. Následně svého otce poprosila, aby jí vyprávěl příběhy o jejím druhém tatínkovi a on jí vyhověl.

*-*-*-*-*

Pád dní poté měl Loki celkem důležité jednání přes hologram s ředitelem Furym ohledně jejich pobytu na Zemi a všeho možného. Loki se stal celkem důležitým zástupcem Nového Ásgardu, jelikož jeho bratr nebyl schopný pořádně dohlédnout na svůj lid. Ásgarďanům se to nejdříve nelíbilo, ale nakonec byli spokojení s úpravami, které Loki navrhl. Malou Shirley z tohoto prostého důvodu hlídal Thor, který se toho úkolu ujal s radostí.
Nakonec to však skončilo tak, že si holčička chvilku hrála s panenkami, ale to jí moc nebavilo, tak sáhla po knížce. Byl to velký atlas vesmíru. A to nemluvíme o žádné knížce pro malé děti. Byl to obří atlas kterému se věnovali pouze lidé v oboru. Ráda studovala všechno nové. Zajímal jí vesmír, jelikož věděla, že její otec nepocházel ze Země a tak se snažila naučit, co se dalo. Chtěla pak svého otce svými vědomosti ohromit.
Po pár hodinách jí nakonec i tohle omrzelo a místo toho dostala chuť na malou procházku. Nebo alespoň jít na zahradu. Problém byl, že otec zamykal dveře a náhradní klíč měl pouze její strejda. Ten seděl rozvalený na židli, sluneční brýle na očích a v ruce měl plechovku s pivem. Otec jí velmi často říkal, že nebyli praví příbuzní, a že ho strejdova rodina adoptovala. Proto se prý neměla nikdy divit, že si nebyli podobní. Jí to nevadilo. Měla strejdu ráda. Navíc byl měkký a velký jako plyšák.
„Strejdo?" zeptala se ho. Thor jí povolil říkat mu strejdo místo strýc. Její otec lpěl, aby každému říkala pořádně a ne nějak zdrobněle. Tedy, to jí povolil ve výjimečných situacích, jako před spaním když se bavili o jejím druhém tátovi nebo když něco chtěla, nebo to hrálo do karet Lokimu.
Nicméně, zpět k přítomnosti. Shirley oslovila Thora, ale ten jí neodpověděl. Napadlo jí, že možná usnul.
„Stejdo!" zvýšila hlas a strčila do něj. Nejdříve malinko, ale pak silněji. I to bylo bez jakékoliv odpovědi. Thor se ani nepohnul a Shirley si vzpomněla, na jednu situaci, kdy v jejich domě byli hromovládcovo přátelé a v jednu chvíli se začali dohadovat jestli byl její strejda mrtvý nebo ne. Tato situace jí připadala velice podobná a tak začala panikařit. „Strejdo! Strejdo!" volala a třásla s ním. Bylo to však naprosto zbytečné, jelikož se žádné pořádné reakce nedočkala.