V pasti času

Nový případ

Podobným způsobem se objevovaly různé případy, jenž Yon vždy nějak příhodně pojmenoval. Byl tu například případ zvaný Znamení Čtyř, kdy se Yon seznámil s Mary. Velmi příjemnou slečnou v přibližně v jeho pozemským věku. Pak zde byl Skandál v Čechách, Spolek ryšavců a několik dalších. Yon se pomalu snažil sblížit s detektivem.
Nejvíce se mu to dařilo, když byl Sherlock pod vlivem omamných látek. To býval ve své podstatě poměrně často, obzvlášť když neměl žádný případ. Během té doby nemusel mít zapnutý maskovač. Jedno ho v tomhle stavu dokonce i políbil, ale brzy zjistil, že to nebyl správné. Nebylo to skutečné. A on chtěl, aby to bylo skutečné. Proto trávil s detektivem co nejvíce času, když měl možnost.

Jednou, když odcházeli ze Scotland Yardu, šli vedle sebe v těsné blízkosti. Lehce se přitom dotýkaly konečky prstů. Yon se zhluboka nadechl, sebral veškerou svou odvahu, vzal Sherlocka za ruku a propletl s ním prsty. Holmes se na něj pouze spiklenecky podíval s hravým úsměvem na rtech a aniž by cokoliv řekl, pokračovali dál v cestě. Od té doby se z držení rukou stal jakousi příjemnou samozřejmostí, bez ohledu na to, co si o nich myslela společnost, když je takhle viděli. Když zrovna nepomáhal Sherlockovi s případy, nebo mu nedělal společnost v jiných směrech, pracoval na opravách lodi.

Téměř po roce se mu podařilo zprovoznit alespoň komunikátor. Jakmile se přístroj spustil, zahrnula ho hromada zpráv a zmeškaných videohovorů. Všechny byly ve snaze ho kontaktovat. Yon si vypnul maskovač očí a kontaktoval základnu. Sice měl slabý signál, ale to mělo stačit. Přístroj okamžitě přepnul na hovor, kdy z obrazovky vyšlehl modrý paprsek a Yon se ocitl tváří v tvář nejvyšší inteligenci.
„Yon-Roggu, dlouhou dobu jsme o Vás neslyšeli. Báli jsme se nejhoršího." uvítal ho příjemný, ale zároveň přísný hlas.
„Bohužel jsem během mise havaroval. Nacházím se na méně vyvinuté planetě a velmi špatně se zde shání součástky na opravu." vysvětlil.
„Tomu samozřejmě rozumíme. Pošleme pro Vás jinou loď." řekla inteligence.
„A co Thanosův špeh? Je také na této planetě. Jsem mu na stopě." protestoval. Ještě nějakou chvíli by tu rád zůstal.
„Jestli je ta planeta tak zaostalá, jak tvrdíte, nebude vadit, když ho tam necháme."
„Nechtě mě ho najít. Pokud ho nenajdu, bude velmi pravděpodobné, že bude celá planeta v ohrožení."
„Přejděte k věci, vojáku." vyzval ho hlas přísně.
„Nectě mě ho najít a zajmout. Jsem mu na stopě." řekl odhodlaně.
„Pošleme posily." navrhla inteligence.
„Ne. Je chytrý. Všiml by si toho a schoval by se. Já to zvládnu. Jen žádám o více času a o malý modul se součástkami na opravu."
„Máte tři roky. Pokud se do té doby nevrátíte, vyšleme posily, aby Vás odvedly a dopravily domů. Jinak se do té doby můžete dobrovolně vrátit kdykoliv. Budeme Vás čekat. Do té doby, na shledanou." a s tím se hovor ukončil. Tři roky, to bylo více než dost času.

Od toho dne, jako kdyby se nevědomky snažil o přesný opak toho, o co se snažil s detektivem minulý rok. Postupně s ním trávil méně a méně času. Převážně mu asistentoval u případů a poté jako svou výmluvu používal Mary, kterou poznal na případu. Sice tvrdil, že za ní chodil, ale ve skutečnosti tak pojmenoval svou loď, na které tvrdě pracoval a ve které zvedl své vlastní vyšetřování. Pátral po jakýchkoliv zmínkách ohledně špeha, i když to teď mohl být teoreticky kdokoliv.

Toto částečné odcizení ovlivnilo i detektiva. Připadal si zrazený, odkopnutý. A to si myslel, že byl s doktorem na dobré cestě. Dokonce plánoval, že by ho představil Mycroftovi. Více se mýlit nemohl. Taky své rozhořčení dával jasně najevo. Vyčítal Watsonovi, že pro něj zřejmě nic neznamenal. Že mezi nimi zřejmě nikdy nic nebylo. Proto pokaždé, když doktor odcházel, vyvrcholily jejich rozloučení téměř vždy hádkou. Případů také moc nepřibývalo a on netušil, čím se zabavit. Obzvlášť, když zkoušel jít za Johnem, omluvit se a povídat si jako za starých časů, ale ten ho vždy odmítl s obyčejnou výmluvou, že neměl čas. I když detektiv moc dobře věděl, že to byla lež.