V pasti času

Shledání

 Loki se se svou dcerkou teleportovali až k bloku, kde bydlel doktor. Loki se rázným krokem vydal k domu, ale náhle, jako kdyby narazil do neviditelné zdi.
„Co to u všech bohů?" zavrčel a upravil si oblek. Opatrně přešel k bariéře a přiložil na ní ruku. Začal jí zkoumat. Zkoušel různá gesta a kouzla, ale nic nezabíralo. Jak se dalo očekávat od strážce Země, nic nefungovalo. Spěšně zanadával několik slov v neznámém jazyce. Otočil se k bariéře zády, založil ruce na hruď a přemýšlel. Věděl, že ten pocit má co dělat s doktorem, ale jak se tam dostat?

Mezitím malá Shirley přešla k místu, kde stál její táta a chtěla položit ruku na bariéru, která jejího otce zadržela. Čekala, že se zastaví o neviditelnou zeď, ale právě naopak. Její ruka prošla skrz. Zkusila to ještě jednou a opět dopadla se stejným výsledkem. Chtěla to ukázat svému otci, ale ten k ní stál zády a nezdálo se, že by jí vnímal. Rozhodla se vzít věci do svých rukou. Prošla skrze neviditelné silové pole a došla až ke dveřím. Chtěla zazvonit, ale zvonek jí před rukou utíkal a pokaždé, když ho chtěla zmáčknout, tak se přesunul na jiné místo. Shirley to nejdříve brala jako hru, ale nakonec to vzdala. Nemělo to smysl. Místo toho se rozhodla na klasiku a zaklepala na dveře.

Při tom zvuku se Loki otočil a zaskočeně se podíval na svou dcerku. Přešel k bariéře a chtěl se jí dotknout, když jeho ruka prošla skrz, jako kdyby tam předtím vůbec nic nebylo. Přišlo mu to zvláštní, aby měla bariéra takovou slabinu.

Sherlock zkoumal vnitřek domu a Strange ho nechal, tedy do chvíle, kdy se detektiv snažil přejít na druhou stranu místnosti a doktor mu v zabránil. Chytil ho za zápěstí a přitáhl si ho blíže k sobě. Sherlock se nebránil a zadíval se mu do očí. Studoval ho. Dedukoval, co přijde dál. Doktor se k němu naklonil se záměrem políbit ho. Něco na něm muselo být, jinak by se o něj dvě vesmírné bytosti nehádali. Během mžiku, kdy se jejich rty měly setkat, se Sherlock otočil a vysmýkl se z jeho sevření. Chtěl něco namítnout, že tohle nebyl důvod, proč cestoval do budoucnosti nebo něco takového, když se ozvalo zaklepání na dveře.
„Dojdu otevřít," řekl a vydal se ke dveřím. Strange si pouze povzdechl a pročistil si hlavu. Tohle nebyl on. Detektiv vzal za kliku a otevřel dveře. Když tak udělal, nevěřil svým vlastním očím.

„Thomasi?" vydechl překvapeně a skenoval ho pohledem. Vážně to byl on.
„Tony?" řekl ve stejnou chvíli jako Sherlock. Tohle bylo jako ve snu. Teď jen zjistit jestli to byl příjemný sen nebo noční můra. „To není možné," snažil se dát věci do souvislostí.
„Viděl jsem tě umřít," špitl a vzpomněl si, jak ho Lucille připravila o život.
„To byla pouhá iluze," odvětil a sklopil zrak. Připadal si tak provinile. Dokonce teď zvažoval, že byla chyba opustit Londýn před 200 lety. Sherlock udělal krok dopředu a bez varování uvěznil Lokiho ve svém objetí. Lokiho to zcela zaskočilo, ale nakonec ho také objal. Až doteď si neuvědomoval, jak mu ve skutečnosti chyběl. Jak mu chyběla vůně tabáku, který kouřil. Jeho rozcuchané vlasy, které ho šimraly na tváři. Lehce se odtáhli jen aby se políbili. Shirley si ho mezitím prohlížela. Vypadal přesně jako muž, o kterém slyšela z otcovo příběhů. Nejraději by se ho zeptala na tolik věcí, ale tušila, že teď na to nebyl vhodný čas.
„Tolik si mi chyběl," špitl Loki když se odtáhli a věnoval mu ještě jeden drobný polibek na čelo.
„Ehm, nechci Vás rušit, ale nemůžete si to hrdličkování nechat na později a zavřít dveře. Jsem si jist, že je na řadě spousta vysvětlování," ozval se Strange.

Všichni tři vešli dovnitř a dveře se za nimi okamžitě magicky zavřely. Sherlock se na to překvapeně otočil, ale teď by ho to ani nemělo překvapovat. Doktor je zavedl do jakési obývací místnosti, kde se nacházel malý kulatý stolek a okolo čtyři křesla. Všichni se posadili do křesel a nastalo ticho. Doktor si nakonec odkašlal, vstal a odešel s omluvou, že půjde připravit čaj. Samozřejmě to byla pouhá výmluva, jelikož by ho mohl lehce vyčarovat. Chtěl jim pouze nechat nějaké soukromí.