Instagram love |niam horayne|

25.

Liam

Nemohl jsem tomu uvěřit. Zdálo se mi to snad? Pokroutil jsem nad tím vším hlavou a poté jsem se na něj podíval. Byl jsem z toho překvapený. Myslel to vážně? Oprvadu se mi to nezdálo? Niall se mému výrazu jen zasmál a já se tak vzpamatoval z toho všeho. Usmál jsem se a chytil Nialla za tváře. Vím, že ten kluk mluví pravdu, ale stejně jsem se na to musel zeptat.

,,Opravdu?" zeptal jsem se, abych veděl jestli to opravdu myslí. On se usmál a chytil mé ruce, které byly na jeho tváři. Tváři, která mi celý ten rok chyběla. Ani nevíte jaké to pro mě bylo. I Harry s Louisem by vám to potvrdili. Bez Nialla jsem nemohl být. Nedával jsem to a jsem rád že ho mám u sebe teď.

,,Opravdu, Liame. Ty si tu druhou šanci opravdu zasloužíš a byla chyba utíkat. Vůbec tě opouštět. Mrzí mě to Li" řekl mi a já se usmál. Ulevilo se mi. Jsem rád, že mi dal druhou šanci. Aspoň to vše mohu napravit. Mohu mu dokázat, že nejsem hajzl a taky nechci aby si to myslel. Protože já takový nejsem.

Když jsem se mu znovu podíval do jeho očí, tak já to nevydržel a spojil naše rty v jedny. Tak moc mi chyběl. Děkuji klukům, že ho sem vzali. Hlavně Louis. On je moje záchrana. Jo, zní to směšně ale je to tak. Nakonec jsme se s Niallem po chvilce od sebe odpojili, ale to jen kousíček, protože jsme se ten druhý opřel o čelo toho druhého. Viděl jsem jak si Niall skousnul ret a já se musel zasmát. Hned na to on zčervenal. Chtěl jsem něco říci, ale ozvalo se odkašlání a my se tak od sebe úplně oddělili a podívali se ke schodům, kde byli kluci, který se usmívali. Byli určitě šťastný, že jsme se s Niallem usmířili.

,,Co to tady vidíme?  Že by se naše hrdličky k sobě vrátili?" zasmál se Harry a Louis se jen usmíval. Spíše měl na tváři menší úšklebek. My se s Niallem zasmáli a já si ho přitáhnul k sobě na klín. Kluci mezitím přišli k nám.

,,Jak vidíte, tak jo. Vyříkali jsme si to a to stačí. Jen mě napadá, že bychom mohli někam zajít. Jakože dvojité rande" řekl jsem klukům a ti se na sebe podívali. I s Niallem. Ale on se jen usmál a políbil mě. Musel jsem se též usmát. Jeho polibky jsou ty nejlepší na světě. Jo, myslím to vážně.

,,To bychom mohli. Akorát jsem se na to chtěl teď zeptat" zasmál se Harry a já s ním. Taky by se hodilo teď někam zajít. Někam ven. Je mi jakože jedno, že nás budou fotit. Je to náš život, takže si můžeme dělat co chceme. No jen někdy. Být známý si řeknete, že je to lehká práce. Nemusíme pomalu ani pracovat. Ale to se mýlíte. Jak jsou tady kluci. Já a Harry. Jsme modelové a to taky zabere práce. Letět do jiného státu či města. Obléknout nás, připravit focení. To není vůbec lehké. Hlavně ne pro Nialla. Ten je teď znaky díky zpěvu. Já mu to ale neberu. Má opravdu nádherný hlas. No ne? Slyšeli jste jeho první album? Nádhera. Jeho hlas bych poslouchal celé dny i noci. Jen abych mohl slyšet jeho. Ale dost o tomhle.

,,Tak to je dobrý. Tak vyrazíme někam? Docela mi po cestě vyhládlo" řekl Niall a my jsme se zasmáli. No jo, moje zlatíčko je hladové.

,,Jasně. Tak vstáváme a vyrazíme" řekl jsem a všichni jsme vstali. Na nic jsme nečekali a šli jsme se obléknout. Na sebe jsme vzali bundy a boty a nakonec jsme šli k mému autu. Je hodně prostorný, takže se dá využít. S Niallem jsme si sedli hezky dopředu. Takže já byl na místě řidiče a on na místě spolujezdce a kluci byli za námi. A tak jsme vyrazili na naše dvojité rande...

Niall

Po večeru strávený s klukama v jedné skvělé restauraci jsem chtěl už domů. Nemyslel jsem to tak, že se mi tam nelíbilo. Líbilo, ale byl jsem plný díky tomu všemu co jsem snědl. Ale to není všechno. S Liamem jsme si povídali snad o všem. Co jsme dělali celý ten rok, co máme v plánu a tak. Dokonce mě vyzval k tanci. Jo. To udělal. Ale líbilo se mi to. Cítil jsem se aspoň šťastný. Jakoby Liam zaplnil znovu tu chybějící půlku mě. Možná si lidi budou říkat hnusné věci. Možná mi budou psát, ale mě to je jedno. Já jsem šťastně zamilovaný, takže ať si své kecy nechají pro sebe. Ale u nich to nezůstane. Po cestě nás fotili paparazzi, takže jsem zvědavý co tam zase budou všude psát. Jestli jsme přátelé, milenci a nebo bůh ví co ještě horšího. Ale to by stačilo.

Když jsme konečně po dlouhé době dorazili k Liamovi domu, tak jsme zůstali sami. Kluci jeli k sobě domů a my tak s Liamem mohli mít soukromí. Asi se ptáte, jak mi mohla zůstat láska u Liama, když jsem ho opustil a byl na něj naštvaný. Ono to tak u mě je. Sice se na někoho naštvu kvůli jeho chybě, ale pokud je to milý člověk, tak stále ho miluji. Jo, pěkná blbost, ale je to tak.

Ale hodně krát se mi tohle vymstilo na střední. Využili mé citlivosti a ztrapnili mě. Takže jsem poté neměl šanci si nikoho najít. Byl jsem prostě pro školu ostuda a to mě nejvíce bolelo. Ani nevíte, jaké to bylo pro mě. Rodičům jsem o tom radši nemluvil, ale oni to zjistili stejně, takže se rozhodlo jinak a oni mě přesunuli na jinou školu. Ale tam to bylo stejné, ale rodiče se to nedozvěděli. A byl jsem za to i rád. 

,,Lásko, o čem myslíš?" z přemýšlení mě vytrhnul Liam a já se na něj podíval. Usmál jsem se a pohladil ho po tváři. On je tak krásný. Nezaslouží si mě. A já jeho. On je dokonalý narozdíl ode mne.

,,O tom jak jsi dokonalý muž, Li. Tolik žen by tě chtělo, ale ty jsi se mnou. Řekni mi proč? Proč zrovna já?" zeptal jsem se a on mě pohladil po vlasech a zakoukal se mi do očí.

,,Protože ty jsi něčím výjimečný. Co já v ženách nevidím. Ty jsi prostě nádherný a taky si myslím že i ten pravý, kterého hledám. A rozhodně nemysli o tom, že si tě nezasloužím. Možná si tě nezasloužím tím, že jsi moc dokonalý. Jsi prostě anděl z nebes" řekl a já musel zčervenat. On je fakt láska. On by pro mě udělal cokoliv. To na něm vidím. On by se o mě postaral snad ve všem.

,,Ty jsi zlato, Liame. Ani nevím jak ti mám poděkovat, že mám zrovna tebe ve vztahu. Ty jsi moje štěstí v životě" řekl jsem a on si mě na to hned přitáhnul do polibku, na který jsem hned navázal. Nějakým způsobem nás přetočil, takže já ležel pod ním na jeho velké posteli.

,,Ne, to ty jsi moje štěstí v životě. Neměl jsem to lehké v dětství, ale ty jsi můj lék. A já jsem za to rád, že tě mám. Konečně mohu milovat někoho, komu opravdu věřím" řekl mi a já ho pohladil po jeho docela zarostlé tváři.

,,To mě těší. Ale jinak měl by ses oholit, Li. Jakože sluší ti to, ale ty vousy máš už delší a to já nemám rád" řekl jsem mu a on se zasmál.

,,Já ti tady význávám své pocity a ty tady řešíš mé vousy. Co kdybych se ale neoholil?" řekl a poté se zeptal s úšklebkem. Musel jsem se zasmát.

,,Tak bych s tebou nespal, protože bych tě požadoval za něco, za co ty nechceš" řekl jsem mu a on mě políbil. Poté se ale odpojil a vstal. Svléknul ze sebe tričko i kalhoty a jenom zůstal v boxerkách a ponožkách.

,,Tak jo. Jdu ti udělat radost, prdelko" řekl mi. Plesknul mě přes zadek a poté zalezl do koupelny. A já se nemohl přestat usmívat. Jsem na sebe pyšný. Že jsem to dokázal. Byla to i moje chyba. Ale vyříkali jsme si to a jsem za to rád. Aspoň jsme už konečně spolu...