Popel a prach - Fantom

Sebastian

Cítil se patřičně hrdý, když zvládl Charlotte přesvědčit, aby se se svým kolegou shodla na mírové dohodě. Netušil, jak vznikl jejich vztah plný nenávisti a vzájemného plivání jedu, ale když již někdo dospěl k tomu, aby navrhl pokus o smír, bylo na místě jej přijmout a snažit se. Přesně takto to své přítelkyni vyložil a s potěšením sledoval, jak vzájemnou dohodu stvrdili podáním si rukou.

Diplomacie byla již za jeho živých let přední parketou. Veškeré spory chtěl řešit u stolu nad láhví vína či dobré vody a především vynikající večeří. Držel se toho, že vyvážené argumenty musí přesvědčit každého rozumného muže o výhodách vzájemné spolupráce i přes možné neshody. Netřeba urážek či příkrých slov, když se daná záležitost dala vyřešit klidem a rozvahou.

Znenadání mu blesklo hlavou, že mnohé věci mínil změnit. Ve městě jeho otce. Whale Harbour. Ostrov, jež zkorumpoval v den, kdy to otec dopustil. Ostrov pln hanebných osob s nevalnou pověstí. Ostrov, na němž ponechal svou sestru samotnou. To jej tížilo ze všeho nejvíc. Jistě, nyní byla již Delorean po smrti, ale svůj život prožila, aniž by věděl jak. Jak moc ji poznamenala jeho smrt. Zda si vzala váženého syna pana Castlea, Lawrence. Zda s ním prožila šťastná léta, měla zdravé děti, nepotkalo ji neštěstí ani brzká smrt. Ničemný stroj z budoucnosti odmítal nalézt jakékoliv informace o něm i o ni. Whale Harbour se nalézalo příliš daleko od Arleiy a již toho chtěl po Charlotte příliš. Nemohl po ní požadovat, aby si zabalila věci a vydala se s ním na cestu do jeho rodné domoviny. Takový sobec odmítal být. Mohl pouze hledět z útesu směrem, kde se mnoho a mnoho mil dále nalézal domov. Domov, jež by nyní ani nepoznal. Informace z minulosti pohřbilo moře, ale ostrov se tam stále nalézal. A možná i otcův dům. A odpovědi.

Musel myslet i na vědmu. Ona jej znala, ale on si nemohl vzpomenout. Poslední měsíce svého života měl zahalené v mlze. A v té mlze se nalézalo rozhřešení. Co někoho vedlo k tomu, aby jej zabil. Někoho pobouřil? Rozzuřil? S otcem nikdy neměl nejlepší vztahy, odsuzoval jej pro jeho laxní přístup k povinnostem a přátelení se s piráty a podobnou havětí, ale nedokázal si představit, že by jej vlastní krev, ten, jež mu život daroval, ten samý mu ho sebral. Přesto v jednom měl jasno. Šlo o muže. Muže středně vysokého, jež se honosil kapesními hodinkami. Ale v jejich době se k takové marnivosti mohl dostat každý. On sám se stal vlastníkem v den patnáctých narozenin. Dárek od sestry.

Musel si vytvořit seznam, ale k tomu byla třeba poslední vzpomínka. A ta připadla na 22. srpna, den, jenž měl nastat dne zítřejšího. Dne, kdy tomu bude přesně tři sta let. Těch tři sta let, jež strávil v limbu. A probudil se nějakých pár měsíců nazpět, aby došel k seznamu lidí, jež jej mohli sprovodit ze světa. Jež pasoval na mlžného muže, ale cosi tomu chybělo. Motiv.

První muž, jež splňoval tělesné proporce, byl již zmíněný pan otec. Vzájemnou lásku k sobě nikdy nechovali, otec jej považoval za slabocha, když chtěl konflikty řešit slovy. Poslední léta se mu snažil domluvit, aby vypudil černý market a zločinnost z jejich krásného města. Požadoval po něm návrat bezpečí a jistoty pro slušné lidi. Ale domlouvání mu přišlo příliš slabé na to, aby se jej vlastní otec chtěl zbavit.

Druhý muž splňující proporce mlžného člověka, byl komorník Isaiah. Bývalý otrok, jež činil vše, co otci na očích viděl. Byl mu naprosto oddán a z nepochopitelného důvodu neměl Sebastiana v lásce. Což mu přišlo podivné. On s černochy vycházel dobře. Však i nyní za svou přítelkyni považoval mulatku. Mohla čistá nelibost přejít k vraždě?

Třetím mužem byl samotný Lawrence Castle. Mladík dobré pověstí, skvělých kořenů a vybraného chování. Mohl oči nechat na nejdražší Delorean. Mezi sebou spory neměli nebo si žádný nezapamatoval. Chovali se ve vzájemné úctě. Mohlo se něco mezi posledními měsíci změnit?