Popel a prach - Fantom

Sebastian

Měl nutkání nad Charlotte držet stráž, potají ji sledovat, případně ji varovat, pokud by se spící rozhodl probudit, ale rozhodl se hnědovlásce se lvím srdcem věřit. Nemohl toho příliš změnit či více pomoci. Jeho ruce byly svázané. Nejvíce mohl posloužit svým zrakem a sluchem. A tím, že jej nikdo nemohl vidět a koho člověk nevidí, před tím si pozor nedává. Jakmile se dostanou k otci, mohou začít pátrat.

Neměl nejmenší tušení, že se to takto vyvrbí. Chtěl jít za čarodějkou, aby mu pověděla pravdu, ukázala, kdo jej zavraždil, aby měl klid v duši. Místo toho jej zavedla přímo do děje, ač netušil, do jaké časové roviny. Spatřil svou sestru. Vypadala stejně jako když ji viděl naposled. Svěží a nádherná. Blonďaté vlasy měla upravené do složitého účesu, na sobě měla šaty barvy azuritu, ty, jež ji dal k patnáctým narozeninám. A ty slavila měsíc před částí vzpomínek, jež zapomněl. A kdyby to bylo krátce po jeho smrti, nosila by čerň. Jistě by ji nosila, i kdyby naposled vydechl před delší dobou. Měli k sobě velmi blízko. Jen nedokázal přijít na to, proč se procházela po tak nebezpečné části ostrova s panem Castlem mladším. Musel zjistit i toto. Nechtěl, aby se ocitla v ohrožení života. Byla to jeho milovaná sestřička.

Ani by jej nenapadlo, že by se mohl znovu ocitnout doma. A ještě k tomu dílem magie. Jen nevěřil, že tak čarodějka učinila z dobroty srdce. Něco za tím vězelo. Další otázky bez odpovědí. Navíc, tato magie byla příliš mocná. V jeho časech prakticky věda zastínila jakékoliv čáry a zaklínadla. Čarodějky a čarodějové se stali vymřelým druhem. Přesto se našel natolik silný mág, jež dokázal protrhnout závoj mezi časy a poslat tři lidi do minulosti. A dovolit jim, aby změnili řád zažitých věcí. Nic si nenalhával, zato věděl jistě, že každá akce měla patřičnou reakci. Jakýkoliv čin, byť sebemenší mohl působit jako masivní vlna, jež smete určitou linii a nahradí ji zcela jinou. Svět, jež Charlotte a Steven znali, bude změněn. Jejich přičiněním. I to, že jeho přítelkyně někde nalezne kočku, to, že si vzala cizí oděv, to, že je spatřili Delorean s panem Castlem, to všechno, může mít nedozírné následky. Čím více nad tím hloubal, tím hůře se mu dýchalo.

Položil si prsty, na jednomž se mu skvěl rodinný prsten, na hrudník.

„To snad není možný!"

Sebastian odstoupil od vrat, ruku nechal sklouznout volně podél těla a vykročil ke Stevenovi, jež stále polehával na slamníku, ale i bez společnosti, měl potřebu mluvit.

„Určitě jsem se už dávno měl vozit na saních s Celií. Nějaký čas musel zabrat ten únos a nějaký čas zabere než se někde Weberová dochechtá nad tím, jak mě dostala a rozhodne se mě pustit z téhle noční můry zase hezky domů," zrak upíral vzhůru, ruce měl položené pod hlavou a promlouval si pro sebe. A sic to netušil, taky pro Sebastiana.

Hodlal býti tichou vrbou. Postavil se nad něj, narovnal záda a s vážnou tváří poslouchal.

„Tohle ale vážně přehnala. Ty brýle bych omrzel, ale to, že mě zdroguje, unese a pak mi nakecá takové hovadiny, to fakt ne! To si žádá jasnou vendetu, budu jak Al Capone," levou ruku vymanil zpod hlavy, nechal natažený palec a ukazováček a ze rtů mu vyšel zvuk, jež měl nejspíše symbolizovat výstřel.

Sebastian se zamračil. Skutečně ten hoch pomýšlí na to, že by Charlotte zastřelil? Měl by ji před tím nevyrovnaným mladíkem varovat. Sám by se mu pokusil domluvit, kdyby jej viděl. Jak byl život tuze nespravedlivý.

„Nebo jí prostě vyliju na židli Herkules. To bude míň namáhavý," obrátil Steven své plány k polobohu. Sebastian nedokázal pochopit, jak chce Charlotte nalít na jakousi židli řeckého poloboha, ale mnoho věcí, jež ty moderní lidé vypouštěli z úst, byli pro něj naprosto podivné.