Vše sledoval z povzdálí. Na tváři mu hrál lstivý úsměv. Rudá zář zmizela i to druhotné zlo a její stínový mazlíček. Zůstal pouze on. Ten, co tahal za nitky a neskrýval radost, když se mu plány dařily. Byl mistrným hráčem na šachovnici, jejíž veškeré figurky patřily jemu. Stále nedokázal najít sobě rovného soupeře. Každý, byť nadějný človíček, se později stával pouhou figurkou. Rád se stával nepředvídatelným, rád vnutil lidem myšlenku a kochal se tím, jak směřují přesně po té stezce, kterou jim vytyčil. Stačilo jen sledovat a vyčkávat, zda jej někdo překvapí. Bral to jako výzvu. Tu, jež stále nikdo nepřekonal.
Christoph Brooks, učitel na střední škole, srdce divadla, výstřední muž s podivnými vousy, horším účesem a brýlemi z osmdesátek. Arogantní prďola, co si vždy prosadil svou. Neznalec humoru, jakékoliv empatie či přátelství. Čtyřicátník se srdcem z kamene bez ženy, bez dětí, bez jakéhokoliv příbuzného či přítele. Žijícího v malé garsonce na okraji města, poblíž Jonathana Dellona, otce Charlotte. Osamocený pouze se svými scénáři, v nichž dělal nemalé změny. Považující sám sebe za mistra pera i slova. Kolem a kolem tuze sympaticky vymyšlená osobnost, sepsaná s láskou a dotvořena k dokonalosti.
Tělo nalezl v České republice, v Ústecké pitevně. Dle papíru se kdysi jmenoval Josef Zdráhal. Byl mu velmi vděčen, že si mohl jeho schránku zabrat pro sebe a zdokonalit. Obrousit hrany, vyleštit a poslat do světa. S ním uvnitř. Žil v té schránce dlouhé tři roky. Dlouhé tři úžasné roky, kdy vyčkával, až se objeví Sebastian. A další měsíce až jej veškerá vodítka dovedly do náruče Eliesse Reno. A ta je zase obratem poslala do minulosti, kam patřili.
Věřil tomu, že změn nebude málo a byl tuze zvědav, které jej čekají. O jedné věděl jistě, ale pokud se dočká ještě jiných, alespoň to se maličko dotkne výzvy, kterou lidem tak rád předhazoval. Stačilo zůstat mezi dvěma světy, dvěma časovými rovinami. Nezasahovat, jen pozorovat a dívat se. Jak jej tyto zábavičky bavily. Krátil tím dlouhá léta na zemi. Jisté věci jednoduše omrzí a toto byl nový způsob, jak nastolit smysl své existence.
Tmavě oči se zažehly zelenou barvou. Rysy se zjemnily, hnědé kadeře se zkrátily a nahradily je černé. Postava se zmenšila, ale zpevnila, podivný svetr a kalhoty nahradil uhlazený oblek s tmavě zelenou košilí a rudou kravatou. Desky se scénářem a tužkou zmizely, v rukou se mu objevila sklenka s rudým vínem.
„Zatím dobrý," svlažil si rty a labužnicky si tekutinu nechal pár vteřin v ústech než ji polkl. Christoph Brooks víno nepil, byl to rozený abstinent a on nemínil ani na vteřinu vypadnout z role. Nyní mohl přijmout zcela jinou. Jen ji vymyslet. Ale čas mu hrál do karet. Byl svým pánem. Strůjcem osudů a otcem lží.
Vyčkal pár minut, kdy si užíval pohledu na saně a lahodného moku a poté na místě, kde stál, zůstalo pouze prázdné místo. Jakoby se po něm zem slehla.
ČTEŠ
Popel a prach - Fantom
FantasyCharlotte, již od mala, vídala věci, které nejsou vidět pouhým okem. Duše zesnulých, jež jí žádaly o pomoc. O dořešení problémů, které je držely mezi světem živých a říší mrtvých. Sebastian je jedním z nich. Ale mezi ostatními duchy, jež Charlotte...
