Spolu ✔

6. Najednou je vše jinak

Bylo už několik dní po večírku a Hermiona byla konečně ráda, že ji nakonec Cormac dal pokoj.Seděla v knihovně a četla si knihu, kterou přečetla snad stokrát, ale i tak se jí hrozně líbila.Vstala a vydala se do společenské místnosti Nebelvíru.
Prošla obrazem Buclaté dámy a ihned našla své přátele.Harry,Ron i Ginny seděli na sedačce a povídali si.Stále se s Ronem nebavila, ale pár slov s ním teď právě prohodit musela.
,,Ahoj."pozdravila.
,,Kde si byla?"zeptala se Ginny.
,,V knihovně."
,,Jak jinak."zasmál se Harry a Ron se k němu přidal.
,,Hele, Rone, kde máš Levanduli?Chodíte všude spolu tak je zvláštní, že tu není a nebo že ty nejsi někde s ní."neodpustila si poznámku Hermiona a Harry i Ginny na ní hodily své pohledy, které jasně říkali: Hermiono, děláš si srandu?
Ron se na ní nechápavě podíval a pak odpověděl.
,,Šla s kamarádkama do Prasinek.
Proč?Žárlíš?"
Hermiona sebou trhla.Ne tím, že by to byla pravda, ale, že na ni dolehla skutečnost, že ještě před pár dny by vážně žárlila, ale teď....Stále myslela na Malfoye což nechápala.Neměli spolu žádný vztah.Jen občas se na sebe podívali jinak než před lety.
Kdyby jen věděla...
,,Já?Děláš si srandu?!Jak tě to napadlo?Nechcete se jít najíst?"

Konečně měl být oběd a Hermiona toho perfektně využila.
,,Neodpověděla si?"nepřestal Ron.
Hermiona se na něj otočila.
,,Jestli jo nebo ne tě nemusí zajímat.
Teď už pojďme."Ron se na ni podíval, ale nakonec se k nim bez problémů přidal.

Ještě než stačili čtyři nebelvíři vejít do Velké síně narazila Hermiona do někoho.Ani netušila kdo to je než slyšela jeho hlas.
,,Dívej se kam jdeš,Grangerová!"křikl otráveně Malfoy.
,,Já nemůžu za to, že ses dneska špatně vyspal i, když..ty vlastně jsi furt tak mrzutej a naštvanej takže to není žádná novinka."vmetla mu do tváře, ale nakonec s přáteli pokračovala v cestě.Draco se za ní vztekle díval, ale pak také pokračoval jako ona dál svým směrem.
,,Páni Herm, ty jsi mu to teda nandala."smála se Ginny a Hermiona se jen ušklíbla a dala se do jídla.
Ron se s Hermionou stále nebavil i, když seděl u stolu s nimi.Po obědě se Harry i Hermiona vydali na hodinu.
Opět nešli s Ronem, protože Hermiona vážně na něj neměla chuť.Měli bylinkářství a poté péči o kouzelné tvory a lektvary.
Všechny předměty nějak zvládly a pak se vydali do společensky.Spíš jen Harry, který se přidal k Ronovi do společenské místnosti a Hermiona šla do pokoje.Otevřela dveře a došla k posteli.Jako vždycky si na postel sedla a dala se do čtení.Po chvíli přišla Ginny a ostatní holky a všechny si začaly povídat.Po nějaké době se vydala opět do knihovny.Bylo to pro ni místo kam si mohla jít kdykoliv vyčistit hlavu a právě teď zrovna tohle potřebovala.

~

Draco seděl s ostatními jeho "kamarády" na sedačce ve společenské místnosti Zmijozelu.
Všichni kolem se stejně jako v ostatních kolejích bavili jen Zmijozelský princ nic nevnímal jen byl ve svých vlastních myšlenkách o svém úkolu.Čím déle nad tím úkolem přemýšlel tím víc to nechtěl udělat, ale musel jinak by Pán zla zabil celou jeho rodinu a to nemohl dopustit.Potter se měl.Mohl dělat ta rozhodnutí, které chtěl kdyžto on musel se všem podřídit, aby ochránil rodinu.
,,Draco?"vyrušil ho hlas Blaise Zabiniho.
,,Co je?!"štěkl po něm.
,,Nic jen...nevnímáš nás."
,,A co je na tom?!"
Blaise se na něj podíval, ale nic neříkal.Jeho kamarád byl poslední dobou zvláštní,mrzutější a jako snad jediný jeho opravdový kamarád si všiml, že ho něco trápí.
,,Hele Draco, já..poslední dobou jsi divný.Co s tebou je?Notak, mě to říct můžeš."Draco se nadechl a řekl.
,,Blaisi nic mi není a vůbec..co se o to zajímáš?Nemáš nic jiného na práci?"
,,Nikdy jsi takový nebyl.Něco se změnilo.Notak,chci ti pomoct."
Draco ztuhl.Jen to jediné slovo se mu zarylo do hlavy.Někdo mu chce pomoct?To se dlouho nestalo.
,,Jenže ty Blaisi mi pomoct nemůžeš.
Tohle musím zvládnout sám."A s těmito slovy se chystal odejít.
,,Kam jdeš?"zeptal se Blaise.
,,Někam kde bude klid."odpověděl Draco a vycházel ze sklepení.
Nevědomky došel až ke knihovně.
Už jsem se asi vážně zbláznil.Já a knihovna?pomyslel si, ale i přesto tam vešel.Procházel nudně regály.
Ani nevěděl co tu chce a vůbec co tu dělá, když si jí všiml.Seděla na svém obvyklém místě a znovu byla ponořená do děje knihy.
,,Ahoj Grangerová."překvapeně se otočila.
,,Co tu zase chceš, Malfoyi?To mě pronásleduješ až do knihovny?"
Draco se uchechtl.
,,Já měl za to, že jsme se usmířili, ale jednu věc ti teda řeknu ještě jednou.
Já tě nepronásleduju.Nejsi středobod vesmíru."upozornil, ale k jeho překvapení řekla Hermiona něco co ani ve snu nečekal.
,,Promiň, mám toho v poslední době hodně."
,,Cože?Grangerová se mi omlouvá?Mě?Dracu Malfoyovi co jí v jednom kuse ubližoval?Nemysli si, že mi to nedošlo co jsem ti celé ty roky dělal."
Tohle Hermionu překvapilo ještě víc než Draca ta její slova až musela otevřít pusu.
,,A zavři tu pusu."zasmál se, když si její reakce všiml.Ano,Draco Malfoy se zasmál.To se často nevidí.
,,Já-já nevím co mám na to říct.Nikdy mě nenapadlo, že by sis svoje řekněme chyby uvědomoval."
Draco se na ni podíval pohledem, který Hermiona nedokázala rozluštit.
V jeho očích bylo pochopení a zároveň i vztek.
,,To víš, Grangerová.Lidi se mění,
i když já budu stále ten stejný Malfoy snad napořád."řekl a Hermiona i, když to bylo zrovna od ní zvláštní a nenormální nesouhlasila.
,,Jak můžeš něco takového říct?Kdyby jsi byl ten starý Malfoy už by jsi po mě řval jednu nadávku za druhou a to teď jestli se nepletu neděláš.Jsi tu se mnou a bavíš se.Neříkej mi, že ses nezměnil, když to vidím.Ty jsi jiný.Jsi nový Malfoy a ten se mi mimochodem líbí víc."usmála se, ale zároveň šeptala, aby je někdo neslyšel.Přece jen by bylo zvláštní kdyby zrovna je někdo viděl pohromadě.A právě v té chvíli kdy se na ni blonďatý chlapec podíval projelo v nebelvírce zvláštní teplo.
Mírně se začervenala, takže musela doufat, že si ničeho nevšiml.
Sáhl jí na ruku a Hermiona pro změnu na chvíli přestala dýchat.
Notak Hermiono.Uklidni se!Co se to s tebou děje?Vždyť tobě se líbí Ron a žádný Malfoy ti hlavu zamotat prostě nemůže!Ano, přemýšlíš nad ním, ale nic to neznamená!řval na ni hlas v její hlavě.
,,Děkuju."řekl po chvíli co se na sebe jen tak dívali.Ne nijak zvláštně.Jen si prostě vzájemně hleděli do očí.
,,Tak já...už asi půjdu.Nebudu tě zdržovat."řekl po chvíli a dřív než Hermiona stačila něco namítnout už byl někde za regály a vycházel z knihovny.Musel být sám.Její slova na něj příliš zapůsobila.Nikdo z přátel mu nic podobného neřekl.Nikdy mu nikdo neřekl něco takového s takovým soucitem v očích.Na to, že se jí dlouho snažil nenávidět si byl teď jistý, že by se ji klidně svěřil.
A nejhorší na tom bylo to, že věděl, že by mu pomohla.Nevěděl ani jak, ale najednou stál znovu u umýváren kde strašila Ufňukaná Uršula.
Poslední dobou sem chodil často, protože i přes to, že tam byl duch měl tam soukromí a mohl přemýšlet.
Ano,zvláštní. Chlapec v dívčích umývárnách.Naštěstí sem nikdo nechodil, protože když by věděl, že se tam může kdokoliv objevit rozhodně by tam nešel.Když zjistil, že na chodbě nikdo není otevřel dveře a vešel.Nevnímal otázky Uršuly, jen si sedl a přemýšlel.
Nesnášel se.Musí zabít jednoho z nejčistších lidí,jedna dívka mu řekla pár slov tak jak už dlouho nikdo ne a zároveň si byl jist, že by mohli zakopat válečnou sekeru kdyby nebylo toho spropadenýho úkolu od Lorda Voldemorta.
,,Vždyť já bych jí byl schopen všechno říct."ujelo mu nahlas.Ani nečekal, že by ho kromě Uršuly někdo slyšel, ale opak byl pravdou.
,,A jsi si jistý, že by ti nebyla ochotná pomoct?"řekl hlas profesora lektvarů.
Pravděpodobně tu nějakou tu chvíli byl.
,,K čemu by to bylo?Kdo by pomáhal Smrtijedovi jako jsem já?Nikdo.Je to jako vždycky.Draco Malfoy si musí poradit sám."řekl Draco i když stále si říkal proč vůbec promluvil.
,,Možná by tě aspoň povzbudila.
Pomohla by ti od trápení.Draco,vždyť ty nejsi vrah a jestli chápu dobře tak se tu bavíme o Grangerové a ta má potřebu pomáhat snad všem."
,,Hm.Víte co?Vůbec nechápu proč to tu s vámi řeším,Severusi."řekl trochu důrazněji Draco.
,,Severusi?Já měl za to, že si vykáme."
začal nové téma černovlasý muž a nezapomněl svůj tak všem studentům známý hlas.
,,A vadí to?"zeptal se Draco ve vzteku.
,,Mě ne jestli tobě taky."Draco nevěděl co říct.Nečekal to ani v nejmenším.
Právě mu jeho profesor dovolil mu tykat.Jak absurdní.Může tykat snad nejhoršímu učiteli Bradavic, ale když je jeho kmotr tak proč ne, že ano.Nakonec se jen snažil usmát.
,,Draco,já věřím, že když se jí svěříš bude ti ochotná pomoct."pokračoval znovu, ale už tak jak ho příliš lidí neznalo.
,,A jak víš, že je to právě Grangerová?"
,,Protože si nemyslím, že by jsi takhle přemýšlel nad například Pansy Parkinsonovou.A nemohl jsem si všimnout tvých pohledů na ni."
,,To je sice hezké, ale proč mi tu řekněme radíš, abych se jí svěřil?Pořád nechápu k čemu to má být dobré."
,,Nehraj si tu na nic,Draco.Nezvládneš to.Potřebuješ někoho kdo tě podrží a ona by to udělala."
,,Proč se mi snažíš pomoct?Vždyť tobě jde taky o život stejně jako mě.Má tahle rada s tím vším něco společného?"
Severus Snape na to nic neřekl.
Jen se otočil a došel k východu.Před dveřmi se, ale pohledem vrátil k Dracovi a řekl.
,,Přemýšlej,Draco, a neudělej další chybu." A s tímto byl pryč.
Seděl tam aspoň další hodinu.
Přemýšlel nad slovy svého profesora,to jak mu řekla Hermiona, že se změnil,rodinou a na úkolu.
Všechno tohle ho rozbrečelo.
Ano,Draco Malfoy brečí.Jaká ironie, ale kdo by nesputil slzy nad tím, že musí zabít naprosto nevinného člověka nebo taky nad tím, že by konečně mohl mít člověka kterému by na něm záleželo, ale ne.
Temnota mu to musí všechno vzít.
Byl v tak těžkém stádiu, že si nevšiml příchodu dívky nad, kterou poslední dobou přemýšlel.Ne, že by si konečně něco připustil, ale prostě na ni musel den co den myslet.Samozřejmě, že ho nečím zaujala už od třetího ročníku, ale to se snažil zničit nenávistí.
Najednou se kolem něj obmotaly ruce a objaly ho.Zvedl hlavu a tam byla ona.Urychleně se snažil vše zakrýt i, když bylo jasné, že ho už dávno viděla.
,,Draco?"zeptala se a on se na ni podíval.
,,J-jak si m-mě našla?"
,,Slyšela jsem pláč a...šla jsem se podívat kdo to je.Draco co se s tebou děje, pomůžu ti."chlapec se na ni nepřestával dívat a bedlivě ji poslouchal.Ano,všiml si jak ho oslovila, ale stále tu byla ta otázka.
Má dát na profesorovu radu?Co, když se splete a ona to půjde říct řediteli?To nemohl dopustit.
,,Ne nic se neděje.Nech to být."
,,Nebuď hloupý.Proč tu teda sedíš?Vážně dobrá výmluva, ale moc ti nepomohla.Noták,jsem tu pro tebe a to tobě jako Malfoyovi neříkám jen tak."Draco se nadechl a řekl aspoň část z toho co ho trápilo.
,,Já jen...Kdo by řekl, že Draco Malfoy může sklesnout tak hluboko.Já jsem měl vždycky to co jsem chtěl a teď...nemám nic a musím dělat rozhodnutí tak, abych ochránil nejen sebe, ale i rodinu.Nenávidím se za všechno co jsem kdy udělal.Já se divím, že se mnou prohodíš několik slov, protože já být na tvém místě už bych se tu dávno nechal a možná si to i vrátil."
,,Jestli Draco myslíš, že bych se ti tu měla vysmát tak to, ani náhodou.Chci ti pomoct, ale nemůžu když se mi nesvěříš.Já vím,je to zvláštní, ale ráda to udělám."A s tímhle se na Draca usmála.
,,Už počtvrté jsi mi řekla Draco,Herm."tak nějak ji upozornil a bylo zjevné, že si to nebelvírka uvědomila až teď.
,,Já-já promiň.Nepřemýšlela jsem nad tím co říkám, ale...ty jsi mi taky řekl jménem."Draco na to nic neřekl.
Vlastně jí spíš nechtěl říct, že mu to ani v nejmenším nevadí a byl i rád, ale i přes to si city k ní za žádnou cenu nepřiznával.Ještě chvíli se Hermiona snažila blonďáka utěšit a zřejmě se jí to i povedlo.Najednou nebyl ten Draco Malfoy jakého znala.
Byl...i celkem milý.Ani netušili jak, ale objevili se u Komnaty nejvyšší potřeby.Museli doufat, že je nikdo neviděl.Draco tu sice opravoval rozplývavou skříň, ale to naštěstí Hermiona nevěděla.Od pátého ročníku to v Komnatě bylo jiné.Spíš to tu vypadalo jak skladiště a absolutně nikdo by si tu nepřipadal v bezpečí.
To, ale neplatilo pro jednoho zmijozela a nebelvírku.
,,Mio já...děkuju.Je to možná zvláštní, ale nikdy jsem neměl a nepoznal nikoho jako jsi ty."řekl, když se Hermiona očividně chystala něco říct.Konečně byli ve vnitř.
Jen se usmála a odpověděla.
,,To je v pořádku.Ty..jsi taky celkem fajn na...Malfoye."Netušila co měla jiného říct.A taky, že se za to co řekla fackovala.
,,Chci tím říct,že...prostě, že tě chápu a kdykoliv za mnou můžeš přijít.
Nevěřím tomu, ale...byla bych ráda, kdyby ses mi svěřil,vážně."
doplnila ještě, aby doopravdy věděl, že se mu nesměje.
Draco se usmál a odvrátil od ní pohled.Pokaždé se musel krotit, aby se nevpíjel do jejích oříškových očí.
Přemýšlel nad mnoha věcmi, když zaslechl jak zašeptala ,,aquamenti"
a okamžitě byl od hlavy až k nohou mokrý.
,,Za co to bylo?!"Hermiona se zasmála a odpověděla.
,,Ále,jen tak Malfoyi.Trochu se odreaguj."smála se dál, ale tu druhou větu říkat neměla, protože se zmijozel zvednul a nebelvírka věděla,že je čas utíkat.Okamžitě se dala do běhu.
,,Jen počkej Grangerová!To si vypiješ!"
volal za ní a Hermiona se jen smála.
,,To určitě!"utíkala dál a nedívala se za sebe.Zmijozelovy kroky utihly a ona se otočila.Nikde ho neviděla.
,,Malfoyi?"zeptala se do prázdna a okamžitě jí oči zakryly něčí ruce.
,,Malfoyi.Myslíš si, že nevím, že jsi to ty když jsme tady sami?"zasmála se, ale rázem ji napadlo co kdyby to Zmijozelský princ nebyl a ona by upozornila na to, že tu byla s Malfoyem?Otočila se, ale to radši neměla dělat, protože i, když to naštěstí zmijozel byl zůstali k sobě velmi blízko.Chtěl jí jen ve hře něco pošeptat do ucha, ale ona se otočila což ani v nejmenším nečekal.
Tenhle pocit Hermiona nepocítila, ani když byl na blízku Ron.Byl to o mnohem lepší pocit.Znovu se navzájem vpíjeli do očí toho druhého a oba nic neříkali.Prostě tam stáli jako dvě sochy a nic okolo sebe nevnímali.
A právě dnes nadešel ten den, který v jejich životech toho hodně změnil.
Zmijozel už na nic nečekal a proto se s otázkou v očích podíval na ni.Když žádný odpor neviděl překročil tu vzdálenost, která je od sebe dělila a políbil ji.
Byl to nádherný okamžik pro oba.
Hned co se odtáhli od sebe se Hermiona usmála a překvapilo ji, že u něj viděla taky náznak úsměvu.Mohli by na sebe znovu hledět, ale místo toho nastala menší trapná chvilka.
Ani jeden netušil co říct.Až teď nebelvírka pochopila, že Rona už plně neřeší, ale co Malfoy?Musela se nad tím pořádně zamyslet někde osamotě.
,,Já ehm..No tak já...už..asi půjdu.
Musím ještě dodělat nějaký úkoly...jo úkoly.Tak..ahoj..Malfoyi."
otočila se a byla na odchodu.
,,Ja-jasně.Ahoj...Grangerová."
Ještě než odešla se otočila a řekla.
,,A...nikomu to neřeknu.Doufám, že to zůstane naším tajemstvím."
Draco přikývl.S tím souhlasil.Takhle se "rozloučili" a Hermiona, když věděla, že na chodbě nikdo není opustila komnatu nejvyšší potřeby a odešla do chodeb hradu.

Ahoj všichni.Já vím, že romantické scény neumím moc psát, ale snažila jsem se.Zase je tu, ale delší kapitola 😂takže to možná změním na právě delší kapitoly, ale s větším rozestupem ve vydávání,uvidím.
Doufám, že se kapitolka líbila.💕
Je to takové neuspořádané, ale dobře no 😂
Juli💞 (2632 slov)