Spolu ✔

44. Stále to v nás je

Všechno se stalo tak nečekaně.Její ztracená láska se vrátila, ale ona nevěděla co má udělat.A i kdyby ho nechtěla vídat bylo by to marné, protože k její smůle chtěl Ben svého otce vidět a pořád o něm mluvil.
A malým dětem prostě vyhovět musíte.Jinak to nejde!

,,Bene nechceš si zajít na zmrlinu?"
zeptala se Bena Hermiona a on souhlasil.Jak by ne?Na zmrlinu chce každý a vždy když to jde.To, ale nepočítala s tím, že Merlin se ji asi rozhodl potrestat za něco o čem nemá páru, protože i tady narazili na Draca.

,,Ne,Bene.Já vím, že bys chtěl za..za tátou, ale nemůžeš se k němu hned rozběhnout.Dozvěděl se o tobě teprve nedávno."zastavila ho, když se chtěl za svým tátou rozběhnout.
A poslechl ji,nerozběhl se.Koneckonců je chápavý a chytrý po Hermioně.

,,Ahoj."pozdravil Hermionu opatrně Draco, když k nim došel.Naposled co se viděli se tak trochu pohádali a jak si pamatoval, Hermiona jen tak neodpouštěla.

Hermiona by, ale ani pozdravit nestihla, protože ji předběhl Ben.
,,Ahoj, tati!"vykřikl vesele Ben a neměl daleko k tomu, aby na Draca nevyskočil.Takže i, kdyby Hermiona nechtěla, aby se aspoň oni dva stýkali, rozhodně by to nemělo cenu.I, když....
To by možná vážně radši poslouchala jen to, proč ho k němu nechce pustit, než ho pořád potkávat.
Jo, to je dobrý nápad.Začne nad tím přemýšlet.

Jeden by řekl, že Draco nebude úplně rodinný typ a tak Hermionu překvapilo, když si zmijozel ke svému synu klekl a...usmál se na něho.
,,Kde jste byli?"zeptal se ho prohrábl mu vlasy.Viděla, ale, že ho trochu rozrušilo, když ho Ben oslovil.

,,Ještě nikde.Maminka mě chtěla vzít na zmrzlinu.A jestli chceš tak můšeš jít s námi, že jo?"podíval se na Hermionu.Co měla dělat?
,,Jestli chceš?"nic nenamítala a tak se k nim Draco přidal a dokonce místo ní i tu zmrzlinu zaplatil.

,,Chápu to, Mio."řekl náhle kdy vedle sebe v tichosti seděli na lavičce v parku a pozorovali svého...syna, který si hrál na hřišti.

Hermiona se zarazila.Ne, kvůli tomu co řekl, ale jak ji oslovil.Tohle jméno z jeho úst neslyšela už tak strašně dlouho, tři roky.
,,Cože?Co myslíš?Nerozumím ti."
,,Chápu, proč jsi mi nic o Benovi nechtěla říct.Udělal bych to stejné.
Taky bych se snažil zapomenout.
Nechtěl jsem ti ublížit, ale bylo to nutný.Ne, že jsme se k sobě nehodili nebo neměli budousnost jak jsem ti řekl.Byly v tom úplně jiné důvody."
řekl.

,,Já jsem se Draco nesnažila zapomenout!A ty tvoje důvody mě absolutně nezajimají.Nezajímá mě proč jsi se tenkrát rozhodl tak jak ses rozhodl, ale věř mi, že už jsem se z toho dostala a pro mě už nejsi ničím jiným než otcem mého dítěte a nejraději bych, aby sis ho ani vůbec nevšímal."

,,Tak tomu snad ani sama nevěříš!
Máma mi říkala jak si to všechno brala hrozně těžce.Jak ses odvážila jít na Manor zeptat se co se mnou je a pak jsi mě v tom ukrutným vězení i navštívila, pamatuju si tě i, když jsem občas pořádně nevnímal.Nikoho jsem si nevšímal, jenom když přišla matka a ty.Téměř každou tvou návštěvu si pamatuju."

,,Jo a proto jsi mě pak začal odhánět?"
,,Jen jsem nechtěl, aby ses dívala jak tam pomalu umírám.Pro tvoje neštěstí jsem, ale nezemřel."
,,Nechhtěla jsem, abys tam umřel.
A dobře teda, přiznávám.Přestala jsem vážně za tebou později chodit, protože jsi vypadal hůř a hůř, ten tvůj plán ti vyšel.Ale....teď už mě vážně nezajímáš."

,,Nevěřím ti Hermiono, ale když ses rozhodla....Jen....chtěl bych se s Benem výdat.Chci mu vynahradit ty ztracený tři roky."
,,To rozhodně, ne!To ti nedovolím!"
,,A, když bude sám chtít?"
,,Musí respektovat moje rozhodnutí.
A je ještě malý, takže o takových věcech nemůže ani rozhodovat."
řekla a nečekala na nějakou jeho reakci.