Spolu ✔

29. Zpět do Bradavic

Nadešel ten den kdy se někteří studenti vraceli zpět do Bradavic.
Všichni jako každý rok hrozně natěšení i přes to, že ještě nedávno tu byl Voldemort.Prostě všichni byli nadšení, až na Hermionu.
Od pro ostatní tajného rozchodu, protože nikdo nevěděl, že spolu byli téměř nespala a proplakávala noci.

Ano, Ginny sice o vztahu, který spolu vedli v Bradavicích věděla, ale teď jí to neřekla.Měla pocit, že by to okamžitě jí, jako své kamarádce, rozmlouvala a tak dále.

,,Jsi v pořádku, Hermiono?"zeptal se nebelvírky Neville, když ještě společně s Ginny a Lenkou jeli v kupé do Bradavic.Harry a Ron tento rok už nejeli.Ale....věděla, že se do Bradavic chystá i Draco a jak ho má každý den výdat?Možná až dostuduje a nebude s ním už v žádném kontaktu tak se jí podaří zapomenout, ale teď?

,,Hermiono?"zkusil znovu Neville, ale hnědovláska stále nereagovala.
,,Hermi,posloucháš nás?"zamávala jí před obličejem Ginny a až tehdy začala vnímat.
,,C-co, že řešíme?"vykoktala.
,,Vnímáš nás?"řekla ještě jednou Ginny.
,,Ne...teda jo.Já nevím.Co jste říkali?"
,,Nic, jen jsem se ptal jestli jsi v pořádku."řekl jí Neville a Hermiona po něm hodila omluvný pohled.
,,Promiň,vůbec jsem nevnímala."
,,Toho jsme si všimli."uchechtla se Ginny.

,,Už skoro budeme na místě."ozvala se Lenka svým jako kdyby byla někde na Marsu hlasem.V té chvíli se Hermionino srdce sevřelo úzkostí.
Ne, nemůže ho vidět!
,,Já si na chvíli odskočím."řekla rychle a rázem byla pryč.

Jenže její přátelé nebyli zase tak hloupý a poznali, že se něco děje.
,,Půjdu za ní."řekla Ginny po chvíli.
Procházela uličkou až uviděla Hermionu stát u jednoho z oken, ale dalšího vagónu než byl ten jejich.

,,Můžu?"zeptala se, když k ní došla.
Hermiona si ji nejdřív vůbec nevšimla, takže se trochu lekla, ale nic nenamítala.
,,Hermiono,my nejsme úplně slepý.
Co se děje?" zeptala se.
,,Nechci o tom mluvit.Aspoň ne tady."
odpověděla jí a otočila se zpět k oknu a dívala se na ubíhající krajinu.

,,A řekneš mi to teda až budeme na místě?"zkusila Ginny znovu.
,,Hele Ginn, já nevím.Možná jo.Je to opravdu těžké a možná....budeš naštvaná, že jsem ti to neřekla."
,,Ale prosímtě.Já a naštvaná?"zasmála se Ginny a Hermiona se na ni podívala vševědoucím pohledem.
,,Tak dobře no, ale řekneš mi to viď?"
,,Říkala jsem, že nevím Ginny."
zopakovala jí.

,,Vrátíš se k nám?"zeptala se po chvíli.
,,Ještě tu zůstanu."pokusila se Hermiona o úsměv.
Do kupé se nevrátila za docela dlouhou dobu a ani při zařazování nevěnovala ničemu kolem ní pozornost.

Aniž by to chtěla a věděla jak to spolu mají, hledala mezi studenty Zmijozelu Draca.Ale bohužel ho nenašla.Proč tu není?To neměla tušení.Jen kdyby věděla, že Dracovi předpoklady proč už spolu nemůžou být byli správné....

,,Chceš nějak pomoct,promluvit si nebo tak?"zeptala se Ginny, když spolu byly osamotě na pokoji.
,,Ne, to je dobrý."
,,Víš,Herm.Bradavice jsou téměř všech studentů a kouzelníků takovým domovem.Není podle mě téměř nikdo kdo by se sem po dostudování nechtěl ani jednou vrátit a každý rok, když jsem jedeme ať už je to za jakýkoliv podmínek hrozně těšíme, ale teď...
Čekala jsem, že tady něco z tebe co nám nechceš říct opadne, ale vidím, že se to zhoršilo.Já...nechci ti rozkazovat, ale řekni mi to,prosím?"
odhodlala se Ginny.

,,Už jsem ti řekla, že je to pro mě těžké."odpověděla Hermiona.
,,Hele, Herm.Jestli ti chybí rodiče nebo třeba Ron i, když vím jak to nakonec spolu asi máte, protože zatím jste se dohromady nedali."uchechtla se, ale hned pokračovala. ,,tak se za to nemusíš stydět.Já mám pocit, že bez Harryho nemůžu žít, když ho tak dlouho neuvidím.Hrozně mi chybí."

,,Pro Merlina!S Ronem to naprosto nesouvisí, ani s rodiči i, když ty mi chybí strašně!Já mám pocit, že je můj život naprosto v troskách!Tys to s Deanem asi tak vážně nemyslela, když tě rozchod nerozhodil tak jako mě!Víš jaké to je?!Když tě opustí člověk, kterému si oddala celé své srdce?!"ujeli Hermioně nervy a vykřičela to na ni ze sebe.

Ginny zůstala na chvíli zařazeně vedle ní sedět a dívala se upřeně na ni.
,,Neřekla jsi mi, že si s někým byla.
Malfoy je min....Počkej neříkej mi, že....."
,,Ano, Ginny.Vrátili jsme se k sobě, ale teď....Promiň, že jsem ti to neřekla."
složila se jí do náruče a začala nepřetržitě brečet.
Ginny jí objala a hladila po zádech a vlasech.
,,Nesouhlasila jsem s tím, ale musel k tomu mít důvod ne?"zeptala se jí.
,,Asi jo.Řekl mi, že to nemá cenu, ale mě udivilo, že tu asi ani není.Měl se do Bradavic vrátit taky."natahovala.
Ginny ji neodpověděla.Jen ji objala pevněji.

,,Ššš,to bude dobrý."uklidňovala ji.
,,Nesnáším ho."zašeptala Hermiona, ale bylo jasné, že to od srdce nemyslí.
Spíš jen z bolesti, ale ne ze zlosti.

,,Hele, Herm.Musíš se sebrat, jo.
Vím, že to bolí, ale tohle je život.Věř mi, jednou to přejde."snažila se aspoň něco říct Ginny.Kdyby věděla jakou zprávu se za několik dnů nebo týdnů Hermiona dozví.....

Sice krátká kapitola, ale celkem smutná 🥺Doufám, že se vám i tak kapitolka líbila 💗
Ale jak jsem říkala,kapitoly teď budou vycházet častěji a ještě dneska se na jednu můžete těšit.
JULI🖤

(870 slov)