Spolu ✔

12. Nápoj lásky

Vůbec nic nevnímala a myšlenek měla plnou hlavu.Netušila jestli byl dobrý nápad utéct, ale už se tak stalo.Od teď byla rozhodnutá se mu ještě více vyhýbat než doposud. Ještě včera se s ním snažila aspoň nebavit, ale teď se mu nemohla podívat do očí.Prostě nemohla.

Bylo další ráno a Hermiona seděla na posteli.Před pár dny se stalo to, nad čím přemýšlí téměř pořád.Už i Ginny vyklopila co se s ní děje a dost ji překvapilo, že Ginny i, když na začátku vypadala, že bude zuřit,to nakonec nějak vzala a teď vypadá v pohodě.No v pohodě,Hermiona se s Dracen od té doby kromě kradmých pohledů ve Velké síni.

,,Dobré ráno.Nad čím přemýšlíš?"
vyrušil ji z myšlenek Ginnyin hlas.
Právě si sedala na kraj postele vedle ní.
,,Ginny,to mě musíš lekat?"zeptala se své kamarádky s výčitkou v očích.
,,Nevěděla jsem, že když jen tak někdo sedí na posteli můžeš ho vylekat."ušklíbla se Ginny.
,,Haha,vtipný."utrousila Hermiona.
Ginny se jen zasmála a povídala dál.
,,Ty ho máš fakt plnou hlavu."řekla ledabyle a Hermiona do ní zapíchla svůj pohled.
,,Koho prosímtě?"zeptala se.
,,Malfoye a to už je co říct,když na něj takhle myslíš den co den.Ron by měl závidět."řekla Ginny, ale jen co viděla Hermionin pohled, když začala mluvit o Ronovi se omluvila.
,,Malfoy by měl být fakt hrdej na to, že na něj myslíš co minutu, protože-"
Hermiona ji ani nenechala domluvit.
,,Pšš,Ginny.Holky nemusí vědět co se děje."
,,Promiň, ale vidíš tu někoho?Šly totiž dřív na snídani."řekla Ginny a ukázala do prostoru.
,,Promiň,Ginny."omluvila se.Ginny se jen usmála a pokračovala.
,,Tak co se stalo?"Hermiona se na ni podívala a pak odvrátila pohled někam k oknům.Nakonec se zhluboka nadechla a řekla.
,,Včera...jsme no..Víš jak jsem nebyla v pokoji?"
,,Co se stalo?"vyzvídala Ginny.
Právě jí to začínalo hodně zajímat.

Hermiona se slabě usmála a mírně zašeptala.
,,Věřila bys, že jsem udělala něco proti pravidlům?"Ginny se na ni podívala stylem ,,wow" a rovnou se zeptala.
,,A co se teda stalo?"
,,Přes noc jsme....no...prostě jsme spali venku na pozemních."Ginny vypískla.
,,Počkej Ginn, to není super.Ráno jsem od něj utekla!"Ginny se na ni podívala.
,,A to jako proč?Jako jo,jeden důvod bych našla a to je Malfoy, ale co ti ruplo v hlavě?"
,,Mě?!Právě, že nevím!Byla jsem venku!Víceméně sama a....to jedno.Nikdo nesmí vědět co se stalo.
Věř mi, že to ani ty nechceš vědět."
,,Ale-"
,,Ne Ginny,řeknu ti to později."přesto, že Ginny příliš nechtěla, nakonec se musela smířit s tím, že se další informace o "vztahu" Malfoy a Grangerová dozví později.

Pak se konečně vydaly na snídani a pak každá na své hodiny.Bylo celkem neobvyklé, že Hermiona nešla s Harrym, či Ronem, ale to nehodlala Ginny řešit.
Hermiona došla do učebny lektvarů a protože byly dveře otevřené,vešla do místnosti,sedla si do lavice a počkala až přijdou ostatní.
Nemusela čekat dlouho, za chvíli už přišlo pár lidí z Nebelvíru.Po nějaké době i zmijozelští a Harry s Ronem a Nevillem.
,,Ahoj."pozdravila je všechny a ti ji pozdrav jeden po druhém opětovali.
Začali mezi sebou vést rozhovor, ale Hermiona nevědomky pokukovala po místnosti jestli nezahlédne blonďaté vlasy.A právě ve chvíli kdy se podívala ke dveřím tam stál.Na malý okamžik se jejich pohledy už po několikáté v tomto roce setkaly a pak pohledy odvrátili.
,,Hermiono,posloucháš nás?"zeptal se Neville čímž nebelvírku skvěle probudil z jakéhosi transu.
,,Promiňte kluci,příliš jsem nevnímala."omluvila se a už si bohužel čtveřice nestihla nic jiného říct, protože do místnosti vešel Křiklan a začal hodinu.
,,Dobrý den,třído.Dnes tu pro vás mám pár lektvarů a některé z nich si zkusíte vytvořit.Už jsem vám některé ukazoval, takže doufám, že je poznáte."začal hodinu profesor a studenti se podívali na všechny lekvary.Vlastně ne všechny,jeden si nechal profesor bokem.Zřejmě ho chtěl probrat na konci hodiny.

Poté řekl, který mají vytvořit a studenti se pustili do práce.Harry zase vedl nad Hermionou což nebelvírku děsně štvalo, ale co mohla dělat.
Sem tam se i po očku koukla na zmijozela, ale jen jak si ji všiml pohled odvrátila a soustředila se na svou práci.
Všichni stihli k profesorově překvapení lektvary mít hotové tak, že jim zbylo celkem dost času do zvonění.
Proto došel k jednomu malému kotlíku s lektvarem, který jim ještě neukázal.
,,Dobrá tedy.Nečekal jsem, že by nám zbyl čas.Myslel jsem, že vám tento lektvar ukáži v příští hodině, ale nevadí.Pozná někdo co je tento lektvar zač?"zeptal se Křiklan a Hermionina ruka okamžitě vystřelila nahoru.
,,Ano slečno,Grangerová?"
,,Tohle je Amorův šíp,neboli nejsilnější lektvar lásky.Každému voní jinak podle toho co ho přitahuje..."
začala, ale pak si nebyla jistá jestli má pokračovat.Doufala, že ucítí čerstvě posečenou trávu nebo něco takového co by jí řeklo, že má o Rona ještě zájem.Sice si nepamatovala jak přesně voní i, když to znělo divně, ale najednou jí do nosu uhodila vůně, které se..bála?Cítila vůni...nebo možná něco podobného co vonělo po skořici,vanilce,drahé kolínské a...déšť za letní bouřky či co?!Ne to rozhodně ne!Nebyla si jistá jestli cítila přesně tohle, ale bylo jasné koho.
Draca Malfoye!

A ani profesor ji nepomohl!
,,A co cítíte vy,slečno?"zeptal se za což byla Hermiona doopravdy "vděčná".
Nemohl ji nechat prostě od kotlíku odejít?!
,,Já cítím...vanilku,skořici a...déšť za bouřky."dořekla a pro jistotu kolínskou nezmiňovala.Někomu by totiž kromě zmijozela samotného mohlo dojít o koho se jedná a to by opravdu nebylo dobré.Nečekala ani až profesor svolí a vrátila se do chumlu studentů, kteří stáli okolo stolu na, kterém byl lektvar položený.
,,Výborně, slečno Grangerová.Deset bodů pro Nebelvír."pochválil ji profesor a ona se na důkaz díku zmohla jen na úsměv.
Nemohla si, ale nevšimnout, že mladý Malfoy do té doby dokud nezmínila bouřku si hodiny příliš nevšímal.
Všimla si, že se mírně napjal a tím Hermionu trochu rozhodil.

Koutkem oka se na něj podívala a zůstala na něj viset očima jako on na ni.Díval se na ni a ona jako po několikáté na něho.Možná by tu stáli a hleděli si doufaje nenápadně do očí celé hodiny kdyby je neprobudil zvonek vycházejicí z chodby oznamující konec hodiny.

Profesor se se všemi rozloučil a studenti začali odcházet.Hermiona na nic nečekala a vyletěla z učebny jako neřízená střela.Doufala, že za ní Malfoy nepůjde, protože vážně netušila co by mu řekla.
Celou cestu se nezastavila, až dvě patra nad sklepením.Chvíli šla, když se jejího ramene dotkla něčí ruka.
Lekla se, že by to mohl být on, takže upustila svazky pergamenů a všeho co potřebovala do hodin.Okamžitě vše začala sbírat a někdo vedle ní taky.

,,Jsi v pořádku,Herm?"zeptal se jí tak známý hlas.Hlas Harryho Pottera vedle, kterého stál Ron Wealey a oba se na ni dívali.
,,A-ano.Jen...teď jsem nějaká nemotorná."řekla a oba její přátelé se na ni chvíli dívali než promluvil Ron.
,,Hledali jsme tě.Chtěli jsme se zeptat jestli s námi půjdeš na Obranu jak jsme zvyklí, když jsi na lektvary šla sama."
,,Jo-jo jasně.Tak..můžeme jít."řekla a společně se všichni tři nebelvíři vydali na Obranu proti černé magii, kterou letos učil Severus Snape.
,,Je ti vážně dobře?"
,,Ano Harry,neboj."odpověděla a všichni pokračovali v cestě.

Později na hodině se Hermiona snažila dávat pozor i, když to příliš nešlo.Naštěstí si toho snad profesor nevšiml nebo aspoň neměl svoje jízlivé poznámky.Zbytek dne po vyučování Hermiona ztrávila s Ginny, které ještě pro jistotu nic o lektvaru neřekla, prozatím.

Ahoj všichni.Tak konečně tu je nový kapitola!Vím, že zrovna tato hodina lektvarů je v originále Hp úplně někdy jindy, ale mě se to líbilo dát sem, takže doufám, že nevadí.Do budoucna totiž nebudu tento příběh psát přesně jak je to v knihách nebo filmu.Přesto, ale doufám, že se vám povídka líbí 😁😊💞 a třeba i tahle kapitola.
Jinak díky,na první kapitole už je 80 přečtení💞za což vám děkuju a i za víc jak 400 přečtení na příběhu, ale za to vám děkuju už asi po páté 😂
Juli💞 (1341 slov)