Spolu ✔

52. Jako dřív a navždy

Po jejich společné noci, kdy se za celou dobu skoro nepohli a pořád spali v objetí si další den celkem přispali.Narcissa sice přišla svého syna vzbudit i z takového důvodu, že se Benjamin po svých rodičích scháněl, ale jakmile k němu došla nemohla uvěřit svým očím.Hermionu tady vážně nečekala, ale když si všimla jak se k sobě tisknou a vypadají oba spokojeně musela se pro sebe usmát.Tak strašně moc si přála, aby Hermiona roztála a oni dva s Dracem mohli být zase spolu, s Benem tvořit rodinu.

Proto je jednoduše nevzbudila a vrátila se zpět ke své sestře a těm dvoum nezbedníkům, kteří Hermionu s Dracem netrpělivě vyčkávali.
Jenomže budou muset chvíli počkat.
Však jim taky řekla, že jim mají na chvíli nechat soukromí a Ben s Teddym museli vyhovět.

Teď se, ale vrátíme k těm dvoum zamilovaným a nikdy neodmilovaným.Jako první se probudil Draco.Zarazil se, když zjistil, že neleží sám.Ale jakmile spatřil Hermionu a vybavilo se mu co se v noci stalo, musel se usmát.I ve spánku byla nádherná.Zastrčil jí jeden neposedný pramen vlasů za ucho a dál ji pozoroval.

Spala klidně a určitě se jí muselo spát hezky, narozdíl od něho.Naštěstí se po dlouhé době i jemu spalo dobře, když tady s ním byla.I taky tuhle noc, když byla tady s ním neměla žádné děsivé sny.

Když ji tak pozoroval, náhle si všiml něčeho pro něj velice zajímavého.
Na krku měla řetízek, ale ne jen tak ledajaký.Jeho řetízek.Totiž, který jí daroval v šestém ročníku.Stále ho měla u sebe!Asi včera s kluky usla, když jim vyprávěla pohádku, tudíž si ho zapomněla sundat.Teď jí ho, ale nesundával, aby se neprobudila.

Jenže netrvalo dlouho a pomalu se začala probouzet i jeho kráska.
Vypadala tak roztomile, pomyslel si.
Ani Hermiona si chvíli nevšimla, že nespí sama.Až, když narazila do jeho hrudi si ho všimla.
,,Dobré ráno, Šípková růženko."
usmál se.
,,D-dobré."byla chvíli v rozpacích.

,,Draco já-já...se ti omlouvám, že..jsme tady...tak spolu...víš co.Jako ne, že bychom spolu spali jako spali, ale chápeš ne?"vykoktala, čemuž se musel Draco zasmát.
,,Ne, dobrý.Jsem rád Mio, že jsi tady zůstala se mnou."řekl děkovně a možná se to Hermioně zdálo, ale trochu se začervenal.
Zatím neřešili kolik je hodin, ale kdyby Hermiona věděla kolik je, hned by vystřelila z postele a byla pryč.

,,To nestojí za řeč.Snad jsem ti pomohla.Já jsem se totiž po dlouhé době, když jsem byla tady s tebou...vyspala hezky.Taky jsem mívala noční můry."vydechla.
,,Díky, že jsi tu byla se mnou."
Hermiona se usmála a oba se zvedli s postele.

,,Hermi, promluvme si."přitáhl si ji najednou k sobě Draco, ale ona se mu tentokrát nevyvlíkla.Jen se mu podívala do očí a povzbudivě se usmála.
,,Teď, když jsme tady...sami..bychom si mohli zase promluvit, nemyslíš?"
,,Jo asi jo."
,,Mrzí mě to, všechno.Byla to tenkrát hrozná chyba.Kdybych ti řekl, že si mě a moje rodiče povolali na Ministerstvo....Prostě...Tenkrát jsem ti řekl, že nemáme budoucnost, ale..lhal
jsem.Věděl, jsem, že mě tam pošlou a to se taky stalo.Chtěl jsem zůstat s tebou, ale zase jsem se tě snažil chránit, jenže špatně.Opustil jsem tě tím nejhorším způsobem a pochopím, když mi neodpustíš."
,,Draco já...jsem nad tím přemýšlela a...vlastně tě chápu.Znám tě a chtěl si, abychom nemuseli být odloučeni a aby nás to tolik nebolelo, ale úplně se ti to nepovedlo."pousmála se, ale hned pokračovala.

,,Nemůžu sice zapomenout, ale zase tě nemůžu pořád nenávidět, takže....
Prostě ti odpouštím."řekla a Dracovi zazářily oči.
,,Děkuju moc, ale ještě víc si to dávám za vinu, když vím, že jsem tě tady nechal s dítětem na krku."
,,Nemůžeš za to.Ani ty, ani já jsme neměli ponětí, že ho máme."
,,Ale přece jen....Nikdy mu nemůžu vrátit ty tři roky a jako otec jsem taky zklamal."řekl zarputile.