Spolu ✔

36. Hermioniny rodiče

Mezi tím co Hermiona bydlela u Andromedy Tonksové tak, samozřejmě své kamarády navštěvovala a hlavně se snažila nemyslet na věci, které ji strašně moc bolely.A čím dál tím víc kromě Draca a jejího otce jí chyběla máma se, kterou by mohla tohle všechno prožívat a byla by jí oporou.

Samozřejmě se o ní všichni starali a snažili se, aby si nepřipadala sama, ale....nebyli to její rodiče.Ti, kteří jí pomáhali měla ráda a bude jim vděčná do konce života, ale při myšlence, že se takové věci řeší s partnerem a i občas s mámou ji přepadal smutek.Aspoň, že Ginny, která teď už byla taky doma jí pomáhala.

,,Hermiono,pojď prosím se mnou dolů.Čeká na tebe jedno velké překvapení."přišla za ní do pokoje Andromeda.
Hermiona se na ni otočila.
,,Cože?A jaké?"vyptávala se.
,,Je to překvapení,to se neříká.Ale potěší tě tak, že si to ani nedovedeš představit.Přiznám se, že ani já jsem tohle nečekala."usmívala se Andromeda a Hermionu začínalo čím dál tím víc zajímat o co se jedná.

Tak sešla dolů a opravdu tu na ni čekalo jedno velké překvapení.
,,Mami?Tati?"rozbrečela se štěstím a vrhla se svým rodičům kolem krku.
,,Holčičko, naše."plakala i paní Grangerová a Hermionin táta neměl také daleko k slzám.

,,Jste na mě naštvaní?"zeptala se Hermiona.
,,Proč bychom měli být?"zeptala se a pak si všimla toho, co pro Hermionu bylo tak obtížné říct svým blízkým.
,,Hermi?Andromeda říkala, že se něco děje, ale...Ty..ty..jsi těhotná?"
,,Ano, mami, ale nezlob se na mě prosím.Ani ty tati."podívala se na své rodiče Hermiona s ulzenýma očima.

,,To víš, že ne."přišla její máma k ní i s tátou a objali ji.
,,Já budu babička."řekla a z jejího hlasu bylo slyšet, že čekala, že babička bude později, ale stejně byla pyšná a ráda, ale zároveň měla o svou dceru strach.

,,Ano, mami."tak nějak se usmála Hermiona, ale pak ještě řekla.
,,Ale to není to jediné, proč by jste na mě měli být naštvaní.Sebrala jsem vám vzpomínky na mě.To se nedá vzít zpět."

,,To máš pravdu,holčičko.To se nedá, ale my se na tebe nezlobíme.Byla těžká doba a ty jsi o nás měla strach."
utěšoval ji pan Granger.
,,Už jsem vám řekla, že jste ti nejlepší rodiče na světě?"zeptala se s úsměvem Hermiona a oplátkou jí bylo další silné objetí.
,,Ale jedno mi řeknete.Jak se vám vrátila paměť.Sama rozhodně nemohla."rodiče se na chvíli zatvářili zvláštně, ale odpověděli.

,,Našli nás nějací kouzelníci z Ministerstva kouzel a vzpomínky nám vrátili."řekl pan Granger a pak na Andromedin "malý" příkaz šli k Hermioně do pokoje, který už brzy nebude patřit jen jí.I, když má teď tady rodiče....

,,Máš to tady hezký."pochválila Hermionu její máma a Hermiona jí poděkovala.
,,No a tak...jak to teď máš?"
,,Jak to myslíš mami?"
,,Tak všeobecně škola,otec toho malého..."
,,Nemá otce a nikdy mít nebude!A co se týče školy...jsem domluvená s profesorkou McGonagallovou, že jak to bude možné,školu dokončím.Byla na mě moc hodná."

,,Tak aspoň jedna dobrá zpráva."
uznala paní Grangerová.
,,Ty Hermiono a to ani ten se, kterým to dítě máš o tobě nic neví?Nemůže se ani o tebe postarat?"Hermiona nevěděla chvíli jak odpovědět, ale pak přece jen řekla věci tak jak byly.

,,Nevím, rozešel se se mnou a-"její otec jí, ale skočil do řeči.
,,To tě nechal samotnou, když ví, že s tebou čeká dítě?!To nám-"Jean ho, ale přerušila.Hermioně se to možná jen zdálo, ale její rodiče něco tají?

,,Hermiono pokračuj."povzbudila ji.
,,Tak dobře.No, ten daný člověk by možná chtěl, ale...Za prvé o tom malém nemá ani tušení a za druhé...je..je v Azkabanu,
kouzelnickém vězení."poslední slova už brečela, ale neřvala na ně, což bylo dobré, aspoň zatím znamení.

,,Hermiono,to nám je moc líto."
přistoupili k ní oba dva a už po několikáté ji objali a Jean ji hladila ve vlasech.Táta chtěl, ale vědět víc.Nebo snad věděl o koho jde?To těžko.
,,No a s kým to vůbec máš?"
,,S Dracem...Malfoyem."odpověděla potichu Hermiona.
,,S tím Dracem Malfoyem co tě šikanoval?"zeptala se Jean a Hermiona přikývla.

V prvních ročnících tohle vše co jí Malfoy dělal vždycky říkala, ale jak si z toho přestávala dělat hlavu, bylo po problému.Ovšem to ještě nevěděla, že za nějaký ty dva roky přijde o mnohem větší problém.
Pak, když je Andromeda zavolala sešli všichni tři dolů.

Hermiona si s Teddym sedla na gauč a hrála si s ním.
,,Budeš skvělá maminka."přisedla si k ní Jean.
,,Proč myslíš, mami."
,,S dětmi to umíš."usmála se a podívala se na malého Teddyho.

,,Myslíš?"
,,To vím, Hermiono.A víš co mě napadlo?Vím, že sis tady asi zvykla, ale nechtěla by jsi-"do toho ji vkročil Andromedin hlas od stolu.
,,Herm,vem Teddyho.Je oběd."řekla Hermioně, která se i s její mámou zvedla a šla se posadit.

,,Jen jsem se chtěla zeptat, jestli by ses nechtěla vrátit k nám domů."dořekla svou myšlenku Jean.
,,Já ehm...s Teddym si rozumíme a nechci tu Andromedu nechat samotnou."řekla Hermiona.
,,Ale vždyť, teda kdyby Andromeda chtěla, bys nemusela sama.V domě bychom se vešli."Podívala se Hermionina matka s prosbou v očích na Andromedu, která nevěděla co říct.Pravda je, že kdyby to byl dům ve, kterém žili s Tedem, jejím manželem, který zemřel ve válce, by to rozhodně nevzala, ale teď, když její dům zničili Smrtijedi a ona si našla radši něco nového kam později pozvala i Hermionu, neměla proč tu zůstávat.

,,A vážně by vám to nevadilo?"
ujišťovala se Andy.
,,Rozhodně ne."vložil se do toho Hermionin táta.A tak Andromeda souhlasila.

Ahoj mojí věrní čtenáři 😁😂❤
Je tu další kapitolka a já zase doufám, že se vám líbila.Upřímně nevím jestli bylo někde řečeno jak se jmenují Hermioniny rodiče, tak jsem to udělala, že se její máma jmenuje prostě Jean jak je Hermionino druhé jméno i, když je v tom do budoucna trochu háček, ale to teď neřešte😂A tatu ještě vymyslím😂
Kdyby jste měli nápady na jméno pro jejího tátu budu ráda, když napíšete. ❤
JULI🖤

•1015 slov•