Spolu ✔

2. Změna

Už to bylo několiv měsíců co se Draco snažil rozplývavou skříň opravit, ale vůbec se mu nedařilo.A taky možná právě pro to z nemalé části na schůzích Smrtijedů začínal Pán zla být nedočkavý a už mu docházela trpělivost.Blonďatý chlapec každou noc přemýšlel nad svým úkolem o vraždě.Nechtěl to udělat, ale musel.
Už nebylo cesty zpět.

Právě odcházel od mohutné skříně, když se rozhodl, že tu chvíli ještě zůstane.Sedl si na zem a opět jako to poslední dobou dělával často začal přemýšlet.Byl ponořený do svých myšlenek tak, že si ani nevšiml příchodu jedné nebelvírské studentky s kudrnatými vlasy a oříškovými oči.
Hnědovláska se posadila s knihou na zem, velmi blízko místa kde seděl právě Draco Malfoy a Hermiona Grangerová si pro změnu zase  nevšimla, když Zmijozelský princ z Komnaty nejvyšší potřeby odcházel.

Narozdíl od něj, ale nebyla ponořena do svých myšlenek, nýbrž v jedné tlusté knize.Seděla tam asi půl hodiny, než se vydala do chodeb hradu stejně jako on.Chtěla aspoň na chvíli přestat myslet na jejího...kamaráda Rona po, kterém se tak moc stále ohlíží Levandule Brownová.Nesnášela tu holku, i když vlastně netušila proč.Jestli kvůli tomu, že je tam, kde se Ron pohne nebo, že je prostě otravná.Vůbec nevěděla a nejhorší na tom bylo to, že Ron vypadal, že mu přítomnost Brownové vůbec nevadí zatímco s ní jako s kamarádkou se přestával bavit.Nechápala ho.
Vždyť to byla ona, jeho nejlepší kamarádka, která mu po celý pobyt v Bradavicích pomáhala s úkoly,mohl se jí svěřit a plno dalšího, ale teď....

Zašla za portrét Buclaté dámy, když si všimla svého druhého nejlepšího kamaráda Harryho Pottera.
Seděl u krbu a díval se do ohně.
Před několika měsíci se s několika dalšími přáteli dostali na Ministerstvo kouzel kde je napadli Smrtijedi a na pomoc jim přišel samotný Fénixův řád.Tam se, ale bohužel odehrála taková nepřijemnost.Jeho kmotra Siriuse Blacka zabila Siriusova sestřenice Bellatrix Lestrangová a Harry se stále přes Siriusovu smrt nedokázal přenést. Měl ho velice rád a byl to pro něj náhradní otec.Otec, kterého nikdy nepoznal.
,,Harry?"oslovila ho Hermiona pološeptem.Brýlatý chlapec se otočil a podíval se na svou kamarádku.
,,Jé, ahoj, Hermiono.Co tu děláš?Myslel jsem, že jsi už na pokoji, když je už tak pozdě."
,,Byla jsem v knihovně a pak jsem si pročítala knihu.Mohla bych se tě zeptat natotéž."u poslední věty se trochu zasmála, ale hned zase zvážněla.

,,A Harry...jsem tu pro tebe pokud se chceš svěřit."
,,S čím jako,Hermiono?"
,,Promiň, vím, že je to pro tebe těžké, ale klidně se mi svěř, vážně.
Jsme koneckonců nejlepší přátelé a já na tobě poznám co s tebou je."
,,Já..no tak dobře.Jde o to, že vůbec nevím co mám dělat.Chybí mi.Byl moje jediná rodina.Jak myslíš, že bych se měl jinak cítit?Jsem sám."

Hermiona k němu přišla,sedla si vedle něho a řekla mu skoro šeptem.Ještě tišeji než, když za ním před několika minutama přišla.

,,Ne, Harry, nejsi sám.Nám všem Sirius taky chybí, ale teď mě poslouchej.My tu pro tebe budeme vždycky.Máme tě rádi a nenecháme tě na holičkách, ano?"
,,Díky Herm."zašeptal do objetí, které jí opětovával.
,,Nemáš zač,Harry."usmála se na oplátku Hermiona a pak se společně odebrali do ložnic.Samozřejmě každý do svého pokoje.

Před spaním Hermiona nedokázala myslet na nic jiného než na svého zrzavého přítele.Opravdu ji vyměnil a zapomněl na ni?Co může mít Levandule, co ona nemá?
To byly otázky, které si tak často kladla.Vůbec nic nechápala.Jedna pro ni nesnesitelná holka a jak může změnit celé přátelství.Nakonec se jí podařilo usnout, i když stále s myšlenkami na Rona a Levanduli, kteří ji neopustili,ani v těch snech.

~

Ráno se Hermiona i Draco probudili a se svými přáteli došli na snídani.
Ani jeden, ale zatím netušil, že tenhle den změní celý jejich život.Oba se posadili ke svým stolům a začali jíst.
Hermiona sem tam zachytila to o čem se její kamarádi baví, ale jinak se věnovala jídlu.
,,Jsem rád, Rone, že jsi s námi v týmu.Dneska Zmijozelu nakopeme zadek!"říkal zrovna vzrušeně Harry Ronu Weasleymu ke kterému Hermiona tajně cítila jisté sympatie, ale zároveň ji v tuhle chvíli mučil.
To však, ale nevěděla, že ne na dlouho.
,,Já taky, Harry, i když nevím jestli to byl dobrý nápad."odpověděl Harrymu Ron.
,,Ale prosím tě.Co to povídáš?Famfrpál ti jde."
,,To jo, ale jen, když na tribunách nesedí Zmijozeláci a nepokřikují na mě jak neumím hrát."řekl posmutněle zrzavý chlapec a otočil se, aby se podíval ke vchodu do síně.Jenže to, ale neměl dělat, protože si Hermiona všimla jak mu Harry do pití něco nalil a dřív než stačila nebelvírka Rona zastavit už měl tekutinu v sobě.
,,Co je?"zeptal se Ron, když si všiml pohledů, kterými se po sobě Hermiona i Harry dívali.
,,Co se stalo?"snažil se Ron znovu zjistit přičinu chování jeho přátel.
,,Ale nic."řekla Hermiona a snažila se změnit téma.S tím jí však pomohl Harry, díky Merlinovi.
,,Půjdeš se, Hermiono, podívat na zápas?"zeptal se a nebelvírka hned odpověděla.
,,Jo, přijdu.Přeji hodně štěstí."řekla a odešla z Velké síně.