Spolu ✔

24. Následky

,,Jak ti je?"zeptal se Harry Hermiony a sedl si na kraj její postele v pokoji, který v Lasturové vile dostala.
,,Už je to lepší,děkuju Harry.Ale ostatní jsou na tom hůř než já."
,,Blbneš?!Vždyť tě....promiň."dořekl Harry, když viděl její výraz.

Stále to bylo...takové zvláštní a nemohla se z toho vzpamatovat.
Stále měla Bellyin šťastný výraz, když se před ní svíjela bolestmi před svým obličejem a už teď věděla, že pokud na to někdy zapomene aspoň z části,bude to úspěch.

,,Ron tu byl taky, ale spala jsi."řekl po chvíli mlčení její kamarád.
Hermiona se mu podívala zpříma do očí.Myslí si snad, že mezi nimi něco je?To ne vždyť ona má...svého Draca.
A pokud třeba už teď ne, tak i tak navždy a Ron,jeji bývalá láska to nezmění.

,,Proč jsem taháš Rona?"zeptala se.
Vážně ji to zajímalo.
,,Vy dva jste...prostě to jde vidět."řekl pak a Hermiona trochu uhla pohledem a na malý moment se zamyslela.Je možné, aby byl Draco třeba náhrada za Rona?Je možné, aby měla Rona stále ráda víc než má a hrála by si, že Draco je ten pravý,její nová a už snad stálá láska?
Ne,tím si byla jistá.Ron je doopravdy minulost,žádná slova jen tak do vzduchu.

,,Nech toho, Harry.Nevím jak to má on, ale...ano líbil se mi, ale teď je to pryč."
,,Vážně?"
,,Jo a vůbec....proč se o tom bavíme.
Tohle si říkají holky."zasmála se a Harry se tomu zasmál s ní.
,,Nevím, ale neboj,už končím.Tak se trochu prospi."vstal a odešel.

Hermiona, ale spát nešla.Sedla si a na chvíli zavzpomínala na to, kdy se naposled s Dracem viděla.
Bez myšlenkovitě si sáhla na hruď, kde měla řetízek, který od něho dostala ještě v Bradavicích.

A to bylo před hodně dlouhou dobou.
Hermioně se to už ani nechtělo věřit.
Zasraný Voldemort!Kdyby ho porazili dřív nebo nikdy nevyšel ze stínů, teď by mohla být se svými přáteli a s ním.
Draco by nikdy nemusel udělat tu životní chybu, kterou udělal ovšem.....
nebyla ta životní chyba ona?

Hned se za to v duchu okřikla.Vždyť nad tím nemůže ani přemýšlet.
Díky ani ne půl roku zjistila jaký Draco Malfoy ve skutečnosti je a on jí dovolil nahlédnout za jeho ledovou masku a tím získal osobu, která tu pro něj bude vždy a navždy.Aspoň to si teď Hermiona myslela a netušila, že má vlastně pravdu...

Řetízek, který měla na krku držela v rukou a aniž by si to uvědomovala se usmívala při myšlenkách na jejich ztrávený čas společně v Bradavicích.
Tenhle řetízek se pro ni ode dne kdy ho dostala stal tak moc důležitý a připomínkou jeho samotného.
A hlavně jí ho připomínal, když s ní nemohl být, jako třeba teď.

A pak zase.Všechno hezké musí někdy skončit.Teď měla pocit, že se jí vše hroutí.Jediné co bylo stálé a zatím tu je byli Ron a Harry a Řád s pár lidmi byla až skoro rodina.Zvláštní jak si můžou mít lidé k sobě blízko a když se poznaji stvořit takovou novou rodinu.Jenže někdo v té ,,takové" rodině chyběl a to byli její rodiče a Draco.Myslela na ně.Jak na Draca tak i na své rodiče,čím dál často.Tak ráda by je měla jednoduše u sebe.Ale musí za ně bojovat.Za ně i za své přátele co má teď.

Draco sice bojuje i, když na špatné straně, ale přes to bojuje a ona bude bojovat, aby Voldemort padl a oni dva mohli být spolu.Pak tu teda byla ještě jedna otázka.Jak to všem vysvětlí?To, ale teď řešit nemusela.

A v neposlední řadě bude bojovat za své rodiče.Ať se může vrátit i k nim a být zase šťastnou rodinou.

Nakonec vstala z postele a sešla dolů do menší kuchyně kde byli Bill,Ron,Harry i Fleur.
,,Uš ti je líp?"zeptala se Fleur.
Francouzský přízvuk stále ještě měla, ale už jen maličko.

,,Mnohem."usmála se na ni Hermiona a stočila pohled na tři chlapce, o jednom se dalo hovořit už jako muži, sedící u stolu.Jen jí zarazil Ronův výraz.Tvářil se....zvláštně.Tak nějak se na ni usmíval.Všímala si už delší dobu, že se k ní chová jinak, ale teď se jí to přestávalo líbit.Měla jedno tušení a nerada by ho zklamala.
,,Konečně jsem sem došla."řekla, když se posadila.

,,Jsi v pořádku?"zeptal se Harry.
,,Jo,proč bych nebyla?"
,,No...tak, když tě....-"
,,Mučila Bellatrix Lestrangeová?"
dořekla otázku Hermiona.Pak, ale smutněji dodala.
,,Nebudu lhát,zanechalo to ve mě následky a...jen tak z hlavy to nepustím."připustila a mírně smutně pousmála.Harry ji vzal za ruku a snažil se ji utěšit se slovy, že to zvládne a nikdy už na ni Bellatrix natáhne jenže....Jak tohle zvládnou splnit?Asi nijak.

,,Tak kam půjdeme dál?"zeptala se po chvíli Hermiona.
,,Cože?Ty už se chceš zase se vydat za tou nesmyslnou honbou?"nevěřil Ron.
,,Není nesmyslné, Rone!Zachraňujeme celý svět!"nenechala se a až nezvykle po něm vyjela.
,,Promiň, Hermiono.Tak jsem to nemyslel."omluvil se.
,,Nechtěl jsem, aby to vypadalo, že mě to nezajímá.Jen mě překvapilo, že jsi ochotná zase někam jít."
,,Nemůžu tu jen tak sedět."řekla a otočila se k Harrymu.

,,Tak kam půjdeme."Harry chvíli přemýšlel než odpověděl.
,,Bellatrix musí něco vlastnit,něco co podle všeho patří Voldemortovi.Když zjistila, že máme meč byla ještě víc šílená než normálně.To je pro nás důležité a kde by jinde mohla něco důležitého skrývat?"řekl a Ron mu odpověděl na otázku.No odpověděl.
Spíš se taky zeptal.
,,V Malfoy Manoru?"
,,Ne, Rone.V Gringottově bance.Musíme promluvit s tím skřetem, aby nás tam dostal."zkonstatovala Hermiona a Harry i Ron museli souhlasit.Takhle to Harry přesně myslel.

~

,,Vezmete nás tam?"zeptal se Harry, když skřetovi vše vysvětlili.Grinhok se uvelebil v křesle ve, kterém seděl a promluvil.
,,Pod jednou podmínkou.Dáte mi něco co patří skřetům."
,,Dejte nám chviličku."řekl Harry a svým kamarádům naznačil ať jdou s ním na chodbu.

,,Jsi si jistý, že mu můžeme věřit?"zeptal se Ron.
,,Musíme."zkonstatoval Harry.
Nakonec se domluvili, že to risknou a meč mu dají.

Skřet byl spokojený a prozatím nebyly žádné problémy.

Málem jsem tuhle kapitolu zase dneska zapomněla vydat😂🙉🤦‍♀️
Tak, ale stejně doufám, že se aspoň trochu líbila.Budu ráda za jakékoliv vaše připomínky nebo čistě jestli se kapitolka líbila nebo ne.😁😂😇💗
A těm, kteří zítra jdou do školy, přeji krasný den.❤
JULI🖤

(1057 slov)