DEEBLE - Co se ti líbí

Kapitola 11 - Gurmánství a elixíry

Autor: Deeble

Autor - překladatel: Ria

Téma: fan fiction ze soudku harrypotterovského (předesílám, že nepůjde o dětské čtení, vpravdě, pro některé HP fanoušky by to mohlo být čtení přímo toxické - od verze JKR má na míle daleko), vše se točí kolem dvojice Hermiona Grangerová a Severus Snape

Originál:

Přístupnost: + 18 !!!!!!!!!

Kapitoly: 28 + 1

....

Již o několik hodin později Hermiona učinila za dost té části své osobnosti, kterou nadále děsila myšlenka na onen zvláštní druh přátelství mezi Snapem a jí. „Pojďte do postele," poručil jí způsobem, který vypovídal o lecčems jenom ne o spaní, a ona se na něj zaškaredila nejhůř jak dokázala. „Nemůžu vystát tu vaši selektivní nemorálnost," řekla a vstala z křesla u krbu, ve kterém praskal oheň. „Jste příliš nezkušená," odpověděl jí suše, když ji chytl za zápěstí a přitáhl k sobě, „jestli si myslíte, že sex je nemorální." „Já přece nemluvím o sexu! To co děláte, je znásilňování – „ Rychlost, s jakou se k ní obrátil tváří v tvář, jí vyrvala další slova z pusy. „Slečno Grangerová," řekl nebezpečně tiše, „viděl jsem znásilnění. Věřte mi, že se mýlíte." Rozzuřeně zvedla bradu a povedlo se jí ze sebe vypravit: „Ach skutečně? Máte snad pocit, že je v mých silách poslat vás k čertu?" „A vy snad, chcete porovnávat situaci, kterou máte zcela pod kontrolou, se surovou hrůzou páchanou Voldemortovými deviantními přisluhovači?" „Zcela pod kontrolou?! Neodvažujte se na mě házet vinu. Podvedl jste mě!" „Opravdu? Pak jste mi ale umožnila, abych to udělal." „Mizero." „Co na tom záleží," řekl nečekaně jemně, a pohladil ji palcem po tváři „jenom když mám vás." Od té chvíle vše pokračovalo jako vždycky. Hermiona pevně sevřela rty a dívala se na něj s ledovým opovržením, když ji pomalu svlékal. Snažila se zůstat absolutně netečná i poté, co jí přiložil své ruce na vnitřní stranu stehen a pozvolnými krouživými pohyby postupoval výš. Posléze přesunula svůj pohled na vyřezávané obložení stropu a bolestivě se kousla do rtu - to když lehký tlak laskajících prstů vystřídaly dráždivé doteky jazyka. Pak ji sevřel v náručí a pohlédl jí do očí. „Přivedu vás k orgasmu," řekl tlumeně a vycenil zuby. Příslib nebo hrozba? podivila se, než odhodlaně prohlásila: „Ne!" „Budete křičet rozkoší," dodal, a posunul se, aby palcem sklouzl k bodu, který – zatracené zrádné tělo – křičel po jeho dotecích. „Nikdy," přísahala, a opravdu nekřičela, přestože jeho první předpověď došla naplnění. A ačkoli to bylo jediné slovo, bylo přímo mistrovskou ukázkou jejího opovržení. Hermiona, sedíc pohodlně na židli v laboratoři, přichytila zpátky sponku, která jí málem vypadla, a teprve pak zopakovala: „Říkala jsem, že bych ráda zlepšila chuť Životabudiče." Snape se nadále pohrdlivě usmíval. „Já jsem vás slyšel, slečno Grangerová, jsem jen ohromen, proč chcete marnit svůj čas na takovou zbytečnost." „Není to zbytečnost. Spousta lidí ho užívá proti nachlazení. A poslední věc, o kterou tehdy pacient s podrážděným žaludkem stojí, je spolknout něco, co chutná jako zvratky." „Když chtějí, aby jim bylo lépe, prostě to udělají." „Profesore," řekla s předstíranou vážností, „kdybych neznala vaši laskavou povahu, podezřívala bych vás, že vás tajně těší, jak je většina elixírů nechutná." Snape obrátil oči v sloup a vrátil se ke knize, kterou právě listoval. „Dělejte co chcete, stejně je vám jedno, co říkám." Následující ráno, na vrchu hromady studentských písemek, které měla v ten den opravit, našla Hermiona sedm let starý Magazín Elixírů, otevřený na stránce 23. Malý článek nesl nadpis: Zkoumání cukru jakožto příměsi. Cukr, jak se ukázalo, byl jako příchuť skličujícím neúspěchem. Výzkumník s ním neměl štěstí, a poté, co to pro jistotu Hermiona sama vyzkoušela (vždyť co když to zpackal), rychle zjistila, že sladidlo v kombinaci se Životabudičem je absolutní pohroma. Stačil jediný pohled na šokující hnědofialovou barvu, a věděla, že už ani nezáleží na tom, jestli je odvar vůbec účinný. Pochopila, že potřebuje ingredienci, která nejenom, že nebude kolidovat s původními přísadami, ale která naopak vhodně využije a zesílí originální ostrou chuť lektvaru. Neslazená čokoláda vypadala v prvním momentě slibně, ale vzápětí se Hermioně udělalo tak špatně, že jí musel Snape přímo do krku nalít sirup z ipekakuanhy, a vyvolat tak zvracení. Šťáva z citronu byla sice bezpečná, ale výsledná chuť byla, bylo-li to vůbec možné, horší než předtím. Extrakt z vanilky neměl žádný účinek. Sherry fungovalo uspokojivě, ale jenom v tak enormním množství, že by to uživatele zanechalo v podnapilém stavu. Snape se, přirozeně, výtečně bavil, a i přesto, že ho pravidelně posílala, ať se jde vycpat, několikrát ji odradil od neškodně vyhlížejících látek, které mohly ve výsledku způsobit otravu. Po dvou týdnech nepřerušovaných a nepříjemných - i když ne fatálně - selháních, Hermiona opatrně upila z lektvaru číslo 22. „Nevypadáte, že byste se chystala zkolabovat," prohodil Snape suše. „Zkuste to," řekla a hlas jí vibroval potlačovaným vzrušením. Snape si malou porci tmavohnědé tekutiny nalil do sklenky a zlehka k ní přivoněl. Pak ji zvedl proti světlu a upřeně se na ni díval. „Ale no tak," řekla netrpělivě Hermiona. „Vždyť vidíte, že mě to nezabilo." „Jaká škoda," poznamenal s úšklebkem a vzorek polkl. „No?" zeptala se s očekáváním. „Myslím, že je to... přijatelné. A zdá se, že zůstala zachována i léčivá hodnota, takže to vypadá, že vaše postradatelná příměs nezpůsobila žádnou újmu. Co jste použila?" „Anýzový olej," odpověděla se širokým úsměvem. Nemohla odolat – musela nějak vyjádřit svou šílenou radost. „Ach, báječný den!*," zvolala a začala kolem něj poskakovat. „Proboha, tak tohle nepůjde," potřásl hlavou škrobeně. „Vedlejší účinky jsou dosti příšerné." Už jenom proto ho chytla za ruce a začala s ním tančit - pustila ho, až když začal vyhrožovat, že si najde nejbližšího studenta Nebelvíru a odečte mu sto bodů, „když s tím hned nepřestanete, slečno Grangerová." „Měknete profesore," řekla a zhroutila se unaveně na gauč. „Před pár lety byste ty body strhl rovnou." „I nesnesitelný všeuměl jako vy si příležitostně zaslouží druhou šanci," zamrmlal. Bohužel, anýzový olej se neprokázal jako lék na všechno, jak Hermiona zklamaně zjistila, když se ho pokusila zamíchat i do lektvaru proti bolesti hlavy. Zbytek dne pak její pracovní hábit vystavoval na odiv mnohobarevné a měnící se skvrny. Čelila holé skutečnosti, že podobné experimenty by i na hrstce elixírů zabraly celé měsíce a věcně zvažovala možnost, jestli se svých ambiciózních plánů na mezikulturní prodej raději nevzdá. Ale nakonec, do konce jejího učení zůstávalo ještě dva a půl roku, a to byla skvělá příležitost pracovat na svém projektu pod dohledem uznávaného experta. Uchýlila se proto ke známkovaní ve Snapeově stylu: minimum komentářů, a každý z nich koncipován s cílem zahanbit a vyprovokovat úsilí zlepšit se. Čas, který takhle získala, trávila v laboratoři, míchajíc lektvary, spolu s tím, jak se Snapeův hlas – obyčejně podrážděný – nesl z vedlejší učebny. „Pane Gladstone, vysvětlíte mi, proč jste učinil tak nesmírně drahý abesínský Svrcklofík zcela nepoužitelným, a oloupal jste ho ocelovým nožem?" „Možná by výsledky vašeho studia nebyly tak deprimující, slečno Colchesterová, kdybyste častěji zapájela svůj mozek a ne ústa." „Ne, ne, a tisíckrát ne, slečno Violová! Jakpak se vám povedlo uplatit Moudrý klobouk, že jste v Havraspáru?" Bylo to strašné, Snape byl malicherný, a studenti si to nezasloužili. Ale nic z toho nepomáhalo, aby Hermiona každou chvíli nevyprskla smíchy nad jeho neotřelými jízlivými poznámkami. Jelikož na tom trval, nikdy na sobě netestovala vzorky, dokud se nevrátil z hodiny, obyčejně rozmrzelý. „Netušila jsem, že máte takovou starost," škádlila ho, když jí to překvapivě přímo nařídil. Odvrátil pohled a zkřížil ruce na prsou. „Nemáte ani ponětí o ministerské buzeraci v případě úmrtí studenta během učení." „Je příjemné vědět, že mě máte raději živou." „Má to svoje výhody," zněla stručná odpověď, a zvláštní bylo, že ani nepůsobila jako narážka. Se sedmadvacetiletou Penelopou Clearwaterovou si studenti dělali, co chtěli - měla mezi nimi pověst milé a „bezproblémové" profesorky. Tolik proniklo i k Hermioně v její společenské téměř-izolaci. „Příště už ale opravdu musíte domácí úkol odevzdat!" zavolala křehká učitelka zaříkadel za skupinkou druháků, kteří se začínali vytrácet na poslední večeři před velikonočními prázdninami. „Tentokrát to myslím vážně! Máte na to celé prázdniny – ach, ahoj, Hermiono, co pro tebe můžu udělat?" „Ehm, jestli jdu nevhod..." „Ne, ne," řekla Penelopa se sebe-odsuzujícím úšklebkem a pokynula jí. I přes svůj momentální křivý úsměv, Penelopa měla velice blízko ke klasické kráse: svižná postavička, bezchybná pleť, malý nosík a modré oči, které doslova zářily v kontrastu s jejími tmavými vlasy. Byly to právě vlasy, které ji Hermiona vždycky záviděla. Dlouhé, vlnité. Hedvábné prameny rámovaly tvář mladé čarodějky tak kouzelně, že si Hermiona kdysi myslela, že jsou opravdu dílem magie (Hermiona byla tehdy ve třetím roce, když neodolala a tajně namířila hůlku s Finite Incantatem na Penelopinu hlavu – to bylo příšerně nezdvořilé, a Hermiona se od té doby velice úporně snažila na to zapomenout). Ve skutečnosti byly vlasy Penelopy Clearwaterové ztělesněním motta: proč-spolu-nemůžeme-všichni-vycházet, a v detailech, kterými se Hermiona nechtěla zabývat, byly pravděpodobně i důvodem, proč se ona sama nikdy nepokusila s Penelopou blíže poznat. Nicméně nyní, v záslužném pokusu ignorovat vlastní žalostný vlasový porost (motto: Ach, jo?!), zhluboka se nadechla a byla připravena předestřít svoji žádost. „Potřebovala bych pomoct s nějakými pokročilejšími zaříkadly, a doufala jsem, že možná ty – „ „Zajisté – moc ráda!" zvolala Penelopa nadšeně. „Bude to skvělá příležitost dělat taky něco zajímavějšího než je opravování esejů. Nač potřebuješ zaříkadla?" „Pro práci s lektvary." Široký úsměv Penelopy Clearwaterové pohasl. „Týká se to i profesora Snapea?" ztišila hlas. „Víš... er, nemá o mně moc vysoké mínění." Nedokáži si představit proč... „Žádné obavy," ujistila ji Hermiona, a pocítila záchvěv shovívavosti nad Penelopinými vlasy. „Tohle je mimoškolní aktivita – striktně bez profesora Snapea." Penelopa se v mžiku uvolnila, zaklela svoje učební materiály, aby ji následovaly ze třídy, a pak se obrátila na Hermionu: „Stav se za mnou kdykoliv budeš chtít – bývám tady vždycky mezi hodinami a taky dvě hodiny po večeři." „Rozmazlování tupců, nepochybně," zamrmlala si pod nosem Hermiona, pobavena do očí bijícím rozdílem mezi Clearwaterovou a Snapem. Zastavila se u Penelopy hned následující dopoledne, a našla ji uprostřed horečnatého přeorganizovávání její pracovny - zjevně ve snaze vzbudit alespoň dojem pořádku. „Pojď dovnitř," zavolala na ni Penelopa přes hluk šustících pergamenů. „Ale – er – radši se posaď a moc se nehýbej, jenom pro případ. Co přesně potřebuješ?" Hermiona jí vysvětlila, že má zájem použít kompletovací teorii na přípravu lektvarů, vynechajíc už část o tom, proč. Penelopa – akademička každým coulem – byla zcela s to pochopit, že to chce někdo zkusit jenom z principu. A jelikož se sama narodila v mudlovské rodině, oceňovala i snahu o modernizaci. „Když jsem o tom četla, nenašla jsem ani zmínku, že by zaklínadla elixíry poškozovala, takže by to mělo jít," podotkla Hermiona, a přikrčila se, aby se vyhnula těžítku, které prosvištělo nad její hlavou. „Největší překážkou bude pravděpodobně načasování. Čerstvé přísady nemůžou stát dlouho předtím, než mají být přidány do odvaru, a každý lektvar musí být míchán ve správném okamžiku." Penelopa si zamyšleně pobrukovala, a mezitím jako dirigent řídila probíhající úklid. „Dělala jsi pro výrobce lektvarů, než jsi sem přišla, že ano? Pracovala jsi někdy s více kotlíky najednou?" „No, ano – nejdřív jsem začala s jedním, pak čekala 60 sekund, abych mohla rozdělat další, a tak dále. Nic moc." „Co stagnovací kouzlo? Vydrží zhruba dva dni." „To by pomoct mohlo, ale neřeší základní problém –umožní jenom pozdržet krok nebo dva. Já chci ty kroky zmechanizovat, ne pouze oddálit." „To je pravda... ooops, pozor na pořadač! Promiň, já jenom, už jsem nemohla snést ten bordel ani o minutu déle. A to jsem bývala kdysi tak pořádkumilovná..." Penelopa sama byla ztělesněním řádu i nadále. Dokonalé kadeře kolem obličeje měla spletené do francouzských vrkočů a svázané na zátylku, zbytek vlasů se jí vlnil po zádech a poslušně zůstával na svém místě. Bleděmodrý hábit, pod kterým měla do posledního knoflíků pozapínanou košili a skvěle padnoucí kalhoty, to všechno nedávalo chaosu žádnou šanci. Když pracovna konečně vyhlížela k její spokojenosti, Penelopa se posadila, a starostlivě si hábit upravila. „Dobře tedy: myslím, že by ses měla pokusit o sériové zaříkávání. To je způsob, jak najednou k sobě svázat potřebná kouzla, a pak už jenom nečinně přihlížet jak pracují." „Ehm... Profesor Kratiknot nikdy o ničem podobném nemluvil. Nevím, jestli bych to svedla – „ „Hloupost, samozřejmě, že ano," přerušila ji Penelopa vesele. „Pravděpodobně jsi již o tom něco četla, nemám pravdu? Ano, jistěže mám – takže vše, co potřebuješ, je trochu praxe." „O spojení kolika zaklínadel mluvíme?"" „O docela solidním počtu, zejména když máš přiměřeně výkonnou slévací aparaturu. Taky můžeš mezi jednotlivá provozní kouzla vložit ještě kouzla pozdržovací, co se v našem případě bude perfektně hodit." „To ano," řekla Hermiona pomalu, uvažujíc nahlas. „Nepředpokládám, že existuje způsob, jak vytvořit nějaké vyšší zaříkadlo o pár slovech, které by spustilo do pohybu celou sérii." „Tak jednoduché to nebude," odpověděla Penelopa. „Bohužel, tady každá podobnost s počítačovým programováním končí. Je samozřejmě možné vynalézat nová zaklínadla, ale netýká se to mnohonásobných složených kroků - ty jsou mnohem komplikovanější než zaříkadlo, které třeba rozetře máslo na chléb. Budeš muset skutečně provést všechny zaklínadla, a to v pořadí, ve kterém chceš, aby následovaly. Čím víc jich bude, tím víc energie tě to bude stát. Doporučuji čokoládu předtím i potom." „Jako nejlepší zdroj energie?" „Asi ne," odpověděla Penelopa, a spiklenecky se na Hermionu zazubila. „Jednoduše mám čokoládu ráda. Začneme po vyučování?" Hermiona odcházela na oběd s pronikavým pocitem, ze Penelopa Clearwaterová, ačkoli s malou schopností řídit studenty, byla velice dobrá učitelka. *v angličtině Oh, frabjous day! – z Alenky v říši divů, konkrétně z části Alenka za zrcadlem a co tam našla, bohužel knížku nemám, tak nevím, jak to správně přeložit