Game [Cz]

49.

Otevřela jsem oči a okamžitě je zase zavřela díky množství světla, které bylo v místnosti, chtěla jsem se přetočit na bok, jenže mi v tom Harryho tělo ležící těsně u toho mého zabránilo, ruce měl obmotané kolem mého pasu a já se konečky prstů jemně dotkla jeho kůže. "Už jsi vzhůru" zašeptal a odtáhl ruce tak, abych se na něj mohla otočit. Nadzvedla jsem se a přetočila se k němu, jeho lehký úšklebek mu hrál na tváři a oči zářily, jeho vlasy, které se točily do lehkých kudrlinek měl rozházené po polštáři. "Dobré ráno" řeknu s úsměvem a znovu si ho prohlédnu, nevím co to se mnou ten kluk dělá, nejradši bych v té posteli zůstala už napořád a zkoumala každý detail jeho obličeje. "Přestaň se na mě tak koukat" zasměje se a jeho ruka popadne polštář, který mě okamžitě zasáhne do obličeje, celým pokojem se roznese náš smích, a já samozřejmě nezůstanu pozadu, sednu si a chytnu polštář, na kterém jsem ležela, zasáhnu ho do ramene, protože se stihne otočit, okamžitě si stoupne a popadne mě za nohy tak, že jsem nucena si znovu lehnout, se smíchem ho pozoruju, každý jeho sval na těle se napíná a jiný zase povoluje, najednou mi přijde, že je tu nějaké horko, když se jeho tělo objeví znovu nad tím mým a já se nemůžu ani pohnou, protože jeho ruce skončili kolem mé hlavy. "Harry" řeknu se smíchem a pohladím ho konečky prstů po tváři. "Tak ty jsi mě zasáhla polštářem jo?" řekne vážně a jednou rukou zajede pod mé tričko, tou druhou zůstává stále podepřený "víš jak to bolelo?" ten jeho hraný, vážný hlas je opravdu vtipný a tak se mé rty zkroutí do lehkého úsměvu. "Ale noták zas taková bolest to být nemohla" chtěla jsem to říct stejně vážně jako Harry, jenže to opravdu nešlo, začala jsem se smát a on popadl mé boky a začal kreslit kroužky po mém horkém těle. Jeho oči se zabodnou do těch mých a jeho úšklebek se najednou zvětší, ví jakou má nademnou v tomhle moc, ví že na každý jeho dotek mé tělo reaguje, ty jiskřičky co vidím v jeho očích bych mohla sledovat denně a to nemluvím o tom jeho úsměvu. Najednou mi dojde, že jeho ruka zajíždí pomalu, ale jistě k jedné jizvě a okamžitě se mi vybaví včerejší rozhovor mezi mnou a Didi, musím mu to co nejdřív říct, jenže nevím jak a popravdě děsila mě myšlenka na to, mu to říct. "Pojď musíme vstávat" řeknu první větu, co mě napadne a lehce ho políbím na rty, jenže on si mě přitáhne blíž a prohloubí tak polibek, když jazykem přejede po mých rtych mám pocit, že se z něj zblázním a on na tom podle mě je úplně stejně, protože cítím jak se zhluboka nadechne. Když se ode mě odtáhne, zadívám se znovu do jeho očí a mám pocit, že vidí skrz mě, jeho ruka přejede po mé tváři a jeho rty se znovu dotknou mých rtů, ale tentokrát je to opravdu krátká pusa a než stihnu něco říct už stojí vedle postele a jde ke své skříni. "Chceš něco půjčit, ať nejsi celý den v tom oblečení?" zeptá se a já se s úsměvem posadím na posteli a pozoruju jeho holou hruď "Jessi hej mluvím na tebe" zasměje se a hodí po mě jeho tričko a tepláky, které dopadnou přímo na mé hlavě. "Díky" zamumlám a znovu na něj pohlédnu "proč jsi vůbec spala v tom oblečení mohla sis to vysvléct" řekne s úšklebkem a já mu jeho úšklebek okamžitě oplatím "spalo se mi dobře, ale teď se jdu přesvléct" řeknu a zamířim do dveří na pravo od postele.

S Harrym jsme prošli ještě náčrty té bomby s jeho lidma, kteří jsou na to odborníci a rozhodli jsme se, že budou pracovat na tom s mými lidmi. Večer jsme sjednali poradu pro oba naše gangy a rozhodli se, že to uděláme u nás, protože k nám do místnosti se vlezlo obrovský počet lidí, byla jsem z večeru opravdu nervózní, protože jsem nevěděla jak to všichni vezmou. Harry mě každou chvíli uklidňoval a já mu za to byla vděčná, milovala jsem jeho přítomnost a hlavně ty jeho úšklebky, které mě celým dnem doprovázely, jeho letmé doteky, když jsme s někým z jeho lidí mluvili, byla jsem překvapená pár rekcemi, když si nás pár kluků s jeho gangu všimlo a usmálo se na něj, tohle jsem opravdu nečekala, že by mě jeho gang hned začal brát.

"Takže se uvidíme za chvíli, musím si ještě promluvit s Didi a Taylerem" řeknu Harrymu a on si mě přitáhne za záda blíž k sobě, dívám se do jeho očí a nedokážu popsat ani jeden pocit, co v nich právě vidím, jeho oči jsou tak tajemné "dobře, budeme přijíždějící postupně, aby se to nikomu nezdálo nějak podezřelé, kdyby nás viděl někdo v takovém počtu u vás" odpoví a rty přejede po mém krku, lehce zakloním hlavu a nepatrný úsměv se mi vykouzlí na obličeji, opravdu z něj zešílím. "Budu muset jít" odpovím šeptem, protože se mi opravdu nikam teď nechce, jenže povinnosti volají a osud nás všech bude v našich rukou. Znovu se mi zadívá do očí a já mám pocit, že nemůžu nic skrývat, jeho pohled je tak intenzivní, připadá mi, že vidí skrz mě, zavřu oči a odstoupím od něj "přestaň se na mě tak dívat" uchechtne se a jeden jeho koutek vystřelí do křivého úsměvu, dobrá opravdu musím zmizet jinak se fakt roztaju. "Jdu tak za chvíli" přistoupím k němu, dám mu tak rychlou pusu jako nikdy a mířím k východu, když otevřu dveře a ocitnu se na čerstvém vzduchu zhluboka se nadechnu, mám konečně šanci pořádně dýchat, protože v jeho přítomnosti to nejde.