Game [Cz]

46.

"O čem to mluvíš?" zeptala jsem se s kamennou tváří a on se jenom ušklíbl. "Neřeknu ti nic dokud se ke mně nepřidáš zlatíčko" z jeho hlasu mi bylo opravdu na zvracení, jak může být někdo tak odporný. "Nepřidám se k tobě, dokud nebudu vědět všechny informace, dokud nebudu vědět do posledního detailu co máš v plánu, tak se k tobě nepřidám" řekla jsem to jasně a pomalu tak, aby mi rozuměl každé zatracené slovo co jsem řekla. "Miláčku jsi na hranicích, nemáš moc nárok si určovat pravidla, ale budiž jednou ti bude vyhoveno" řekl a posadil se na židli hned naproti mně. "Je to jasný a jednoduchý plán Jessinko, za to že mě tam ti parchanti nechali hnít tak dlouho se jim chci pomstít, copak ti to nedošlo?" uchechtne se a pokračuje "Co sis jako myslela, že to nechám tak, jenom mi už k pomstě scházíš jenom ty a tvoje dokonalé myšlení, oba víme, že plánovat a vymýšlet všechny věci umíš nejlíp pouze ty, a za odměnu se tvému gangu nic nestane". V hlavě jsem měla milion myšlenek a já si přála odsud co nejdřív zmizet, opravdu jsem chtěla od toho parchanta odejít, ale předtím mu prostřelit tu jeho odpornou hlavu, jenže na tohle teď nebyl čas, musela jsem začít rychle přemýšlet, znal mě několik let zpátky, takže moje nové nápady a plány nezná, to byla má jediná momentální výhoda. "Jak chceš vyvraždit několik gangů najedou, jak je chceš nalákat zpátky na hranice, tady ti nikdo nikdy nevstoupí" zeptala jsem se výsměšně a vymýšlela můj plán jak toho parchanta dostat. "To bude na tobě má milá, já mám pouze vymyšlené čím je pozabíjím, ale to je dostat na jedno místo je na tobě, jsi přece Jack mocná na to jsi dost, aby jsi tu dostala ostatní" jeho úsměv se zvětšoval a já přešla na jeho hru tak, aby nic nepoznal. "Na hranice nikoho nedostanu, ale šlo by to na místo, které je kousek odsud pamatuješ si ten obrovský dům kousek odstud, pokud to tví lidé zařídí, dostanu tam všechny" usmála jsem se tak, jak jsem to dělávala kdysi, a přesně to ho dostalo, měla jsem ho tam kde jsem chtěla. "Já věděl, že se mi moje Jessinka vrátí zpátky" zasměje se a vstane z židle, taky si stoupnu a oba zamíříme k východu. "Ještě něco" řeknu než odejdeme z jeho v uvozovkách kanclu. "Gang Harryho Stylese, ani se ho nedotkneš a mého taky ne to je má podmínka, pak ti pomohu" řeknu vážně a on na chvíli zapřemýšlí "to beru" řekne a plácne si se mnou "ale nikdo se o našem rozhovoru nedoví, ani tví lidé je ti to jasné?" řekne výhružně a já se na něj podívám s tím jestli si ze mě dělá prdel "neřeknu nikomu nic, pouze se domluvím s Harrym Stylesem co a jak, možná by nám mohl pomoct, ostatní gangy ho stejně serou stejně jak mě" lež, lež, lež, opravdu by mi měli začít platit za mé herecké výkony. "Dobrá, ale jestli se něco dostane ven zemřete všichni a bolestně a ty víš, že já to dodržím" jo jasně prosímtě, pomyslela jsem si a vycházela z tohoto domu, konečně.

Když jsem dojela před Harryho dům, doufala jsem, že mě nezabijou jeho lidé hned u vchodu. Napsala jsem Taylerovi, kde jsem a vydala se dovnitř. "Co tu chceš!" zeptala se jeho ochranka a já se na něj podívala a dala si vlasy z obličeje, nikdo nevěděl kdo jsem, nebo si mysleli, že jsem od Jacka děvka, takže dobrý. "Zavolejte mi Harryho" řekla jsem a oni se na sebe podívali a vytočili jeho číslo. "Šéfe je tu nějaká holka, chce s váma mluvit" řekl a poté se odmlčel "jméno!?" řekl nasraně směrem ke mě a já mu s falešným úsměvem odpověděla. "Dobře" řekl a položil telefon "můžete jít dál" řekl a pustil mě dovnitř. Rozhlédla jsem se po místnosti a zarazila jsem se u schodů, kde scházel Harry a nějaká blonďatá holka, která vypadala jako ta největší děvka, kterou jsem kdy viděla, nevkusné modré kouřové stíny, špatně vyperoxidované vlasy a její oblečení se dalo přirovnat ke kuse hadru. Žárlivost se dostavila hned když se k němu přiblížila blíž a chytla ho za ruku, jenže Harry se jí lehce vykroutil a zadíval se na mě, teda spíš na můj nasraný obličej. "Ahoj" řekl s lehce nervózním úsměvem "víš co, jdu a nechám tě dodělat zřejmě to, co jsi měl v plánu, přijdu jindy" řekla jsem a než jsem stihla odejít tak mě chytl za ruku. "Běž!" řekl té holce a ta se okamžitě vydala k východu, tohle bude ještě hodně zajímavé. "Žárlíš?" zeptal se těsně u mého ucha a já pocítila jeho teplý dech na mém krku, moc dobře věděl co právě dělá a taky se mu to dařilo. "Nech mě jít, běž si dodělat tu holku" řekla jsem odměřeně a on se jenom zasmál "nežárli" řekne a otočí si mě k sobě. "Na co bych žárlila na tu nádheru" zasměju se a on také. "Je to moje známá Jess", jeho slova mě dost zarazí a já se začnu cítit dost trapně. "Sorry" řeknu a radši se na něj ani nepodívám. "Radši mi dej pusu" řekne a já se s radostí přitisknu rty na ty jeho.