Game [Cz]

44.

Světlo mě udeřilo do očí, když jsem je otevřela, takže jsem je musela zase hned zavřít, hlava mě nehorázně bolela a nebylo mi nejlíp, když jsem konečně otevřela znovu oči, rozhlédla jsem se kolem sebe, byla jsem v mém pokoji na posteli, ale Harry tady nebyl. Najdenou mi došlo co se stalo, musela jsem omdlít, vstala jsem a šla do kuchyně, jenže když jsem scházela schody uslyšela jsem hlasy všech, byl tam Tayler, Didi a Harry, neslyšela jsem co říkali, ale potřebovala jsem vědět co řeší. "Jess co tu děláš, máš ležet v posteli!" jo Tayler se o mě vždycky hodně bál, ale nic mi nebylo, cítila jsem se líp. "Jsem v pohodě, co tu řešíte?" věděla jsem, že se to bude týkat Alexe, ale ani jeden mi ho nechtěli připomínat "tak řeknete mi to někdo?"  fakt mě štvalo, když mi lidi neříkali věci narovinu, chtěla jsem vědět co zatím vymysleli, Harry slyšel co mi Alex říkal a určitě to řekl i jim, takže jsem chtěla větět co bude dál, i když jsem se už rozhodla, za Alexem půjdu sama na hranice, nikdo kromě mě nepůjde, nemůžu ohrozit jejich životy, byla bych sakra sobecká, kdybych je tam nechala jít. "Pojď nahoru si lehnou Jess" řekne Harry místo odpovědi a já se na něj  naštvaně podívám "vím, že jste řešili Alexe, ale ať jste vymysleli cokoliv jdu tam sama bez vás" řekla jsem rozhodně a za to jsem si vysloužila jejich smích. "Ty jsi se totálně zbláznila že?" řekne naštvaně Diana a já se na ní tentokrát podívám tak, aby pochopila, že jsem si srandu rozhodně nedělala. Viděla jsem, že se mnou ani jeden nesouhlasí, jejich naštvanté výrazy o tom vypovídaly dost, ale věděli, že když se rozhodnu nějak jednou, tak to tak taky bude. "Pojď nahoru Jess, potřebuješ si ještě odpočinout" promluví znovu Harry. "Didi mohla by jsi večer na devět svolat všechny z gangu do hlavní místnosti bude schůzka" Diana pouze kývne hlavou a já se s Harrym vydám do patra, jenže mě zastaví Taylera hlas "Jess můžu s tebou mluvit sám?" zeptá se mě a já se jenom nechápavě otočím, protože mě překvapí jeho hlas, nedokážu popsat co jsem to v jeho hlase zaslechla, ale jenom jednou jsem ho takhle slyšela mluvit. "Běž do dolního kanclu hned přijdu" řeknu pouze a otočím se na Harryho "běž do mého pokoje dojdu za tebou" řeknu s lehkým úsměvem a jdu za Taylerem, když za mnou zavře dveře posadím se naproti němu do křesla. "Co se děje?" zeptám se a zkoumám celou jeho tvář, jenže mi to je k ničemu, tentokrát jeho maska z obličeje nezmizela, takže nemůžu vědět, co cítí. "Ty se mě ještě ptáš Jess? Je zpátky člověk, který zabil skoro celý otcův gang, který otrávil ten den několik dalších gangů, co tam byli a ty se ptáš co se děje" byl to tentokrát chlad v jeho hlase co mě zasáhl nejvíc, nechtěla jsem si to připomínat, nechtěla jsem o tom mluvit, ale musela jsem to dořešit s Taylerem, nikdy jsme o tom pořádně nemluvili. "Jsem z toho taky v prdli nemysli si, nechápu co tu chce, nechápu jak se tady přes celosvětové hlídky vůbec dostal, proto tam musím jít sama, nemůžu připustit, aby se někomu něco stalo, opravdu to nedokážu, musím jít sama a vím, že se ti to nelíbí, ale jediný ty jsi tam byl, jedině ty víš co se tam opravdu odehrálo, a proto musíš chápat, že tam chci jít sama, nemůžu na to místo poslat další lidi, cítila bych se hrozně, nemohla bych riskovat, že se tam zítra někomu něco stane" oba jsem potichu, vidím tu bolest, co skrývá, je mi ho tak líto, od té noci neviděl svou rodinu, od té noci neviděl nikoho z jeho gangu a přátel. "Pojď sem" zašeptám a Tayler mě obejme kolem pasu, ta noc nás dala dohromady, jsme jako bratr a sestra, a tak to bude vždycky, opravdu ho mám moc ráda, je nedílnou součástí mého života. "Mám tě rád" zašeptá mi do ucha a já si ho přitáhnu ještě víc k sobě. "Já tebe taky, nějak to všechno zvládneme" promluvím potichu tentokrát já "jo zvládli jsme to jednou zvládneme to znovu, a tentokrát ho zabiju" bolest v jeho hlase mě ničila, ale musíme být silní, musíme to všechno zvládnout.

"Jess, Taylere?" hlas Diany se rozezní za dveřma a my se od sebe pomalu odtáhneme, Tayler mě ještě políbí do vlasů a oba se vydáme ke dveřím "jak vám je?" zeptá se nejistě Didi a ona se na sebe pouze s lehkým úsměvem podíváme, "bude nám skvěle až chcípne" promluví Tayler a Didi chápavě přikývne, Tayler si jí přitáhne k sobě a ona ho obejme, jsou spolu sakra roztomilí a já nemůžu být šťastnější, když ty dva vidím spolu, dokonale se k sobě hodí "jdu nahoru za Harrym uvidíme se večer kolem deváté hodiny" řeknu a zmizím v na schodech.

Když jsem vešla byl otočený zády ke mě, jeho svaly byly naplé neviděla jsem mu do tváře, ale byla jsem si jistá, že přemýšlí, pomalu jsem zavřela dveře a došla až k němu, objala jsem ho kolem pasu a opřela si hlavu o jeho záda. "Na co myslíš?" zeptám se po chvíli a on se ke mně pomalu otočí jeho ruce popadnout mou bradu a rty se jemně dotkne těch mých, zhluboka se nadechnu a přitáhnu si ho ještě blíž k sobě "nad tebou, nad tím jaké mám štěstí, že jsme se navzájem nezabili, protože jinak by bylo po všem a já bych nikdy nepoznal tebe" hleděla jsem mu do očí a přemítala si jeho slova dokola "mám tě ráda Harry" zamumlám a zabořím mu hlavu do hrudi "to já tebe taky Jess, a omlouvám se ti, za to co jsem řekl" sklopí pohled k zemi a já nad tím jenom mávnutím rukou, že je to v pohodě, nevím jak dlouho tady spolu stojíme, ale je to sakra příjemné "pojď si lehnout" zamumlá a já pouze přikývnu k souhlasu a oba se vydáme do postele. Harry hladí mou tvář a já zkoumám každý detail jeho obličeje, zas a znovu nacházím detaily, které jsme předtím neviděla a tentokrát si všimnu malinké jizvy pod jeho uchem, vypadá, že to byla sakra hluboká rána až možná moc "dej mi pusu" zamumlá najednou Harry a já bez zaváhání popadnu jeho tvář a políbím jeho jemné rty.