Game [Cz]

36.

Jeho muži mě nechali projít až ke vchodu bez zbytečných keců, protože už mou tvář znali, takže už jsem jenom doufala, ať je Harry doma. "Co tu děláš květinko?" zeptal se mě jeden starší pán co tu hlídal hlavní vchod. "Za Harrym je doma?" můj hlas zněl až moc sladce a to mi přišlo dost odporný. "Zavolám ho" mezitím co vytočil Harryho číslo a zavolal mu jsem se rozhlédla kolem, každý u mužů mě koutkem oka pozoroval, nevím jestli to bylo těmi uplými kalhoty co jsem měla na sobě nebo tím, že mě prostě hlídali. Z mého přemýšlení mě vyrušil hlas Harryho. "Co tu sakra děláš Laro" řekl mrzutě a zatáhl mě do domu. "Chtěla jsem tě vidět, už je to nějaká doba" usmála jsem se na něj a prohlédla si jeho tvář, asi jsem si toho nevšimla, ale někdo z jižanů mu musel rozříznout obočí, protože v něm měl teď stehy, ale ty nešly skoro vidět.

"Nemám na tebe náladu dneska, navíc za chvíli odcházím" řekl a ani se na mě nekoukl, což bylo celkem zvláští. Odešel mi z dosahu a já jsem zmateně stála na místě, myslela jsem, že bude rád když Laru uvidí, ale tentokrát byl opak pravdou, rozešla jsme se za ním a on se zastavil před svou pracovou, takže jestli se mi podaří tam dostat, bude to dobré. "Kam za chvíli jdeš?" zeptala jsem se nenápadně  a vydala se za ním rychle do jeho pracovny než mi zabouchne dveře před nosem. Chtěla jsem se tu rozhlédnout, jenže jeho ruce si mě stáhly tak, že jsem na něm teď seděla. "Není tu nic pro tebe na vidění" zašeptal mi varovně do ucha a pak se odtláhl. "Kam jdeš za chvíli Harry?" zeptala jsem se ho znovu a on se na mě otráveně podíval. "Na párty Laro takže bych byl rád kdyby jsi zmizela, musím něco dodělat" takhle se ke mě ještě nechoval a já to nechápala. "Scházíš se s někým jiným?" přejela jsem prsty po jeho krku a čekala na odpověď. "Myslím, že do toho ti nic není" otrávenost v jeho hlase byla značná. "Dobře tak já půjdu" řekla jsem a zvedla se z něj, ale když jsem byla u dveří Harryho hlas mě zastavil, myslela jsem, že si to rozmyslel, ale to jsem se mýlila. "Už se sem nikdy nevracej Laro, mí muži tě tu už nikdy nepustí a pokud se tu budeš snažit dostat tak ti ublíží" celou tu dobu se mi koukal do očí a mnou projela husina, protože sakra ten jeho hnusný hlas mě naprosto děsil. "Zase mě odháníš?" zašeptala jsem do ticha a on se zasmál "mám někoho jiného Laro a ty jí nesaháš ani po kotníky" zarazila jsem se a řekla tu největší kravinu, jakou jsem mohla v tuhle chvíli říct, jenže moje zvědavost mě přemohla. "Jo a koho Jessicu?" tak teď jsem to nebyla jenom já kdo po téhle větě ztuhnul, Harryho záda se napjala a čelist ztvrdla. "Jak o Jessice do prdele víš?" zařval tak, že to musel slyšet celý barák. Ty dveře co byly za mnou jsem rychlostí blesku otevřela a vyběhla ven, samozřejmě on běžel za mnou "stůj Laro nebo střelím" zařval znovu, ale jelikož jsem měla náskok vyběhla jsem z baráku a zaběhla do hlubokého, černého lesa.

Byl stále někde za mnou a to už jsme běželi nějakou tu půl hodinu už, byla jsem dobrá ve vytrvalosti, ale tady jsem se musela proplétat mezi stromy a přeskakovat větve stromů a to byla teprve makačka v téhle rychlosti, musela jsem se ho nějak zbavit, nevím jak bych mu to vyvětlila, jelikož jsem věděla, kde se přibližně nacházím zahla jsem do prava a běžela k rozpadlému mostu, jestli se mi přes něj podaří dostat Harry by mě neměl dohnat, protože jeho ten most neunese.

Když jsem k mostu doběhla byl v naprosto hrozném stavu, visel nad propastí, do které když spadnete, nemáte šanci přežít, protože dole jsou kameny ostré jak nože. Zhluboka jsem se nadechla, tohle by mohla být moje poslední cesta, stačí zaváhání a jsem mrtvá. Chytla jsem se provazu, který byl na pravé straně mostu, prkna se začaly hýbat z jedné strany na tu druhou, krví mi koloval adrenalin, našlápla jsem podruhé a prkno pod nohama mi prasklo, rychle jsem skočila na to další a šla dál, to praskání a křupání pod mýma nohama mě dovádělo k nejistotě, byla jsem v půlce, když jsem za sebou uslyšela zastavující se kroky. "Kurva Laro, kam jsi to vlezla" zařval na mě a já se pomalu otočila s úsměvem na tváři. "Utíkám Harry, musím se nějak dostat pryč od tebe" zasmála jsem se a otočila se zase zpátky. Udělalal jsem asi tři kroky, když jsem ucítila, jak se most nebezpečně prohnul. Pohlédla jsem na Harryho, který stál na začátku mostu a mnou projela vlna nejistoty. "Harry vypadni z toho mostu" tentokrát to nebyl hlas Lary, ale můj, neuvědomila jsem si to a Harry si toho samozřejmě všiml. "Ten hlas, kdo k sakru jsi?" zeptá se mě naštvaně a udělá další tři kroky dopředu, noha mu podklouze a mě se zastaví srdce, noha, která mu proklouzla mezi prkny visí z mostu a on bolestivě křiví tvář, to prkno mu muselo rozřezat nohu. "Zvedni se sakra!" křiknu na něj, když vidím jak mostu kolem něj začíná praskat a lana povolovat. "Vypadni z toho mostu!" křikne na mě zpátky a já to už nevydržím se na něj dívat, stačí pár minut a Harry skončí na kamenech. Rozběhla jsem se k němu ve chvíli, kdy se konečně postavil na nohy. "Pojď!" podepřela jsem ho a i s ním se rozběhla pryč z toho prokletého mostu". Stačilo jenom pár kroků, aby konečně stáli na tvrdém povrchu, opravdu jenom pár když jsem to ucítila, jak lana na druhé straně zapraskaly, Harry nestihl nic udělat, jenže já ano, rukama jsem ho strčila tak, aby dopadl na hlínu, která byla před mostem, stihl se otočit, v jeho očích byl strach a já se na něj prostě jenom usmála, to bylo poslední co jsem z jeho obličeje viděla.