Game [Cz]

39.

Když jsem vystoupila z auta čakal před domem celý můj gang, jen aby viděli, že jsem v pořádku, jenže zděšené výrazy nešly přehlédnout, když viděli, že v pořádku nejsem, Alex mě podepřel a my se spolu vydali do domu. "Děkuji, že jste se přišli podívat, jak mi je, mám pár zranění, jinak jsem v pořádku, most v lese, je zničený uvolnily se tam provazy, když jsem přes něj přecházela, takže tam nikdo nechoďtě" řeknu a atmosféra ve vzduchu se trochu uvolní. Ve dveřích už na mě čekala Didi a Tayler jejich pohledy byly plné strachu. "Jsem v pohodě lidi, uvolněte se trochu" usměju se lechce a poděkuju Alexovi, který mě k nim odvedl. "Co jsi do prdele prováděla" řekne naštvaně Tayler a podepře mě. "Ty lana praskly, nemohla jsem za to" zasmála jsem se a oba se na sebe podívali. Otevřeli dveře do mého pokoje a já si sedla konečně do své pohodlné, měkké postele. "Volal nám Jess" řekna Tayler a zavře dveře do pokoje, aby to nikdo kromě nás tří neslyšel. "Kdo, Zyan?" zeptala jsem se nechápavě, protože nikdo jiný to být nemohl. "Jo, můžeš mi vysvětlit jakto, že ten to o Laře ví a Harry ne?" vůbec se mi to teď vysvětlovat nechtělo, ale tak co mi zbývalo.

"Prostě, zachránila jsem Zyana s váma ten den, kdy jižané napadli Harryho gang, takže mi Zyan řekl, že mi tom dluží" řekla jsem jednoduše a lehla. "Fajn a můžeš mi říct, co se k sakru stalo, že vypadáš takhle" přísný hlas Didi mě překvapil, ale chápala jsem to, prostě se o mě báli. "Takže v roli Lary, jak jsem došla k jeho domu, byl chladný a odmítal se se mnou bavit, když jsem mu řekla, že odejdu, řekl mi, ať už se nevracím a prohodil něco skrz to, že má někoho jiného, než jsem si to uvědomila, tak mi z pusy vylétlo, mé jméno a prostě chtěl zjisti z kama Jess znám, takže jsem se rozběhla do lesa a on běžel za mnou, když jsem doběhla k tomu mostu pomalu jsem se přes něj vydala, jenže Harry byl tak naštaný, že se vydal za mnou, jenže jeho váhu to neuneslo a tak mu noha projela mezi prkny a pěkně mu jí pořezala, takže jsem odšla k němu a pomohla mu, aby jsme se z toho mostu už dostali, bohužel jsme na ty staré lana byli moc těžcí, takže když jsem uslyšela praskání tak jsem Harryho strčila tak, aby spadl na zem přes most a se mnou prostě spadl, držela jsem se, ale popálilo mi to dlaně, když jsem se snažila vylézt tak jsem se opřela o prkna, která ještě nespadla dolů, no a ve zkratce, když to poslední lano ruplo, tak to šlo rychle a Harry pak zavolal jeho lidi, kteří mě vytáhli nahoru, protože já strácela vědomí" řeknu a oba na mě hledí, jak kdybych spadla z višně. "Takže jednoduše, zachránila jsi Harryho" zeptal se Tayler a já pouze kývla hlavou, i když pochybuju, že to viděl, protože moje hlava se teď nacházela mezi všemi polštáři na mé obrovské posteli.  "Hrozně jsme se báli, když Zyan mluvil a řekl mi o tom, že ví kdo jsi, mysleli jsme, že tě tam budou držet Jess" slyšela jsem v jejím hlase strach a cítila jsem jak si sedla vedle mě na postel a Tayler ke mě taky došel. "Řekneš mu to?" zeptali se mě oba dva najednou a já se tomu musela zasmát, ti  dva byli opravdu roztomilí. "Já nevím, nechci ho naštvat" zašeptala jsem a zvadla se tak, abych na ty dva viděla. "Zavolám naše zdravotníky, podívají se na tebe a pak si odpočiň" řekne Didi a oba se na mě lehce pousmějou, to jim oplatím a oni odejdou z mého pokoje.

Opravdu nevím jak dlouho jsem spala, ale asi to muselo být už několik hodin, protože byla tma, typovala jsem, že bylo po půlnoci. Zvedla jsem se z postele  a zamířila do koupelny, když jsem se na sebe podívala, byla jsem zděšená, protože můj obličej byl v hrozném stavu, tváře odřené, rty popraskané a na čele krvavé šrámy, které byly ale už světlejší. Díky zdravotníkům, které za mnou Didi poslala jsem se cítila mnohem líp, protože než jsem šla tak mi ty záda něčím namazali a já cítila jak se rány díky tomu hojí. Vysvlékla jsem si oblečení a zalezla do sprchy, musím říct, že už opravdu dlouho jsem neměla žádné vážné zranění a tohle bylo po dlouhé době co jsem si něco sama způsobila. Když jsem vylezla ze sprchy, zabalila jsem se do ručníku a vlezla si do pokoje pro oblečení, hodila jsem na sebe dlouhé černé triko na spaní a kraťasy. Když jsem šla vrátit ručník do kuchyně můj telefón začal vyzvánět. Zarazilo mě, ale neznámé číslo, které se na obrazovce ukázalo, protože já měla všechny uložené. "Prosím?" řekla jsem do telefonu a hlas, který se ozval na druhé straně mě překvapil."Potřebuju s tebou mluvit Jess" Harryho hlas v telefonu zněl opravdu naléhavě a já byla zmatená tou naléhavostí "co se stalo?" zeptala jsem se znovu a na druhé straně bylo najednou ticho "co se sakra stalo Harry?" netrpělivost v mém hlase byla už patrná "můžu za tebou přijít Jess teď hned?" byl opravdu naléhavý a já se začínala bát co se stalo "dojdi, půjdu říct mým mužům ať tě nechají projít" "ne Jass ty to nechápeš, prostě tohle nemůže nikdo vědět" zašeptal znovu a já opravdu začínala mít pocit, že s ním není něco v pořádku. "Jedině oknem Harry" zašeptala jsem a podívala se z okna "budu u tebe za dvacet minut", řekl a než jsem stihla odpovědět típl mi to.