Game [Cz]

40.

Převlékla jsem se tak, aby oblečení zakrylo všechny mé šrámy, nanesla jsem si make-up na tvář a na rty balzám, přes který nešly ty rozpraskané rty vidět. Zamkla jsem můj pokoj a zhasla světla, aby všichni věděli, že zde nemají chodit, protože když zhasu, nikdo do mého pokoje nemůže, takže jsem nechala rožlou malou lampičku a sedla si na postel. Zrovna mi na mobilu zapípaly nové zprávy, které televize vysílala, ale na tohle jsem momentálně náladu neměla.

Zvuk klepající na okno nešel přeslechnout. Pomalu jsem se zvedla, zhluboka se nadechla, protože ty záda mě bolely a zakryla bolest v mém obličeji. Došla jsem k oknu a otevřla mu, když vstoupil do pokoje zatajil se mi dech, vypadal jako by se mu vůbec nic nestalo, viděla jsem že na nohu došlapuje nejistě, ale určitě to nevypadalo tak, že by jí měl zašitou. "Jessico" pozdravil mě a kývnul mi hlavou. "Harry co potřebuješ?" zeptala jsem se zvědavě a znovu si sedla na postel tak, abych mu viděla přímo do obličeje. "Potřebuju vědět, jaké papíry se to snažíš celou dobu získat" zašeptal a já na něj překvapeně pohlédla. "Ty to opravdu nevíš Harry!" řekla jsem naštvaně a on se na mě zvláštně podíval, nemohla jsem říct, jaký to byl pohled, nepoznala jsem to. "Jessico jde o hodně mohla by jsi mi to říct na rovinu" řekl teď naštvaně on. Hladěli jsme si navzájem do očí a ani jeden z nás nic neříkal, nezmohla jsem se na žádná slova, byl to hrozně divný pocit co jsem teď cítila, jako by se všechno z minulosti vrátilo teď zpátky. "Jestli tohle je nějaká hra tak vypadni" řekla jsem hrubě a on ke mně přišel co nějblíž a já byla nucena mu pohlédnout do očí. "Jess jestli mi to neřekneš, nemůžu já říct proč jsem tady, ale jestli se to nedovíš stane se opravdu něco zlého". Říct, že jsem se po těchto slovech cítila klidná?, ani náhodou něco v jeho hlase mě děsilo, mluvil vážně a potichu. "Ty papíry o mých rodičích" zašeptala jsem mu do tváře a já viděla v jeho obličeji jak se mu ulevilo, že jsem mu to řekla. "Došlo mi, že jsi Jack, Jess a musím uznat, že to byl sakra dobrý nápad to po celou tu dobu maskovat, nemohl jsem na to přijít, až jsem si dal všechny papíry, informace a další materiál dohromady došlo mi to" jenom jsem se na něj ušklíbla, protože mu to trvalo celkem dlouho. "Tvoji rodiče nebyli zabití mými předky ani lidmi z mého gangu, ale lidmi s Qeti, kdysi s mým otcem pracovali, jenže Jess oni ho zradili" řekne se zoufalostí v hlase a pokračuje dál "bylo mi 7 když mě otec trénoval, uměl jsem toho hodně, jenže tomu co se stalo jsem zabránit nedokázal" projížděla mnou bolest, ty slova, která říkal a ta bolest, co z jeho úst vycházela mě totálně odrovnávala, tohle musí být jeho začátek příběhu. "Z kama máš ty informace o mé rodině?" zeptala jsem se ho a podívala se na zeď. "Od mala, od té doby co se všechno posralo, jsem dával informace dohormady, mám na to nejlepší lidi z celého světa najal jsem si je a oni mi ani ne před hodinou volali a ukzovali mi všechny důkazy, papíry a informace co za několik let posbírali, nevěděl jsem, že ti muži zabili tvé rodiče, jenom jsme měli informace, že vůdci tvého gangu byli zabiti a měli malou holčičku, která tajně zmizela a nikdo nikdy nedopátral kam, pak jsem viděl fotku, jeden z mých lidí sehnal tvou starou fotku a když jsem se na ní podíval, bylo mi jasné že jsi to ty, a tak mi to došlo" šáhl do kapsy u kalhot a vytáhnul zmuchalný kus fotky, který mi předal. Chvíli jsem se dívala pouze na něj, neměla jsem odvahu se na to podívat, nechtěla jsem zažívat tu bolest znovu, jenže já musela, musela jsem vědět, jestli je to opravdu fotka, na které jsem já a ne nikdo jiný, pomalu jsem ten malý zmuchlaný kousek rozdělala a pohlédla na černobílou fotku, z očí se mi spustily slzy, byla jsem tam já, vedle mě stál otec a objímal mou maminku, oba mě drželi za ruce a já začala hlasitě vzlykat, nešlo to zastavit, ta fotka byla jedna ze tří, které jsme nafotili, myslela jsem si, že všechny fotografie byly spáleny. "Jess, notak podívej se na mě" nemohla jsem, pouze jsem seděla na posteli a koukala na fotku, kde se nacházely osoby, které jsem ztratila tou nejhorší možnou variantou. "Jessico" promluvil na mě znovu Harry a sedl si vedlě mě. "Vždy jsem si myslel, že tví rodiče nesnášeli ty mé, že naše gangy byly vždy proti sobě, jenže to oni udělali tak, aby to tak vypadalo, aby se naše gangy začaly nesnášet". Nemohla jsem tomu uvěřit, celou dobu, jsem si myslela, že to Harryho rodiče zabili ty mé, celou dobu žijeme oba dva v naprosté lži. Harry viděl jak jsem z těch informací v prdeli a já viděla, že jeho to taky hodně zasáhlo. "Musíme něco udělat Jess, až přijde ten správný čas musíme je jít zabít, oba naše gangy, musíme říct, co se kdysi stalo a jak to vlastně všechno bylo" řekne a obejme mě já naposledy prohlédnu fotku a poté si jí dám do šuplíku vedle postele. "Co když už je pozdě Harry, vím, že nikdo kromě Didi a Taylera neví kdo jsem, všichni si mysleli, že malá Jess byla unešena a poté také zabita, ale lidi z Qeti jsou sakra nebezpeční" zašeptám a opřu si hlavu o jeho rameno. "Zabili mé rodiče Jess, přímo předemnou mého otce podřezali, když vcházel do dveří své kanceláře, drželi mě tam, bylo jich na mě příliš nedokázal jsem se ubránit, drželi mě tak, abych ze sebe nemohl vydat ani jedno blbé slovo a když otec vešel a zahlédl mě, chtěl vytáhnout zdraň, samozřejmě za ním byla ochranka, jenže jich bylo tolik, že by se jím nedokázal ubránit nikdo, chytli otce tak, aby klečel přímo naproti mně a já se mu díval do očí, pamatuju si jak mu něco zašeptal do ucha a podle pohledu, který se mu objěvil na tváři jsem věděl, že se něco stane, jeden z těch chlapů přišel k němu a nožem mu začal přejíždět po rukou, jenže to otec jako by nevnímal a začal na mě mluvit, i když jeho rány byly hluboké, pamatuju si jeho slova, které dávaly jasně najevo, že mě s matkou miluje, že se nikdy nesmím vzdát a že pomsta za několik let bude má, pamatuju si jeho poslendí úsměv, který stihl na tváři udělat dřív než jeho tělo, padlo bezmocně k mým nohám" brečela jsem celou dobu co mi to říkal jsem slzy zas nemohla zastavit.