Game [Cz]

41.

Z jeho očí tekly také slzy, nezvládala jsem se na něj jenom dívat, vstala jsem a posadila jsem se na něj tak, abych ho mohla obejmout a už nikdy nepustit od sebe. Brečela jsem a Harry začal vyprávět dál. "Když mě ti zmrdi pustili a já se rozbrečel na místě a objal otcovo nehybné tělo na zemi, začali se tam všichni smát, a ten čurák, který otce podžezal naznačil, ať mě znovu chytí, nemělo cenu se bránit, protože obklíčili celý zatracený barák, lidé z gangu měli ten den velice důležité jednání, takže byli skoro všichni pryč a na ochranku, která byla všude po domě toho bylo moc, když mě chytli a postavili před něj plivnul jsem mu do toho jeho zatraceného obličeje, protože se stále smál, jenže ho to naštvalo natolik, že noži přejel po mém těle, poté mě odvedli dolů a já viděl svou matku jak jí tam drží, nebyla z mafie, nikdy neuměla bojovat, takže se bohužel ubránit nemohla, několikrát jsem se snažil vyškubnout, abych jí pomohl, ale to se mi nedařilo, byl jsem v té době moc malý na to, abych se ubrálil, abych jim dokázal ublížit tak, jak oni mně, znásilnili mou matku Jess, přímo předemnou, několik chlapů najednou a ona trpěla, tak hrozně moc trpěla a já jí nedokázal pomoc, křičela na mě, že všechno bude v pořádku, snažila se skrýt tu bolest, ale to se jí nepodařilo, poté co se to stalo, jí probodl, chladnokrevně mi zabil oba rodiče přímo předemnou, poté si mě chtěli odvést, jenže ten chlap co všechno způsobil ještě něco hledal v otcově kanceláři, takže mě zamkli do ložnice rodičů a tři lidi zůstali před dveřma, nikdo nevěděl, že v našich ložnicích byly tajné východy, které vedli do podzemí, z otcovy skříně jsem vzal pistol a dva nože, lehce jsem potáhl za knihu a otevřela se mi cesta ven, když jsem vstoupil a nastoupil do výtahu, který mi osnímal obličej a díky tomu se i rozjel, jsem se dostal do podzemí, utíkal jsem, protože jsem neměl moc času, ale musel jsem se dostat k nejlepšímu otcovu kamarádovi, ale po nějaké půl hodině běhu jsem ulyšel kroky za sebou a ten jeho zpropadený smích. Řval na mě, ať zastavím, že mě stejně chytí, jenže to se pletl, za běhu jsem vytáhnul zbraň a střelil dva jeho chlapy přímo do hlavy. Setřásl jsem ho a rychle nastoupil do výtahu, který patřil Trevisovi, kamarádovi mého otce, jenže než se zavřely dveře tak tam stačil dát ruku a střelit mě do nohy, jenže po tom všem jsem se nehodlal vzdát, určitě ne tomu zmrdovi, výtah byl stále přivřený díky techologií, která tam byla nastavena, pamatuju si jeho obličej, když jsem vzal nůž a rozříznul mu celou pravou část obličeje než stačil něco udělat střelil jsem ho a on spadl k zemi, rychle jsem kódy zablokoval výtah a dojel do kanclu Trevise" dořekne Harry a já cítím v mém těle takový nával bolesti jako ještě nikdy jindy. "Je mi to líto Harry, tak hrozně moc"

Prostě jsme spolu leželi v posteli a drželi jeden toho druhého u sebe, pomalu jsem se uklidňovala, jenže tohle ve mně zanechalo další ránu, nechápu, že tak malému chlapci mohli znásilnit a zabít matku ve stejný den, kdy zabili jeho otce přímo před jeho očima, chápala jsem jakou bolest v sobě musí nosit, měli jsme tak podobné příběhy, že mě to až děsilo. "Pomstíme se, ten zmrd chcípne tak bolestivě jak nikdo jiný" zašeptala jsem do ticha a on přikývl hlavou k souhlasu. "Zítra svolám mé lidi na poradu, všechno jím vysvětlím uděláme tréningy dohromady, ať si na sebe začnou zvykat a spolupracovat spolu, až budeme dostatečně silní zaútočíme na ně, ani jeden člen Qeti nezůstane naživu" řeknu odhodlaně a posadím se tak, abych se mohla podívat z okna na nebe "pomstíme tvé i mé rodiče",  zašeptám a on mi v tom okamžiku lehce přejede prsty přes tvář, tak abych se mu dívala do tváře. "Neříkej o tom nikomu, můj příběh je stejně tajný jak ten tvůj" jenom přikývnu a kouknu na jeho rty, najendou to byla neuvěřitelná potřeba, která pohltila mé tělo, chtěla jsem jeho rty cítit na těch mých potřebovala jsem to, potřebovala jsem jeho, otevřel se mi a to pro mě znamenalo všechno. "Udělej to" zašeptal mi do tváře a já už na nic nečekala natiskla jsem rty na jeho a konečně se cítila zase celá, odevzdávala jsem do toho polibku všechno, všechnu bolest, všechno zklamání a všechny city k němu, jeho ruce chytly mé boky a on si mě pomalu vysadil na sebe, tak, abych na něm seděla obkročmo. "Zbožňuju to, co se mnou děláš Jess, jsi kouzelná" zašeptá mi do rtů a přesune se zpátky na můj krk, otočí nás tak, abych ležela pod ním, koukla jsem se mu do očí hned co zvedl hlavu, ta barva, milovala jsem jí, ten kluk mě dostával do kolen. Přitáhla jsem si ho za krk k sobě a znovu políbila jeho rty, když mu ruce začaly bloudit po mém těle mohla jsem se zbláznit s pocitu, co mi způsoboval, jenže to bylo klepání na dveře, co nás vyrušilo odtrhli jsme se od sebe, když s klikou někdo několikrát pohnul. "Jess sakra jsi v pohodě!" zabušila do dveří Diana a já v tu chvíli myslela, že jí uškrtím. "Jo jsem v pohodě" křiknu na zpátek a doufám, že odejde, jenže její hlas se ozve znovu "okamžitě mi otevři ty dveře jinak je s Taylerem vykopneme"křikne a já se Harrymu nechápavému obličeji musím zasmát, když slyší Didi hlas. "Asi půjdu" zašeptá mi do rtů a vstane. "Ne" řeknu když chce vylézt z okna, on se zastaví a pohlédne na mě. "Jessico!" "Kurva Didi počkej chvíli" zařvu zpátky a zatáhnu Harryho za ruku tak, abych ho měla u sebe. "Chci tě tu celou noc u sebe Harry prosím zůstaň" požádám ho a on se lehce usměje, pohladí mě po tváři a přikývne. "Máš deset sekund jinak ty dveře vykopneme!" ta holka si prostě nedá pokoj. Oba se tomu zasmějeme a když mě Harry chytne za ruku, tak se oba vydáme ke dveřím, zadám kód a dveře se otevřou, stojíme spolu ruku v ruce, těsně vedle sebe, když Diana s Taylerem už chtějí po mně řvát, tak se zarazí a čumí na nás jak kdyby jsme byli zcela jiní tvorové mimo tuto planetu.