Byla, je a bude jen loutkou. Postavička na šachové desce s tím problémem, že o svých krocích nerozhoduje. Byla poslední svého druhu, možná už teď nežije...
Nejkrutější, bezcitný, chladný, výbušný a hrůzostrašný Alfa smečky Dark moon. Už dlouhou dob...
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
CELÝ PŘÍBĚH NAJDETE NA MÉM BLOGU A ODKAZ NA NĚJ JE NA MÉM PROFILU, PROTOŽE SEM NEJDE VLOŽIT
Naše pohledy se střetly a já se topila v tom jeho uhrančivém pohledu, černé srsti, jako noc. Mohutný stín se schovávala za malými keříky, které tu byly všude okolo. Bylo to celkem komické, velký vlk jako on krčící se za keříky snažíc se stát neviditelným.
Mé srdce vynechalo pár úderů... . Všechno se rozplynulo jako pára nad hrncem a já vzpomínala na ten jeho uhrančivý pohled, pohled lovce. Pohled, pod kterým jsem si přišla jako kořist, jako obětní beránek. JEHO obětní beránek! Mé srdce se rozbušilo, jako by mi mělo vyskočit z hrudi...
Pomalu jsem začínala mít mžitky před očima. Nevěděla jsem, jestli ten krásný vlk byl jen výplodem mé fantazie nebo to bylo reálné.....
Udeřil mi další ránu do žeber. Chtěl ukončit můj život za neuposlechnutí jednoho z jeho nesmyslných rozkazů. Chvíli na to ho, ale někdo srazil k zemi. Ránu schytala jen má potrhaná křídla a já slyšela jak v nich praskla další kost. Bolest projela mým tělem a já znovu sletěla k zemi na prašnou lesní cestičku.
Mým tělem projela větší vlna bolesti. Už jsem dál nemohla, ale přece jsem se ze svých posledních sil pokusila postavit a utéct co nejdál. Tohle byla šance, která se už nemusela opakovat. Tělem mi kolovalo velké množství adrenalinu, které mou mysl pohánělo dopředu, ale ani to nestačilo. Opět jsem se zhroutila k zemi, jako domeček z karet.
Na "mého" věznitele zaútočil hrůzostrašný vlk. Jeho tělo mělo černou srst jako noc, která pohlcoval všechno světlo okolo. Ze stínu se vyklubala krvelačná bestie, která prahla po mé krvi a čekala na svou příležitost zaútočit. Celou dobu se schovával za keříky a teď přišel jeho čas... !
Zaslechla jsem volání o pomoc, ale nevím komu hlas patřil... omdlela jsem.
Z velké pravděpodobnosti jsem se zbláznila, protože vidět stín, který se proměňuje ve vlka je jako pohádka pro děti... Jinak si to totiž neumím vysvětlit... protože tohle by bylo poprvé co mě někdo zachránil... což, přiznejme si je absurdní stejně tak, jako stín proměňující se v krvelačnou bestii. Jsou to snad první příznaky halucinací... ?
Takže sbohem, měla jsem vás ráda i když jste jen pouhé lidské schránky s emocemi, řešící typické maličkosti spjaté z vaším nudným životem... .
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Hvězdička nebo komentář vždycky potěší ať už je kapitola vydaná den, týden, měsíc nebo rok ❤️
