Alfa smečky Dark moon

I zlé sny růže přináší...

AHOJ, ještě než se začtete do řádků této kapitoly chtěla bych Vás upozornit že od (1.8.2021.) probíhá korekce celé této knihy a opravené kapitoly dávám na blog. Budu ráda, když tam zavítáte a zanecháte mi tam nějaký komentář. Teď už ale přeji hezké a ničím nerušené čtení ♥

Vystrašeně jsem sledoval její tělo, které  nehnutě leželo v nemocničním pokoji. Myšlenky mi nedovolily spát, protože tohle vše bylo mou vinou... . Sledovat její bledou tvář bylo jako trest... .

,,Ššš máš potrhaná křídla, musíš odpočívat co tě to sakra vůbec napadlo? Přemýšlela jsi vůbec nad tím co děláš?!" jen mě vystrašeně pozorovala a já si smutně povzdechl.. ,,Můžu dostat prosím čaj?" jen jsem přikývl a šel do kuchyně. Po chvíli jsem uslyšel, jak zavrzala podlaha a hned jsem věděl, že se pokouší zase utéct...

-----------------------------

Začala jsem tiše našlapovat a šla směrem ke dveřím. Mám pár minut čas než přinese čaj. Začínala jsem se radovat, že bude další možnost utéct, ale najednou mi někdo položil ruce na boky a já vyplašeně nadskočila. ,,Aaaaa!" ,,Jdeš někam miláčku? Já bych ti ten čaj donesl, ale jak vidím už jsi v pořádku" Vzal mě do náruče a nesl pryč z pokoje. Tohle udělal schválně?! Zmetek jeden! Proč mi neřekl že ten pokoj má dva vchody?

Hned, jak jsem opět ležela v posteli začala dlouhá  debatu. Vyptával se mě na různé důvody a pokládal spoustu otázek. Dostala jsem dokonce přednášku o tom, jak se chovat na balkóně... 

Neustále pochodoval po místnosti a frustrace z něj přímo sálala. Znali jsme se sotva dva dny... ale on se choval, jako by to byly dva roky. Tiskl mě k sobě už asi hodinu, ale na mém rozhodnutí to nic nezměnilo. Stejně se znovu pokusím utéct a jeho přednáška mi v tom nezabrání.

Hned po společné snídani nechal dát do své kanceláře malí gauč s polštářky do, kterých mě posadil. Na jednu z jeho skříní mi položit asi deset knížek, které jsem si vybrala z té obrovské knihovny na čtení. Řekl mi, že když budu chtít můžu si tam chodit pro další, ale musí o tom vědět. Posadila jsem se a vzala si do ruky první knížku. Než jsem se začetla, očkem jsem pozorovala co dělá.

Elegantně se posadil do velkého, koženého křesla a chytil do ruky první ze spousty štosu papírů. Po chvíli se jeho svaly na rukou napnuly, když se natáhl po deskách, které leželi na konci stolu. Levou rukou lehce bubnoval do stolu a mračil do počítače. Třeba nebude tak špatný... ale jeho vlkodlačí část mi přišla děsivá! 

--------------------------------------

Šla jsem si do knihovny pro pokračování jedné knížky, protože jsem na ni zapomněla a začetla se do prvních řádků v knihovně. Tu chvilku mě nikdo hledat nebude... .

Sešla jsem dolů po schodišti a viděla, jak Oktagon sedí u stolu a jí  ovocný koláč, který jsme upekla . ,,Jak to, že ještě nespíš? Je pozdě."

,,Já ti nevím Nyx, zeptal bych se na to stejné, ale moje spřízněná duše je noční tvor, tak se asi snažím sžít s nocí... . Moje spřízněná duše je netvorem noci... já oproti ní jsem úplný anděl! No není to komické drahá?!" ,,Otagone víš... já..." prudce se postavil až židle spadla na zem spolu s koláčem, kterým mrštil o zeď. Ani jsem nestihla doříct svou větu a byla jsem přimáčknutá ke zdi. Držel mě pevně pod krkem. Jeho poslední slova než jsem upadla do černočerné tmy byly... ,,Nikdy tě odsud nepustím!"

Prudce jsem se posadila a snažila jsem se popadnout dech... .  Sotva jsem se párkrát nadechla krčil se u mě vyděšený Oktagon. ,,Lekl jsem se, když jsi křičela a prala jsi se se mnou... . Víš jaká je to z kanceláře dálka?" zachvěla jsem se zimou ,,Měla jsem zlý sen, to-to nic... nemusel si sem běžet." po mých slovech jsem se ještě víc zatřásla zimou, ale to už mě bral do náruče a odnášel neznámo kam.

Hvězdička nebo komentář vždycky potěší ať už je kapitola vydaná den, týden, měsíc nebo rok ❤️

Vaše _knihomolka_