Byla, je a bude jen loutkou. Postavička na šachové desce s tím problémem, že o svých krocích nerozhoduje. Byla poslední svého druhu, možná už teď nežije...
Nejkrutější, bezcitný, chladný, výbušný a hrůzostrašný Alfa smečky Dark moon. Už dlouhou dob...
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
CELÝ PŘÍBĚH NAJDETE NA MÉM BLOGU A ODKAZ NA NĚJ JE NA MÉM PROFILU, PROTOŽE SEM NEJDE VLOŽIT
,,Nebudeš mít kvůli mě v práci problémy? Určitě tě tam potřebují a já tu můžu zůstat sama" zeptala jsem se a doufala v jedinou odpověď... no... ta co řekl to nebyla! ,,Neboj se. Všichni to beze mě na jeden den zvládnou. Navíc teď tu mám hosta, který to beze mě nezvládne oproti tisícové smečce, která mě nepotřebuje každou minutu" ,,Mmm a co" tiše zavrčela, když jsem se ho chtěla zeptat a tak jsem mlčela.
Zvedl svou hlavu a měl ji jen pár centimetrů od té mé. Srdce se mi rozbušilo... .Dívala jsem se mu do těch jeho očí... které byly právě teď vlčí.
-----------------
Jejich obličeje od sebe byly jen kousek a každý bloudil se svých myšlenkách. Alfa jí jemně pohladil po tváři a palcem lehce obkreslil rty. Přiblížil se ještě kousek, ale když pohlédl do jejích očí viděl strach... . Musel jí dát čas.
------------------------------
Byla jsem zmatená... měla jsem v plánu od něj utéct, ale místo toho ho nechám, aby se mě dotýkal a nijak se nebráním! Kam bych, ale šla, kdybych opravdu utekla? Co bych jedla a kde bych si našla práci? Vždyť já ani nevím kde jsem... bloudím tu po lese a kdyby slunce neprosvítalo mezi stromy zdálo by se, že už je zase noc. Vůně květin mě lákala hlouběji do lesa a proto jsem se moc neohlížela po okolí. Sem tam jsem zahlédla nějakého králíka nebo srnu, ale ani to mou mysl nezabavilo natolik jako omamná vůně květin. Kvůli tomu jsem také nemohla slyšet praskání větviček, které se za mnou tiše ozývalo. Že by srnka nebo něco většího?
Sehnula jsem se pro další květinu, když se přede mnou objevili tři velcí vlci. Cenili na mě své nažloutlé tesáky, měli v srsti viditelné jizvy po boji a znak zvláštní květiny vytetovaný do srsti na zadní tlapce. Instinktivně jsem o krok ustoupila a vystrašeně jsem je sledovala. ,,O-Oktagone?" Jak jsem byla naivní... Jeden z těch vlků na mě hrůzostrašně zavrčel a najednou se mi ozval hlas v hlavě. Až jsem sebou strachy trhla do strany... co to?
,,Copak dělá takový bezbranný anděl tak daleko od domova a ještě k tomu nepozná pach svého Alfy?" Ignorovala jsem jeho poznámku na mou maličkost a pomalu našlapovala zpět... Oktagonova smečka nemá ve znaku květinu!
Podívala jsem se opatrně kolem, ale neviděla jsem žádné místo kam se schovat... všude kolem mě se rozprostíral jen hustý les. Musela jsem zabloudit někde hodně hluboko v něm.
Dech se mi zadrhával, když jsem mluvila, ale snažila jsem se znít odhodlaně... ,,Odejdu! Nevěděla jsem, že nejsem na území Alfy Oktagona... o-omlouvám se" roztáhla jsem křídla a i když jsem věděla, že daleko nedoletím musela jsem se o to pokusit. Bolest zasáhla mé tělo, když jsem křídla roztáhla úplně. ,,S tím bych tak moc nespěchal..." ozval se mi hluboký hlas v hlavě. V tu chvíli jsem postřehla jak jeden z vlků vyskočil a zakousl se mi do kotníku.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Hvězdička nebo komentář vždycky potěší ať už je kapitola vydaná den, týden, měsíc nebo rok ❤️
