Alfa smečky Dark moon

Já vím.. 1/2

CELÝ PŘÍBĚH NAJDETE NA MÉM BLOGU A ODKAZ NA NĚJ JE NA MÉM PROFILU, PROTOŽE SEM NEJDE VLOŽIT

Ležela u mě v posteli a já měl konečně čas si jí po tak dlouhé době pořádně prohlédnout. Vlasy měla delší než co jsem si je pamatoval. Rty měla pootevřené a občas z ní vyšlo lehké chrupnutí při kterém jsem se vždy pousmál. Nejvíc ze všeho mě, ale upoutalo bříško, které jí vylézalo z pod velkého trička. Byla opravu těhotná, nemohl jsem tomu uvěřit. Vážně v sobě měla moje dítě a já o něm tak dlouhou dobu nevěděl. 

Chtěl bych malinkou podobu Nyx, ale také někoho komu bych potom mohl předat smečku. Učit ho lovit, bránit území a bojovat! Byl by jak já. Tvrdý a nelítostný, jen k jeho nastávající Luně by byl jako anděl, po jeho mamince.* Položil jsem si ruce podél těla a jen ji tiše dál obdivovat. Jednu ruku měla položenou na bříšku a druhou u těla. Přestože byla ještě před chvílí jako královna pomsty a její oči mi slibovaly jistou smrt, protože jsem ji uspal byl jsem štěstím bez sebe. Byla zpět... .

,,Jsi zpátky." zašeptal jsem a pohladil ji po vlasech, když se na mě nahněvaně podívala a odstrčila mou ruku. ,,Nesahej na mě." Tyto slova byly, jako dostat, silnou neviditelnou facku. ,,Co si o sobě vůbec myslíš Oktagone? Co to mělo znamenat? Jak sis něco takové vůbec mohl dovolit!?" Naštvaně do mě bodala prstem při každém jejím slově a já se usmíval jako blázen. ,,Nemyslel jsem Nyx." zavrtěl jsem hlavou, ale nedokázal jsem se nesmát. ,,Nemůžu tomu uvěřit, zdáš se mi? Jsi jako sen..." ,,To poznáš až ti vrazím facku ty blbečku! Vždyť jsi mě zase unesl" Naštvaně křičela a snažila se posadit což se jí za mé pomoci povedlo.

-------------------------------

Seděla jsem zrovna v kuchyni u linky a pojídala jogurt, když prolomil nepříjemné ticho, které vládlo místností. ,, Ani nevíš jak moc mě to všechno mrzí... měl... měl jsem tě najít dřív" ,,Taky mě to všechno mrzí." souhlasně jsem přikývla a pohrávala si s lžičkou v jogurtu. ,,Projdeš se se mnou?" navrhla jsem a sledovala jeho usmívající se tvář. Měli jsme toho dost co probrat a nemělo cenu to odkládat... musela jsem mu to říct. Zatočila jsem doprava a ocitla se na klidné cestě, která vedla do lesa. ,,Kde jsi byla těch pět měsíců Nyx? Hledal jsem tě... dokonce jsem byl i tam, ale ty jsi nikde nebyla." Vyptával se mě, když jsme procházeli kolem rybníku. ,,Vím o tom" odpověděla jsem mu po pravdě, nemělo cenu to před ním dál tajit. ,,Tak proč... proč jsi mi o sobě neřekla nebo nedala nějak vědět?" zamračil se a zastavil v chůzi. ,,Potřebovala jsem čas... přemýšlet a vše si urovnat v hlavě... " pokrčila jsem rameny a sledovala vodu. ,,Ublížil jsi mi... tenkrát jsem to ještě nedokázala... nedokázala jsem za tebou jen tak přijít" ,,A strašně moc mě to všechno mrzí. Nevěděl jsem o tom, že měla přijít... nevěděl jsem ani o tom miminku..."

V mé odpovědi mě přerušili jeho ústa, které se přitiskli na ty moje. Po pěti nekonečných měsících jsem ho mohla opět cítit. Byl to tak krásný pocit a já doufala že tahle chvíle neskončí. I když jsem mu ještě stále neodpustila... strašně moc mi chyběl.  Opřel si čelo o to mé a tiše zašeptal slova, které měl na mysli. ,,Přišel jsem o pět měsíců."

Odtáhla jsem se od něj a smutně si povzdechla... nebyla to jen jeho vina. ,,Pět zasranejch měsíců, kdy jsem si myslel že už tě nikdy neuvidím." ,,Jsem tady a budu tady" ,,Díky bohu." pousmál se a vtiskl mi ještě jeden rychlý polibek. ,,Teď pojďme do tepla, nic si kromě jogurtu nejedla." ,,Vrátilo se ti zase jeskyní chování." pousmála jsem se a větu o tom, že jsem vyjedla polovinu kuchyně před jogurtem jsem zatajila.

Hvězdička nebo komentář vždycky potěší ať už je kapitola vydaná den, týden, měsíc nebo rok ❤️

Vaše _knihomolka_