Alfa smečky Dark moon

Ta chlupatá koule s námi nepůjde! (chystá se úprava)

Jeli jsem po silnici dál k nám domů, když jsem uslyšel jak Nyx klidně oddechuje, a tak jsem svou ruku položil na její bříško. Chudinka moje měla určitě už obrovský hlad. Snědla snad polovinu nákupu a obávám se říct i dvojnásobek jídla co já a za to jsem nesmírně rád. Jsem rád, že miminkám chutná a už se nebojí přede mnou jíst... .

Když jsme totiž vyjeli dala si jen pár oříšků, plátek sýru a jablko... . Měla hlad, cítil jsem to, ale styděla se... . Nechápal jsem proč, a když mi řekla důvod, zamračil jsem se. Naštvalo mě to, nebyl to totiž důvod ale stupidita! Prý se mi nebude líbit, když bude tlustá, taková hloupost! Bude se mi líbí vždy! Proto jsem jí začal zásobovat jídlem! Podával jsem jí vše co bylo po ruce a i když jsem na ní viděl, že se jí do toho moc nechce, jedla. Musí jíst, nejí jen za sebe!

,,Ne, ne, ne, ne, ne jdi dál! Ne já-já to... Ne! To bolí! Nechte mě, pusťte mě! Neeeeee! Moje miminka ne! Ne, ne, neee, aaaaaaa to bolí, bolí to!" Z ničeho nic začala Nyx vykřikovat ze spánku a já se o ni začal bát. Určitě se jí nezdálo nic hezkého a i miminkům, protože jsem cítil i já, jak strašně ji kopou! Bojí se o svou maminku.

Rychle jsem zastavil u krajnice a klidně šeptal ať se probudí, že je vše v pořádku, ale nic nepomáhalo. Volal jsem její jméno, hladil ji po tváři i vlasech, lehce jsem s ní zatřásl a dokonce ani políbení nepomohlo. Stále křičela a plakala, a tak mi nezbývalo nic jiného... Svým Alfa hlasem jsem ze všech svých sil hrdelně zavrčel.

Moje láska se vymrštila do sedu a praštila se o protisluneční clonu. Úlevně jsem vydechl a urychleně si ji stáhl na klín, jak jen to šlo přes volant a bříško. Celá vyjukaná a vyplašená se vystrašeně dívala kolem sebe a třásla se. ,,Klid myšičko, tolik jsem se bál, když jsi nereagovala, jen plakala a křičela. Omlouvám se ti. Nechtěl jsem tě vystrašit a ještě aby jsi si ublížila. Odpusť mi to lásko... prosím. Tohle jsem nechtěl! Co se ti zdálo maličká?" ,,J-Já cože?"

Konečně už se Nyx tolik netřese a já si uvědomil, že ji musím nějak odreagovat, aby zapomněla na ten sen. Nejraději bych ji teď vzal na zadní sedačky a dokázal jí, jak moc ji miluji, ale tušil jsem, že na to musím jinak... . Celá se stále třese a občas jí ukápne i slza...

Po chvilce jízdy jsem zastavil kousek od parku, kam jsme se šli projít. Koupili jsme si zmrzlinu a v dalším stánku preclíky. Krmily labutě a když jsme se vraceli viděli jsme malé štěňátko, které se k nám rozeběhlo. Instinktivně jsem Nyx stáhl za sebe, kdyby jí hrozilo nebezpečí, abych ji i miminka mohl chránit!

Upřel jsem na něj svůj rudě vlčí pohled a ono se zastavilo, posadilo se a chtělo mi dát... packu?! Nyx mě pohladila po rameni a já tak přestal sledovat to štěně a upřel svůj pohled na ni. Mírně se ošila a šla za tou chlupatou koulí. Nyx se k němu přikrčila a pohladila ho po hlavičce. Stál jsem hned za ní s rukou na bříšku, abych byl případně v pozici je bránit! ,,Och, ty jsi krasavec, viď Oktagone? Dívej se ten maličký ocásek, ty roztomilá ouška s čumáčkem!" ,,Mno jo... je divnej. Jdeme už?" Nyx se na mě zamračila a dál hladila to škvrně. Sakra, takhle má hladit mě, jako vlka a teď místo mě hladí jeho?! No tak to ne! Já jsem jediný koho bude hladit a usmívat!

To pískle se mi otřelo o nohu ve snaze se ke mě pravděpodobně přitulit a já na něj zavrčel. Nikdo, opakuji nikdo se mi nebude otírat o nohu! Vyplašeně se odtáhlo a schovalo se k Nyx pod ruce a po chvilce jí začalo očichávat bříško. Zavrčel jsem a v tu chvilku se přikrčilo ještě víc, svým Alfa hlasem jsem promluvil... ,,Moje!" Nyx byla do sekundy u mě v náručí a to škvrně se dalo na útěk. O problém míň, bylo nehorázně vlezlé! 

,,To nebylo nutné no ne? Nijak ti neubližoval a ani mě, tak proč jsi to udělal? Proč jsi na něj byl tak hrubý?" odtáhla se ode mě a začala křičet, frustrovaně jsem vydechl ,,Byl moc blízko!" ,,Cože?" nechápala, moje maličká nechápala. Chytl jsem její obličej do dlaní a opřel si své čelo o to její. ,,Byl u tebe moc blízko. Blíž než já! Nikdo nebude blíž než já!" Nyx vydechla vzduch z plic a víc se ke mě přitiskla. ,,Ale půjdeme ho najít, že? Prosím? Co, když se mu něco stane, nějak se zraní? Je ještě malinký a určitě se ztratil... ?"

No... když řeknu, že jsem byl proti, snažil jsem se na ní nepodívat a říct jí jednoduché "Ne" a jít dál... nevyšlo to! Stačil její jediný hluboký pohled a já bych jí zase slíbil úplně vše na co si jen ukáže  dokonce i jít hledat to škvrně... . Já nebýval tak měkký! Co to se mnou je? Sakra, já byl Alfa, kterého se všichni bály a teď? Jsem stále Alfa, kterého se každý bojí, ale prochází ulice a hledá pískle, které může být kdekoliv!

Nakonec jsme ho "naštěstí" našli se krčit u popelnice... . Popelnice! Chápete to?! Špinavé popelnice! No a, jak všichni známe Nyx samozřejmě, že ho zabalila do MÉHO saka a šli jsme směr auto, kde zbylo ještě spousta jídla. Ale ať zapomene že ta chlupatá koule s námi někam pojede!

Jedeme směrem ke smečce... všichni. Jo, opravdu jsem změkl! No, přijedeme a já ho nechám zabalit do krabice a pošlu zase hezky zpět! V žádném případě nebude u nás v domě! Natož někdo poblíž mě nebo Nyx a miminek!

Přijeli jsme domů, Nyx měla v ruce škvrně a já táhl nákup. Sice nechápu, proč jsme toho koupili tolik, ale to nevadí. Nyx šla hned ke schodům do patra a já se zarazil, kam to s ním jde? ,,Miláčku?" ,,Hmm?" Stočila na mě svůj pohled a já se zarazil... doufám že nechce...

,,Kam to jdeš, lásko? Půjdeme na jídlo a to dáme někomu ze smečky na starost, ukaž zbavím tě toho." ,,Ne! Vykoupu ho a dám mu k nám do postele deku, aby se nebál. Proč ho chceš dát pryč a označuješ ho jako "to"? Tobě se nelíbí? Ty-Ty ho nechceš?" Než jsem stačil, jakkoliv zareagovat pokračovala... ,,Já s ním tedy budu těch prvních pár dnů spát dole na gauči sama a ty zůstaneš v ložnici, aby ti nepřekážel a měl jsi klid" ani jsem nestihl nijak zareagovat, štěně si lehlo na gauč, Nyx ho zakryla a lehla si k němu! 

Hvězdička nebo komentář vždycky potěší ať už je kapitola vydaná den, týden, měsíc nebo rok ❤️

Vaše _knihomolka_