Alfa smečky Dark moon

Jen 72 hodin, co se může stát? (chystá se úprava)

CELÝ PŘÍBĚH NAJDETE NA MÉM BLOGU A ODKAZ NA NĚJ JE NA MÉM PROFILU, PROTOŽE SEM NEJDE VLOŽIT

Protáhla jsem své rozbolavělé tělo na posteli, ve které jsem se probudila sama a s povzdechnutím se posadila. Oktagon nemohl být pryč dlouho, protože jeho strana postele byla ještě teplá a já se těšila na ranní líbání, které mi tímto odepřel. 

Vstala jsem z postele a vešla do krásné, prostorné koupelny, která byla jen pár kroků od postele. Skočila jsem si do sprchy, abych ze sebe smyla ospalost a včerejší úžasný sex a zabalila se do černé osušky, která ležela na umyvadle. Ano, čtete správně... ale pro jistotu si konec věty přečtěte znovu! 

Už jsem se ho nemohla dočkat, takže jakmile jsem na sobě měla jeho tričko a kalhotky, vyrazila jsem dolů do kuchyně, odkud se ozývaly hlasy. Na posledním schodu mi však zmizel úsměv z tváře a radost z toho, že ho uvidím byla ta... tam. Zůstala jsem skrytá za stěnou poslouchajíc jeho zlověstná slova... bolelo mě vidět ho tak. Rudého vzteky křičícího do telefonu něco jazykem, který jsem nepoznávala, ale to hlavní jsem pochopila...  . Až když jsem si byla jistá, že dotelefonoval,  odvážila jsem se tam vkročit.

,,Rozmlátit kuchyni nepomůže a mě se ty porcelánové talíře líbily." pokrčila jsem rameny a šla k ledničce, abych si nachystala svou snídani. Vytáhla jsem si malinový koláč a otočila se hledajíc další maliny, ale vrazila jsem jen do pevné hrudi.  Podívala jsem se nahoru a viděla bolestný pohled mé lásky... ano mé lásky. Protože pokud jste si toho nevšimli tak, naše pohádka má konečně dobrý konec. Já si na vše vzpomněla, Oktagon na lidi nekřičí tolik, nebo je to jen těmi růžovými brýlemi co mi nasadil a za necelé dva týdny budou drobečci venku. Nakonec jsme se rozhodli, že pohlaví zatím vědět nechceme. 

,,Maličká, já.." začal svou větu a sledoval mě zmučeným pohledem. ,,Chápu co se děje." přerušila jsem ho a dala mu malou pusu na nos a otočila se k míse s malinami. ,,Musíš naléhavě odjet na tři dny a já zůstanu tady kvůli drobkům" řekla jsem s klidem, který jsem necítila a pokračovala v pojídání. Spíš jsem se bála, že to nestihne i když je to za pár týdnů, ale něco ve mě mi říkalo, že dělám chybu, když mu to dovoluji. Že se něco stane. Jen smutně přikývl, dával mi za pravdu, musel vědět že jsem to celé slyšela. ,,Dobře." řekla jsem a chtěla se kolem něj protáhnout a najít si i něco na pití, ale nenechal mě. ,,Dobře?" Pozdvihl nechápavě obočí  nad mojí  reakcí.

,,Jo, dobře. Vím, že jsem v bezpečí a ty se hned vrátíš, však co se může za 72 hodin stát?." usmála jsem se na něj, vtiskla mu další polibek a konečně se dostala k pomerančovému džusu, který mi Ell s velkým úsměvem podávala.  S poděkováním jsem se posadila na barovou stoličku a nabrala si na lžičku první sousto, když jsem zaznamenala podivné ticho. Podívala jsem se na ty dva s otázkou v očích.

,,Jen papej zlatíčko, donesu ti odpoledne maliny ze zahrádky a služebná upeče koláč, pojedu až večer" jen jsem přikývla a už teď věděla, že odpoledne peču já. A ne, nejím těch malin moc!  Dojedla jsem a chtěla vstát z židličky a vše po sobě uklidit, když se kolem mého pasu obmotaly potetované ruce....

,,Někdo ze smečky to uklidí, lásko." líbal můj krk a tiše mi ty slova šeptal do ouška. Otočil si mě k sobě čelem a prudce vydechl do tváře... ,,Já.. já jsem..." ,,Nic neříkej, jenom mě drž a nepouštěj, alespoň ne teď". ,,Jak poroučíte má Luno" Jen jsem ho praštila do ramene a víc se zachumlala do jeho hrudě a snažila se zadržet smích. 

 ,,Vrať se mi" naposledy jsem ho políbila a sledovala jak jeho auto mizí na příjezdové cestě spolu s dvěma dalšími, kde bylo pár vlků... moje láska je pryč. Ale už jen 71 hodin a 59 minut a zase ho mám u sebe. Co by se mohlo stát že?

,,Ell co si dáš k večeři? Chystám tousty dáš si je se sýrem a šunkou?" zrovna jsem si chystala večeři a chtěla ji připravit i Ell. ,,Ell?" ještě jsem své dva sendviče dala do toustovače a s povzdechnutím jsem se podívala na schody. ,,Ell?!" 

Začínala jsem mít divný pocit a ten se zvětšil ve chvíli, kdy jsem uslyšela křik. Ellin křik. Upustila jsem na zem vidličku co jsem držela. Co nejrychleji jsem běžela do jejího pokoje. V půlce schodů jsem se ale zastavila. 

,,Chyběla jsem ti?" stála tam! Pevně držela Ell za vlasy a měla zlověstný úsměv na tváři. ,,Ach má milá, ani na pozdrav se nezmůžeš? Jak si tě to Alfa vycvičil? Klekni!"

Hvězdička nebo komentář vždycky potěší ať už je kapitola vydaná den, týden, měsíc nebo rok ❤️

Vaše _knihomolka_