Alfa smečky Dark moon

Zpět do starých kolejí...

O 5 měsíců později...

Zrovna jsem ležela v houpací síti s knížkou v ruce a byla tak zabraná v textu, že jsem nevnímala tiché praskání větviček.

Všichni ptáci, co pozpěvovali najednou utichli a jakoby se i celá příroda stáhla do pozadí. Podívala jsem se na oblohu a nebylo vidno ani mráčku. Děje se snad něco? Rozhlédla jsem se po okolí, ale nikde nic, a tak jsem raději slezla z houpačky a omylem upustila knížku.

Ještě jednou jsem se pořádně rozhlédla a nadechla. Ucítila jsem jemnou vůni levandule a cítila, jak mě ten drobeček ve mě lehce kopnul. To je hloupost, je absurdní aby... !

Chytla jsem se za vypouklé bříško, pohladila jsem ho, sehnula jsem se pro knížku a šla zpět domů. Měla jsem, ale stále zvláštní pocit, a tak jsem se raději hned odebrala do svého pokoje, kde jsem se pro jistotu i zamkla.

Mohlo být okolo páté hodiny večer a já se zase šla projít k jezeru. V tašce jsem sebou měla knížku, osušku, pití a nějaké ovoce, kdybych náhodou měla zase hlad.

Roztáhla jsem osušku na jeden z velkých kamenů u vody a sundala ze sebe letní šaty pod kterými jsem měla plavky. Moc se mi do vody nechtělo, a tak jsem si jen lehla a začala jsem se opalovat. Chvíli jsem rozdýchávala dlouho cestu sem.

Když jsem se otáčela na druhý bok uviděla jsem černého vlka, jak mě skenuje pohledem a leží na dalším z kamenů, asi pět metrů ode mě. Jak dlouho tu je? Vyplašeně jsem se posadila a obmotala si ruce kolem bříška, abych to malé ochránila. ,,O-Oktagone?"

Mohutný vlk se postavil, ladně seskočil z kamene a šel mým směrem. Na nic jsem nečekala, nenápadně jsem slezla z kamene a roztáhla křídla. Než jsem stihla cokoliv dalšího udělat prudce jsem dopadla na kolena. Drobné kamínky se mi zaryly do kůže a já tiše sykla. Vlk se ode mě kousek odtáhl.

Přitáhla jsem si křídla blíž k tělu a obalila je kolem bříška ve snaze ochránit své miminko. Vlk přede mnou náhle hlasitě zavil a já silně stiskla svá víčka k sobě. Volá svou smečku... nesmím panikařit a musím zachovat klid! Nesmím se stresovat...

,,Musíš opatrně myšičko, ať neublížíš naší malé lásce." nebyla jsem schopna pohybu. Postavil se a vzal si mě do náruče. Byla jsem úplně paralyzovaná. Po tak dlouhé době je tu? Je to opravdu on?

,,Oktagone?" nádherně se na mě usmál a jeho pohledem si mě celou prohlédl. ,,Ano miláčku?"

,,C-Co tu děláš? ",,Lásko klid, nesmíš se rozrušovat, mohla by jsi ublížit našemu miminku a to ani jeden nechceme. Jedla, jsi v poslední době vůbec něco? Jsi strašně pohublá!" ,,Jo měla jsem snídani!" zamračeně jsem ho sledovala. ,,Okamžitě mě polož ty neandrtálče! Co si o sobě vůbec myslíš huh? Jen tak si sem nemůžeš nakráčet!" 

,,Neboj se, už jsme tu a večer jdeme zpět k nám. Smečka je nervózní když jsem dlouho pryč. Byla jsi pryč tak dlouho a já myslel, že se asi zblázním nebo ještě hůř, ale za tohle překvapení jsem rád" pousmál se a jednou rukou mě lehce pohladil po bříšku.

Když mě postavil na nohy, jeho ruka spočinula na mých zádech. Byla jsem zmatená. Zavedl mě rovnou do kuchyně, posadil na židličku u stolu a začal něco připravovat. ,,Musíme dohlédnout na to, aby jsi se pořádně najedla" Nebyl čas přemýšlet nad tím, jak je možné že to tu zná. Vymýšlela jsem totiž plán útěku, když přede mě položil talíř s jídlem.

,,Můžu si na to ještě nastrouhat čokoládu a dát kousky malin?" nechápavě se na mě podíval a já jen smutně sklopila zrak k talíři, kde byly boloňské špagety a zabodla do nich vidličku. Za chvilku mi vzal talíř a začal strouhat mléčnou čokoládu a pokládat maliny do tvaru srdíčka.

,,D-Děkuji" dal mi polibek do vlasů, který jsem skoro nepostřehla a sedl si hned vedle mně, hladil mě ve vlasech a držel kolem pasu, jako by se snad bál, že bych mohla spadnout. Najednou se mi chtělo strašně spát a já nevěděla proč. Protřela jsem si oči a chtěla jsem se postavit, ale neudržela jsem rovnováhu Zachytily mě silné paže.

,,Klid, poddej se tomu léku a nebraň se, miminku neublíží. Teď už bude všechno v pořádku a ty budeš zase u mě v bezpečí!" bylo to poslední co jsem slyšela a uvědomila si, že tohle je můj konec, neutekla jsem před ním... .

Hvězdička nebo komentář vždycky potěší ať už je kapitola vydaná den, týden, měsíc nebo rok ❤️

Vaše _knihomolka_