Rose:
Všechno se zdálo jako ve snách. Dimitri byl pryč a já nevěděla co se bude dít dál. Nikdo z nás to nevěděl.
Nemohla jsem si pomoct, ale cítila jsem, že to všechno byla moje vina. Měla jsem dávat pozor. Sakra vždyť já ho měla na starost jako všechny ostatní a nechám ho, aby mi ho sebrali přímo před očima. Co jsem to sakra za strážce když nedokážu ani ochránit lidi, které na světě nejvíc miluju.Co jsem vlastně zač???
Chtěla jsem chránit Dimitrie a jeho karieru a co se stalo??? Unesli ho a teď je pryč.Jestli se mu něco stane nikdy si to neodpustím. Nikdo mi to nikdy neodpustí a zvlášť ne Ivan. Byl to jeho nejlepší přítel, měli spolu pouto a teď je nejspíš všechno pryč kvůli mně.Měl tak úžasnou budoucnost před sebou. Mohl dokázat všechno co by chtěla teď?
Rozhlídla jsem se kolem sebe v autě, ve kterém jsme seděli a vraceli se na akademii.Ivan seděl u okna a díval se nepřítomně z okna. Bylo to pro něj něco hrozného když jeho nejlepší přítel byl unesen a on nevěděl co sním je nebo jestli ho ještě někdy uvidí.Lissa seděla vedle Christiana, hlavu měla položenou na jeho rameni a spala. Christian seděl objímal Lissu k sobě a díval se mimo. I pro něj byla ztráta Dimitrie hrozná.Bylo mi ze sebe špatně. Tohle všechno se stalo kvůli mně. To kvůli mně je Dimitri pryč a my nevíme kde nebo kdo ho unesl.No nevíme. Já to tuším, ale ještě jsem to neřekla na hlas. Měla jsem brát Arturovi výhružky vážně. Neměla jsem riskovat, jenomže jsem chtěla udělat to co je správné a odvést je zase zpátky na akademii do bezpečí.Kdo mohl tušit, že se stane takováhle věc???
Nikdo a to je právě to, protože kdybych to věděla, nechala bych je v sídle Dragomírů a šla po Arturovi sama. Jo to sem měla udělat už na začátku.Když mě zachránili neměla sem na nic čekat a jít po Arturovi a zabít ho, jenomže se blížilo Andrého výročí smrti a našeho dítěte a já potřebovala tam jít. Potřebovala jsem se dostat z té slepé uličky. Potřebovala jsem znát pravdu. Což se taky stalo, ale k čemu to bylo dobré???
Nejspíš k tomu, abych si uvědomila, že Dimitrie miluju daleko víc než Andrého a že bych pro něj byla schopná dýchat.Sakra proč to všechno musí být tak těžké. Možná moje vlastní matka měla pravdu. Neměla jsem udělat tak radikální řešení a měla jsem za nás aspoň trochu bojovat.Jenomže jsem na to až moc velký zbabělec. Ano přesně tak jsem ten největší zbabělec, kterého kdo viděl. Je jedno, že jsem jednou z nejlepších strážkyní naší doby.Je úplně jedno jestli jsem zabila strigoje ještě na akademii, jaké jsem měla známky nebo jestli jsem byla nejlepší v terénním cvičením. Nic z toho se nemůže srovnávat s tím jaký jsem zbabělec.Pokud jde o strigoje vrhnu se do boje jako o život, ale pokud se jedná o Lásku rozklepou se mi nohy a uteču jako mála holka.Dimitrijovi jsem vždycky říkala, že se chová jak dítě, ale co jsem já potom??? Vždyť já se chovala úplně stejně jako on.Měla jsem aspoň trochu bojovat, tak jak říkala má matka. Měla jsem zkusit Zacharymu postavit a bojovat za můj a Dimitrijův vztah a ne utéct jako malé, vyděšené dítě.Ale dnes už je to všechno jedno protože se úplně všechno změnilo Dimitri je pryč a my nevíme kde a Zachary je mrtví.Zajímalo by mě kolik pohrom se nade mnou může ještě prohnat a nepoloží mě to. No nejspíš už moc ne, protože už teď mám docela problém s tím si zachovat chladnou hlavu.Co jsem sakra komu udělala, abych si tohle zasloužila vždyť jsem se vždycky snažila udělat to nejlepší pro každého. Jenomže vždycky když jsem se snažila skončilo to špatně.Jednou jsem dovolila, abych byla šťastná a jak to dopadlo??? Špatně samozřejmě.Jenomže to bylo s mužem, který se zajímal převážně o sebe a o svůj prospěch a já byla tak zamilovaná a zaslepená, že jsem neviděla pravdu a pak probuzení bylo opravdu kruté.Možná to byl ten pravý důvod proč jsem od Dimitrije zbaběle utekla. V mém životě bylo tolik bolesti, že bych další bolest nezvládla.Nezvládla bych kdyby mu nakonec došlo jakou semnou udělal chybu a pak toho do konce života litoval nebo mě začal nenávidět, protože semnou ho nečeká žádná budoucnost.Já mu nemůžu do budoucna dát děti nebo normální život. Vím, že on chce být strážce, ale nepochybuji o tom, že by měl rád někoho kdo na něj čeká když se vrátí domů.Sama moc dobře vím, že v našem světě pro náš druh toto neexistuje, ale občas se najde pár drampírů, kteří mají upřímný vztah s morojem a můžou žít normálním životem. Samozřejmě je to jen pár lidí a tito lidé žijí na okraji společnosti od světa morojů a Drampírů.Pochybuji, že Dimitri by jednou chtěl takhle žit, ale stát se může všechno. Jestli jsem dobře rozuměla tak jeho rodina žije právě v drampíří kolonii. A může se stát, že jednoho dne se bude chtít domů vrátit. To říkám zvláštní zkušenosti.Někdy mám pár slabých chvilek jako třeba teď, že bych nejradši všechno opustila a vrátila se domů. Mohla bych to udělat a klidně zůstat v pozici strážce jak mi nabízel můj otec.Byla byl respektovanou členkou ve světě mého mafiánského otce. Jenomže to je právě to. Žila bych ve stínu skutečného světa drampírů. Měla bych všechno, ale přece by mi něco chybělo. Jsem stejná jako má matka. Ta taky se rozhodla chránit jiné moroje než mého otce. Nechtěla být jen další Drampír v jeho hře.Vím, že to několikrát zkoušela už kvůli mně, ale nebyla šťastná.Byla sice respektovaný strážce mého otce a všichni se jí báli. Nejen protože to je manželka Ibrahima Mazura neboli Zmeji, ale také protože vedla jeho strážce a byla jeho hlavní spojkou.Jenomže tohle se nedá dělat věčně a moje matka brzy zjistila, že nemůže žít ve stínu mého otce. Chtěla dělat pravou kariéru strážce stejně jako já.Povzdechla jsem si, ani jsem si to neuvědomila, ale najednou jsme vjížděli do bran akademie sv. Basila.Všechno bylo stejné jako když jsme odjížděli do Ameriky a přece to bylo jiné. Tenkrát jsme byli kompletní a dnes nám, ale někdo chyběl.Někdo bez kterého nebudeme nikdy stejní.A já jen doufám, že to všechno se dá napravit. Jen doufám, že dokážu napravit všechny své chyby dřív než bude skutečně pozdě.
