Rose:
Vzbudila jsem se ráno docela časně na můj vkus, ale musela jsem se dostat z tohoto proklatého motelu.
Ta noc byla jedna z nejhorších jaké jsem kdy měla. Vážně si příště budu muset vybrat něco kde se aspoň trochu vyspím, protože tohle není tedy vůbec dobré.Sakra někdy si přijdu jako hodně rozmazlená morojka, která nesnese spát na tvrdé posteli, ale to je všechno vina mého otce, který mi naučil si vybírat vždy to nejlepší.Nejhorší je to, že se tím vůbec nikdy neřídím.Nakonec jsem si hodila i ranní sprchu, kdo ví kdy se k nějaké zase dostanu, že ???
Oblékla jsem si džíny, červené tílko a svou koženou bundu, vzala jsem si všechny věci a papíry, které jsem měla nastudované a vyrazila jsem k recepci, zaplatit za pokoj.Tentokrát tam ten noční kluk nebyl takže jsem nemusela řešit jeho pitomé úsměvy a komentáře.Zaplatila jsem a konečně nasedla do svého milovaného autíčka a jela pryč.Moje další zastávka měla být v Ruských ulicích. Potřebovala jsem nejdřív prohledat Arturovo domácí prostředí. Sakra proč by měl chodit někam jinam, když tady je spousta strigojů a spousta míst, kam by se mohl schovat, akorát že mám pocit, že mi to jen tak neusnadní.Někdy mám pocit, že mě sleduje na každém krku a ví co udělám dokonce i co za den sním.Je to až zvláštní jak zná moje kroky. Jako by mě řídil tam kam chce on. Což je docela zvláštní vzhledem k tomu, že jsme nikdy předtím neviděli.Konečně jsem dojela na první místo kam jsem chtěla. Popravdě to vypadalo, že tady spíš žije nějaký bezdomovci než strigojové. Vylezla jsem z auta, svůj kůl společně s pistolí se stříbrnými kulkami jsem měla za pasem. Rozhlédla jsem se kolem.Pochybovala jsem , že by tohle bylo místo kam by zrovna Artur šel, ale nemohla jsem toto místo vynechat, protože co kdyby náhodou.Vyšla jsem rozvrzané schody a popravdě jsem měla pravdu, že to bylo místo pro bezdomovce. Sakra tady v Rusku jich bude asi hodně.Radši jsem to zabalila a dostala se z tohoto místa ještě dřív než si mě někdo s těch lidí všiml. Nepotřebovala jsem se teď dostat do žádných problémů. Dost na to, že jich mám víc než je zdravo.Nastoupila jsem do auta a vyjela na další místo na mém seznamu, který byl docela dost dlouhý a měla jsem jen omezený čas.Vlastně jsem ani nevěděla kolik času mi Artur vlastně dává. Jedné co řekl bylo, že bych si měla pospíšit. Zajímalo by mě jestli předtím byl takový jako je teď jako strigoj. Vždyť si s námi hraje jako kočka s myší a my mu na to skáčeme.Možná, že kdybych se na tuhle pitomou cestu vykašlala a počkala, třeba by se objevil sám, a nebo by mi poslal Dimitrie po kouskách a to jsem tedy rozhodně nechtěla riskovat.Dimitrij byl pro mě celý svět. Mohla jsem skončit s prácí strážce a zůstat ve světě lidí a nikdy ho nevidět a nebo být strážce a pozorovat ho ze stínu, ale nemohla jsem žít ve světě ve kterém by Dimitri neexistoval. Rozhodně né potom co jsem ho poznala. Zapnula jsem v autě rádio a snažila se aspoň trochu nemyslet na to co se stalo. Potřebovala jsem se zase trochu uklidnit, aby se mi dřív nic nestalo. Za posledních pár dnů jsem byla hodně roztěkaná a potřebovala jsem klid a taky přemýšlet a hudba mě uklidňovala když jsem potřebovala, ale to co začalo hrát z rádia mě tedy rozhodně neuklidnilo.Byla to písnička, kterou v Americe říkal Dimitri, že ji má rád a hlavně jsme na ni tancovali na té zatracené Diskotéce, když se to všechno pak zkazilo.Všechno najednou na mě padlo. Vím, že jsem jí měla vypnout a zapomenout, ale teď to prostě nešlo. A tak jsem ji prostě nechala dál hrát a po tvářích mi tekli slzy, když jsem mi hlavou probíhali myšlenky na chvíle strávené s Dimitriem.Ty chvíle, když mě lezl na nervy a já ho nutila, aby se soustředil a on se snažil ignorovat každé mé slovo, samozřejmě se mu to nepovedlo. Všechny ty hodiny v posilovně, kdy jsme spolu bojovali, všechny naběhané kolečka kolem domu Dragomírů. Křik pokaždé když se mi vzpíral ze začátku v posilovně.Časy, kdy mě nevěřil, snažil se mi přesvědčit, že jeho postoj je ten správný. Všechny naše časy na mě najednou padli a já nevěděla co mám dělat. Mé srdce bolelo pro Dimitrie a já se potřebovala ujistit, že je opravdu v pořádku. Potřebovala jsem vědět, že je živý a zdraví a že někde teď neumírá v bolestech.Artur sice byl strigoj, ale věřila jsem, že splní svůj slib a neublíží mu. Bylo to jeho slovo a i když Arturovi nevěřím, že bude úplně bezranění věděla jsem, že bude živý až ho najdu.Možná se na něm bude krmit a bude ho mučit, ale nezabije ho.On chce mě a Dimitri mu je ukradený. Kdyby se mohl dostat jen ke mně nikdy by si Dimitrie jako rukojmího nevzal, ale sám moc dobře věděl, že já se snadno nevzdám, dokavaď ho nenajdu.Nevím proč, ale i když ta písnička skončila, její melodie mi stále hrála v hlavě. Byla to pro mě připomínka toho o co jsem přišla. A taky to byla připomínka, že vše je skutečné a měla na mě nějaký zázračný uklidňující účinek a dávala mi sílu a bylo to jako by Dimitri byl tady semnou a jen ta myšlenka mi dávala sílu jet dál a procházet místa, kde by se Artur mohl skrývat, ale samozřejmě jsem nemohla mít takové štěstí jak jinak. Ani jsem nečekala, že by se Artur tak brzo ukázal, ale někde v mém srdci jsem v to doufala, ale to by nebyl Artur kdyby něco nevymyslel.Nakonec, když se začalo znovu stmívat, zajela jsem k nejbližšímu hotelu. Nemohla jsem jezdit celý den a noc a čekat, že nebudu unavená a nic se mi nestane. Popravdě už se mi takové dvě hodiny zavírali oči a bodeď ne, když už je skoro jedenáct hodin večer.Nakonec jsem se ubytovala v Norinsberském hotelu. A jakmile se zavřeli dveře od pokoje, padla jsem na postel a usnula jsem.
