Rose:
Jsme tu.Stojíme na konečné cestě, kde dojede auto, dále musíme pokračovat pěšky a to je ještě tak půlhodinová chůze, naštěstí jsme vyjeli dříve a tak máme čas.Vystoupíme a pobalíme náš jediný ruksak, který si vezme na záda Eddie a já si zastrčím svůj kůl. A vyjdeme po cestě, která míří přímo k jeskyním..Cestou jdeme docela rychle a konečně se dostaneme na místo určení vchod a před ním stojí sám Arthur.A vysmívá se mi přímo do očí."Kde je Dimitrie." Vyštěknu na něho a vzadu za opaskem nahmatám kůl"Snad sis nemyslela ty káčo, že bude přímo tady, ne ne." A zavrtí na mě prstem."Je ukrytý nedaleko, a já řeknu kde, až budeš stát přímo tady u mě.""Sdělí mi a ukrutně se začne smát.S Eddiem začneme pozorovat všechny zákoutí a všimnu si tady minimálně 6 strigoju, kteří jdou vidět, ale nevím kolik jich tu je a není jich vidět.Eddie se vedle mě napne a chce něco říct, ale já ho rukou zastavím."Jak mám vědět, že to není jen lest." vydechnu a podívám se na něj a založím si ruce na prsou."Chci ho vidět jinak naše dohoda je neplatná.""Neplatná? Jsi tak naivní, že si myslíš, že když ty povíš neplatná a odejdeš tak já ho nechám žít?. Ne děvčátko. Máš 5 minut.." Zadívá se na mě zamračeně a pohodí hlavou."Ale abys řekla, že nedržím svoje slovo." Začne a vytáhne vysílačku a něco do ní zašeptá. A v ní začnu slyšet jeho hlas."Rose, Rose nedělej to." Zavřu oči a z jednoho mi skane slza. V rychlostí znova zadržím Eddiho jinak by opět vystartoval po Arthurovi, ale to nemůžu dovolit."Řekni kde je a já jsem tvoje." Povím hlasitě a rozhodně.A on jen začne tleskat a vítězně se usmívat."Dobře, ale prvně ti dám poslední dárek." Sdělí a na mě vyletí dva strigojové, kteří byli ukrytí za námi, otočím se a vytáhnu svůj kůl. S Eddim je ihned s neškodníme a on se znova rozesměje."No já říkal, že budeš dokonalá.""Tak kde je." Štěknu na něho a on povytáhne koutek úst a ukáže na Eddieho."Jdi 3 kilometry touhle cestou, neohlížej se a nevracej se. Najdeš ho v zapadlé roklině, která se plní vodou, pospěš si, nemáš moc času."Naposled se na mě Eddie zadívá ze smutným výrazem a já ho naposled obejmu. A rozeběhne se cestou, kterou mu řekl. A já s ním a jeho strigoji zůstanu sama."Tak pojď." Křiknu na něho.Znova se hlasitě rozesměje."Přiveďte mi jí." Rozkáže a vzápětí mě chytnou dvě silné ruce striogojuZačnu sebou házet."Pust mě!!" vykřiknu na ně."Ještě dokážu chodit sama!!!"
Eddie:
Rozběhnu se a naposled se zadívám na Rose, Nechci jí opouštět, ale mám na vybranou, dal sem jí slib. Běžím jsem tak možná v půli cesty když uslyším ten křik musím se zastavit a přemýšlím, jestli se nemám vrátit a jenom jí přece pomoct. A porušit slib? Ne nemůžu, zakroutím hlavou a znova se rozběhnu směrem, kde říkal, vzápětí tam dojde a najdu toho chlapce přivázaného a skoro až k hlavě potopeného. Rychle přivážu provaz k nejbližšímu stromu a začnu sestupovat pro něho opravdu na poslední chvíli. Rozřežu mu ruce a pomůžu mu nahoru.Když vylezeme tak zničeně a unaveně se složí na zem, jde v hrozném stavu, Divím se, že ještě žije."A Rose?" Zazní najednou jeho tichým hlasem otázka."Rose je v pořádku." Zalžu mu a otočím hlavou."Teď je důležité tě dovést do nemocnice.""Ne. kde je Rose." Začne znova. Podepřu ho a zadívám se mu do očí."Zachránila ti život svým životem." Za těchto slovech upadl do bezvědomí únavou. Ten chlapec i když je mladý prožil toho mnoho.Budeš mi chybět Rose: Šeptnu tyhle slova do větru
KONEC--------
