Rose:
Uplynulo čtrnáct dní od doby, kdy jsem opustila Akademii a vydala se hledat Dimitrie.Měla jsem prohledané skoro každé místo v Rusku, jediné co mi chybělo bylo Dimitrijovo rodné město Baia.Nevěděla jsem jak se tam mám objevit, abych nebudila pozornost, ale nejspíš bych to měla udělat. Jeho rodina by měla vědět o tom co se stalo a ujistit je, že jejich syn ještě žije a že udělám cokoliv abych ho našla, ale nevěděla jsem jak to mám udělat, když jsem vůbec netušila kde je.Pomalu jsem se začínala vzdávat. Mé lítání od ničeho k ničemu mě už začínalo pomalu dopalovat.nevěděla jsem popravdě kde ho hledat a už jsem měla toho dost Artur si semnou hrál a nedal jedinou nápovědu kde by mohli být.Sakra jak má člověk někoho najít bez udání jakýkoliv zpráv.Začínala jsem si myslet, že už snad ani není v zemi, když se neozývá a nenáviděla jsem tuhle bezmoc.Ale nemohla jsem se vzdávat ne když jsem potřebovala mít všechnu sílu na boj s ním. Nemohla jsem prohrát. Protože pokud prohraju, prohraju všechno a to i Dimitrijův život a já přece ho chci zachránit a ne aby přišel o život, to bych si nevzala na svědomí. No spíše bych to nepřežila, ale co když jsem se do toho zamotala musím se z toho taky rozmotat. Nic jiného mi nezbude.Kdybych předtím myslela, nemusela jsem se dostat až sem.Neprohledávala bych ruské ulice a nesnažila se od někoho něco zjistit.Byla bych teď v posteli nebo v tělocvičně s Dimitrijem a připravovala ho k maturitě. To jsem měla děla a ne hledat Artura s Dimitriem po všech čertech."K čertu s tebou ARTURE!!" vykřikla jsem do tmy. Měla jsem už vážně všeho dost a hlavně jsem zase byla unavená. V poslední době nějak moc.Nejspíš na mě něco lezlo což bylo zvláštní protože Drampíří moc často nemarodili a když jo tak to byla výjimečná situace, ale zjevně to bude jen únava z mých probdělých nocích a hledaní ve dne.Ano to bylo ono byla jsem prostě jen unavená a to bylo všechno. A kdo by taky nebyl, když se tohle všechno stalo tak najednou. A to jsem si myslela, že všechny odvezu do Ruska a odejdu. No pokud se neobjeví nějaká stopa tak snad půjdu po každém strigoji, abych ty dva našla.No, že mě to nenapadlo dřív. Vždyť já jsem úplně pitomá. Vždyť můžu zjistit polohu umístění Artura přes strigoje. Mám přece účinné zbraně jak je naučit správně mluvit a dostat z nich to co chci. Tak proč mě to sakra nenapadlo dřív. No nejspíš protože jsem měla plné ruce práce prolézaní sídla bezdomovců a mafiánů a co mě to vůbec napadlo prohledávat noční klub.Bylo to ta největší kravina, kterou jsem kdy udělala. A k mé smůle nakonec Artur bude držet Dimitrie v jeho rodném městě v blízkosti jeho rodiny, kam mam docela strach jít. Potom co Dimitri vyprávěl o tom, že jeho babička je něco jako čarodějnice, která vidí budoucnost mám docela strach.Ne ze bych na takovéhle nesmysli věřila, ale viděla jsem za svůj život už dost, abych neuvažovala o tom, že mohl mít pravdu.Zatracený život, proč já prostě nemůžu v klidu někde žit a někoho strážit na místě kde nic nehrozí, ale ne já jsem se nejdřív musela zamilovat do královského moroje, který mě měl jen jako hračku, kterou nechal otěhotnět a pak byl zabit, a aby toho nebylo málo začnu chodit o patnáct let starším chlapem, který se změní ve strigoje a pak následně se zamiluju do sedmnáctiletého brzy osmnáctiletého kluka.Můj život prostě nikdy jednoduchý nebude.Setřásla jsem všechny špatné myšlenky a jelikož už začal být večer vydala jsem se do temných ulic, kde jsem čekala, že na se mi poštěstí a na nějakého strigoje narazím. Což by mě docela bodlo nějaký boj.Nemohla jsem vyjít ze cviku jen protože jsem byla naštvaná na náš systém ovládaný moroji, pro které jsme nebyli nic jen a jen jejich strážci což nebylo vůbec správné. Měli k nám mít aspoň trochu úctu a ne nás brát jako samozřejmost jen je škoda, že nemůžeme zakládat rodinu pak bychom už moroje nepotřebovali a oni to moc dobře vědí, ale jelikož je to zařízeno jinak nemáme na výběr.Konečně jsem došla na místo kam jsem chtěla a musela se usmát, když jsem konečně za znamenala za sebou pohyb. Vlastně už mě sledoval celou cestu uličkou.Zastavila jsem a čekala až na mě zaútočí. Dneska jsem měla zlou náladu a tak jsem to aspoň mohla vybít na strigoních. Sice bych si ulevila kdyby to byl Artur, ale stačil i obyčejný strigoj na vypuštění páry.Konečně na mě zaútočil, ale já jsem se jeho útoku vyhnula. Vypadal překvapeně, ale pak na mě zaútočil znovu a já jsem mu zasadila několik ran.Vyrazil ke s takovou zuřivostí, že mě dokonce i zasáhl, ale já se ohnala a praštila ho a srazila ho k zemi, kde jsem ho přitiskla k zemi a ke krku mu přitiskla kůl, což způsobilo, že začal sténat bolestí."Budeš mě poslouchat!!!" vykřikla jsem na něj a zaryla mu trochu kůl do krku. "Chci odpovědi a nemám dobrou náladu." Řekla jsem mu. "Dobře znáš Artrura Schonesberga?" Zeptala jsem se ho, ale on jen a jen mlčel a tak jsem mu znovu zaryla kůl do krku což vykřikl. "Tak znáš ho.!!!""Di doprdele!!!" vyštěkl po mě. Zasadila jsem mu ránu, chytla zbraň a několik kulek poslala do jeho nohy."Říkala jsem, že nemám moc náladu a chci odpověď. Pokud nebudeš spolupracovat zabiju tě a najdu si někoho jiného kdo mi odpoví takže být tebou bych mluvila. Znáš ARTURA!!" zkusila jsem to znovu."Znám." Řekl konečně a bylo vidět jak je mu kůl namířený na krk a několik kulek v jeho noze nepříjemný."Fajn a kde je!!!" vykřikla jsem na něj a víc mu zaryla kůl do krku."Naposledy jsem slyšel, že odjel za nějakými povinnostmi do Baii, ale nic jiného nevím." Řekl mi. No super tomu jsem se chtěla vyhnout, ale mohla jsem to tušit."Pokud se dozvím, že si mi lhal tak si tě najdu a pak tě zabiju bolestivou smrtí a pokud Artura uvidíš tak mu řekni, že dva můžou hrát tuhle hru a že ho najdu i kdyby šel až do samotného pekla. Teď vypadni než si to rozmyslím." Pustila jsem ho. Strigoj na nic nečekal a vypadnul.Povzdechla jsem si, vyběhla z uličky, nastoupila do svého auta a vyjela do míst, kde láska mého živoat prožila své dětství. Do míst, kde žila jeho rodina ...A sakra jeho rodina. Co bych jim měla říct a hlavně co když Dimitri nebude tam, ale někde jinde co pak???
SAKRA DIMIRII KDE JEN JSTE!!!
