Upozornění: 10. kapitola NENÍ
Rose:
Rozloučeni s Dimitrijovou rodinou bylo velice smutné. Olena plakala a já ji musela slíbit, že se vrátím s živým Dimitriem.Popravdě jsem to slíbila jen proto, aby přestala plakat. Byla to skvěla žena a vynikající matka. Dimitri má štěstí, že má takovou matku jako Olena.Dimitriova rodina byla skvělá, ale i když se mi líbili tak bych neměnila svojí rodinu. Milovala jsem svou matku a i otce. I když to nebyli zrovna klasičtí rodiče, ale byli to moji rodiče a já je milovala ať jsou jakýkoliv a popravdě jsem se občas bavila, když Abé vymýšlel rodinný trávený čas a má matka se mu snažila vysvětlit, že to prostě je pitomost.Tahle vzpomínka mi vždycky vykouzlí úsměv na rtech. Jak jsem byla v té době šťastná. Nemusela jsem řešit nějakého bláznivého bývalého strážce, který nyní byl strigojem.Jo můj život je prostě hotová katastrofa.Když jsem dojela na letiště v Petrohradě zjistila jsem, že mé letadlo má dvě hodiny zpoždění. No to nám to, ale opravdu velice dobře začíná jen co je pravda. Už, aby tohle všechno bylo za mnou a já mohla znovu normálně svobodně dýchat, tohle honění se po městech je hrozně vyčerpávající. A docela bych chtěla vědět, co bude, až je konečně najdu.
Pokud se nám s Dimitriem společně podaří utéct, tak sem opravdu zvědavá co budu dělat dál, protože potom co jsem udělala má kariera strážce nejspíš skončila a to i v případě, že by se mi pomohl můj otec u královny. Potom co jsem odešla, jsem obdržela velice rozzlobený telefonát od pana Dragomíra.Nejspíš si Lissa stěžovala a doufala, že její otec dokáže mě dostat k ní zpátky, ale ani Prince Dragomír není všemocný, ale tak co existuje i spousta jiných profesí co bych mohla dělat. Například bych mohla se stát lovcem strigojů nebo dokonce se vrátit na akademii a učit. Možná, že by mě toto naplňovalo daleko víc než když jsem strážcem. Být Dimitrijová mentorka mě hrozně bavilo tak nevím proč by to nemohlo být stejné i u dalších dětí.Ano Dimitrie je sice láska mého života, ale to přece neznamená, že jen, protože ho miluju to bude jiné u ostatních.Ani jsem si toho nevšimla, ale dvě hodiny uplynuli jako voda a hlasatelka konečně oznamovala, ke kterému východu se máme odebrat.Zvedla jsem se společně s mými zavazadly a šla pomalu k terminálu, kde se odbavoval můj let. Podala jsem mladé slečně svůj pas a letenku a ona mě popřála pěkný let a poslala mě dál.Létala jsem hodně často, ale nikdo to nebyl let, který možná změní můj život navždy. Nějak sem začínala ztrácet odvahu a měla chuť se opět vrátit zpátky a chránit Lissu, ale co by pak bylo s Dimitriem???
Nemohla jsme ho přece jen tak nechat s Arturem. Bůhví co by mu Artur byl schopný udělat, když bych nesplnila jeho požadavky. No nejspíš si to dokážu velice živě představit, ale to neznamená, že se jen tak vzdám. Budu bojovat do posledního dechu i kdybych měla přijít o svůj vlastní život.Nenechám jen tak Dimitrie zemřít, protože pokud zemře, já zemřu s ním.Vím, že nejspíš teď ubližuji všem svým známým, ale nemůžu s tím nic dělat. Vždy jsem se řídila instinktem a ten mi vždycky říkal, že mé rozhodnutí je to správné. Takže teď rozhodně nebudu se řídit podle ostatních a pak si vyčítat, že jsem to neudělala tak jak jsem chtěla já. Už takhle jsem si vyčítala smrt Andrého a rozhodně nehodlám přidat na seznam mých nepodařených věcí i Dimitrie, to tedy rozhodně ne a navíc jsem slíbila Dimitrijové rodině, že jim Dimitrie přivedu živého a zdravého a to také hodlám splnit.Artur mi dal jasné pokyny co ode mě chce a já se tím hodlám řídit. Ačkoliv nechápu kvůli čemu mě posílá do prahy. To tedy opravdu ne.Nevím proč, ale něco v hlouby mé duše mi říká, že se od nich vzdaluji čím dál víc a víc a že je to přesně to co Artur chce.Chce mě od nich co možná nejdál, i když stále nechápu proč to tak je. Co by mohla moje nepřítomnost v Rusku mít společného se záchranou Dimitrie???Přece Artur ví, že se jen tak nevzdám dokud ho nedostanu zpátky. Proto zajal Dimitrie a ne například Lissu. Ne, že bych se na Lissu vykašlala, když by byla v průšvihu, ale jde o to, že Artur věděl moc dobře, že strážci odmítnout jít na Dimitrijovu záchranu a že já se jeho nalezení nevzdám a půjdu ho zachránit.Arturovi je vlastně naprosto ukradené jestli Dimitri bude žít nebo bude mrtvý. Jemu jde jen o jednu, jedinou věc a tou jsem já. On chtěl mě už od začátku co jsem přišla do Ruské akademie a nevzdá se mi jen tak snadno.Povzdechnu si, ani jsem si to neuvědomila jak dlouho o Dimitrijovi přemýšlím až když pilot začne hlásit, že budeme přistávat, abychom se připoutali.Netrvá dlouho a já konečně vystupuju z letadlového prostoru a z budovy hlavní pražského letiště a svou cestu mířím do pražského hotelu, kde mám od Abého zajištěnou rezervaci.
***
Musela jsem uznat, že můj otec se zase jednou překonal. Nečekala jsem, že pro mě rezervuje nějakou starou chatrč, ale taky jsem nepočítala s tím, že mě udělá rezervaci do nejlepšího a nejluxusnějšího hotelu v Praze a dokonce i v celé Evropě do hotelu . Zase, ale jsem musela uznat, že Abé měl na takové věci vkus, když tedy nepočítám jeho příšerné oblečení, za které by ho měli zavřít.Vážně nevím, že s takovými rodiči co mám já jsem mohla zůstat aspoň trochu normální a nezbláznit se, vážně nevím jak jsem to dokázala.
No asi to bude tím, že jakmile jsem měla nejhorší svá léta mě poslali na Akademii a díky ní jsem taky zůstala normální, ale co není ještě být.Přece jen kdo má rodiče jako slavná a nebojácná strážkyně Janine Mazurová a slavný mafiánský mafián Abé Mazur v Rusku přezdívaný jako Zmeja. No nejspíš budu jediná a to je právě to o čem mluvím. Nikdy nebudu normální i kdybych si to přála.Toto byla poslední myšlenka na kterou jsem myslela, když jsem se potopila do měkkých hedvábných polštářů a upadla do hlubokého spánku plného snu s Dimitriem.
