Rose:
Celou cestu do Baii jsem přemýšlela co jim mám vlastně říct. Jak mám vysvětlit, že jejich syn je držen jako vězeň šíleného strigoje, který se přes něj snaží dostat ke mně.Copak jsem jim tohle mohla říct??? Jak by to asi vzali, když bych jim řekla, že jsem důvod, že jejich syn je na pokraji smrti. Jo dokážu si to živě představit jak bych letěla z domu, ale tak něco jsem jim musela říct. Nemohla jsem lhát. I když je to bude bolet, musím jim říct pravdu. Jsou jeho rodina a potřebují vědět co se stalo.Baiu jako každé jiné město nebo městečko v Rusku obklopovali lesy. Vážně co to s těmi lesy pořád je. Zajímalo by mě koho napadlo je sem vysázet. Se divím, že tohle místo není jedno z hlavních táborů strigojů, protože v lese se je hledá opravdu dost špatně a možná, právě proto se Dimitri stal stínem políbeným, když narazili na strigoje v jeskyni poblíž Baii.Stále jsem si dokola dodávala odvahu. To bylo snad poprvé kdy jsem měla skutečný strach. Sakra to byla Dimitrijova rodina.Konečně jsem dojela na adresu, kde měli všichni bydlet. Podívala jsem se na dům a povzdechla si. Dimitri musel mít krásné, nerušené dětství když nastoupil na akademii. Usmála jsem se pro sebe. Vystoupila jsem z auta a šla jsem k hlavním dveřím, ale i když jsem sem dojela bez potíží nějak jsem ztrácela i tu poslední odvahu přijít a říct pravdu.Ale no tak Rose. Musíš být silná. Musíš být silná pro něj.Dodávala jsem si sama odvahu. Povzdechla jsem si a stiskla tlačítko na zvonku a čekala.Bylo to jako nekonečně dvě minuty, když jsem nakonec uslyšela hlas a otevřeli se dveře, ve který stála drampírka okolo věku čtyřicet let. Předpokládala jsem, že to bude Dimitrijova matka."Здравствуйте, хотели бы вы?" zeptá se. ("Dobrý den, potřebujete něco?")"Здравствуйте г-жа Беликова". Pozdravím Dimitrijovu matku. "Мне нужно с тобой поговорить, это очень важно?" (Dobrý den paní Belikov. "" Musím s vámi mluvit, je velmi důležité? ")"Что-то не так?" zeptá se mě a povytáhne obočí stejně jako to dělá Dimitri. Sakra jak to sakra dělají. ("Děje se něco?")"Да, это ... это о вашем сыне»." Řeknu a musím se kousnout do jazyka. ("Ano, je to ... je to o vašem synovi. '")"О". Podívá se na mě v šoku a v očích se jí objeví smutek. "Вы принесли вещи моего сына это". ("Vy jste přivezla věci mého syna.") Dodá rychle a roztřeseně. Sakra copak jí už strážci všechno oznámili? Většinou nepracují takhle rychle."Ну ... вроде того." Řeknu, ale mám takový pocit, že strážci řekli možná něco jiného než měli. ("No ... tak nějak.")"Пожалуйста, приходите". Řekne a ustoupí stranou. ("Prosím, pojďte dál.".)"Děkuji." Řeknu tentokrát Anglicky.Dimitrijova matka mě vede do obývacího pokoje, kde mě pokyne ať se posadím a jde udělat čaj. Rozhlížím se kolem dokola a přemýšlím jaké by to bylo, kdyby zde byl semnou i Dimitri. Bylo by to stejné a nebo nebylo???
No to už se nejspíš nikdy nedozvím. Možná, ale pochybuji o tom. Protože pokud najdu Artura včas a on Dimitrie pustí, pochybuji o tom, že pustí jen tak i mě.Už několikrát napsal, že chce mě a tudíž mě asi jen tak nepustí.Jediné o co se musím pak postarat je dostat Dimitrie pryč a zařídit, aby mě opět nešel hledat jak je taky jeho zvykem."Omlouvám se, že to tak dlouho trvalo." Vydechla Dimitrijova matka a podala mi šálek s čajem."Nic se nestalo." Usměju se na ni. "Máte to tady moc pěkné paní Beliková." Usměju se."Děkuji vám." Usměje se na mě smutným úsměvem. "Netušila jsem, že strážci nakonec někoho pošlou. Když volali, říkali, že si máme pro jeho věci zajet, ale já nemám teď moc času tak jsme si říkali, že pojede až o víkendu." Řekne."Promiňte paní Beliková, ale já nějak nechápu o čem to mluvíte?" Zeptá se mě a ona se na mě se zájmem podívá."No před týdnem volali z akademie, že Dimitri se dostal se skupinou do útoku a ten útok bohužel nepřežil." Řekla se slzami v očích. "A, že nám nemůžou vydat jeho tělo, protože zmizelo a předpokládají, že byl probuzen." Zadrhl se jí hlas a já byla jak v šoku. Sakra jak tohle mohli jen tak říct. Zatracení idioti, copak opravdu by tohle řekli matce nezletilého studenta? No nejspíš jo když mi to povídá sama jeho matka."To není pravda paní Belikova." Řeknu ji.
"Co??" Zeptá se mě v šoku. "Jak to, že ne?" Zepta se znovu."Dimitri není mrtvý." Řeknu ji a v tu chvíli se ozvou kroky a já vzhlednu se podívat na mladou ženu, nejspíš stejně starou jako já."Co jste to řekla?" Zeptá se mě.Podívám se na ni a pak na paní Belikovou. "To je Karolina má dcera a Dimitrijova sestra.""Ach tak." Řeknu a podívám se na ni. "Řekla jsem, že váš bratr je stále na živu." Vydechla jsem."Ale jak to můžete vědět?" Zeptá se a posadí se ke své matce, kterou chytne za ruku."Protože jsem u toho útoku byla a taky vím, kdo je za jeho zmizení a proč ho také drží." Vydechla jsem. "Ale nemůžu vám toho tolik říct."
"Ale proč tedy strážci oznámili, že je mrtvý, když není?" Zeptala se Karolina."Protože rozhodli, že nevědí jistě jestli je na živu a řekli že nemá cenu riskovat strážce, když už může být mrtvý." Byla to jen poloviční pravda, ale nemohla jsem to na ně všechno vybalit. Ne to prostě nešlo."To je neuvěřitelné." Vydechla rozhořčeně Dimitrijova sestra. "A proč jste tedy tady, když se strážci rozhodli neposlat záchranný tým na pomoct?" Zeptala se mě."Jsem tady, protože vím, že jste byli se strážcem Arturem Schonesbergem přátele a měl tady v blízkosti Baii sídlo." Řekla jsem."Ano to ano, ale Artur se stal před několika měsíci strigojem, kvůli němu můj syn opustil akademii a málem se nechal zabít." Řekla paní Beliková.Přikývla jsem a podívala se na Karolinu, která se na mě dívala zkoumavě."Jaké je vlastně vaše jméno." Zeptala se mě."Strážkyně Mazurová." Řekla jsem. Karolininy oči se najednou rozšířili a pochopila kdo jsem, ale jak to mohla pochopit sakra."Vy jste Rosemarie Mazurová?" Zeptala se mě. "Dimitrijova učitelka, která mu vrátila zdraví rozum?" Zeptala se mě. Musela jsem se usmát."No tak nějak, ale váš bratr rozum měl, jen potřeboval popostrčit správným směrem."
"Ach tak. Tak teď už chápu proč jste tady." Usmála se na mě olena. "Ale co má se zmizením mého syna dělat zrovna Artur?" Zeptala se mě."Právě Artur unesl vašeho syna. Chce se pomstít nám všem a vzal si jako rukojmí vašeho syna." Vydechla jsem a v tu samou chvíli se otevřeli dveře a dovnitř vešla stará vrásčitá žena, kterou jsem typovala, že byla Dimitrijova babička."Похоже, что вы, наконец, здесь." Řekla a já jsem se na ní podívala v šoku stejně tak jako Dimitrijova matka a sestra. "Что ты так долго, чтобы найти правильный путь и прийти туда, куда вы должны пойти с самого начала. Сэкономила бы вам много времени и поиска. Твое путешествие будет долгим и полным тьме, но будет свет в тени". Dodala a já jsem nevěděla co mám říct a tak jsem mlčela. ("Zdá se, že jsi konečně tady." . "Co ti tak dlouho trvalo najít správnou cestu a jít tam, kam potřebujete jít od začátku. By ušetřílo spoustu času a hledání. Vaše cesta bude dlouhá a plná tmy, ale nakonec najdeš světlo ve tmě.")Sakra věděla snad o tom co jsem se chystala udělat??? No zjevně ano když pořad něco vykládala o cestě.Sakra tak tahle návštěva je tedy opravdu zajímavá...
